Naivně jsem doufala, že Severus mezitím odejde, a protáhla převlékací čas, jak jen to šlo. Když jsem ale vyšla na chodbu, stál tam, podupával, a kdyby měl hodinky, strčil by mi je určitě před nos. Nikdo mu neříkal, ať čeká. Má, co chtěl.
Do Velké síně jsme doběhli snad za pět minut. Skutečně doběhli. Aspoň já za ním popobíhala celou dobu.
"Neříkej, že se ti ta noha tak rychle uzdravila."
Obrátil se ke mně, ale nezpomalil. Velkoryse ale počkal s odpovědí, než jsem ho doběhla. "Ne, trochu jsem experimentoval."
Jestli čekal, že projevím zájem a zeptám se po podrobnostech, tak se šeredně spletl. Já víc slyšet nepotřebovala. Jeho experimenty vždycky zahrnují spoustu věcí, o nichž nechci nic slyšet.
Když jsme stanuli na prahu Velké síně (Severus stanul. Já se pokoušela popadnout dech a zbytky důstojnosti, které za mnou vlály až kdesi na schodišti.), Minerva si nás přeměřila zvláštním pohledem, který se mi nezamlouval ani trochu, naklonila se k Albusovi a něco mu zašeptala. Tenhle den se mi nelíbí - a to je teprve ráno... Quirinus se na mě vlídně usmál a zamračil se na Severuse. Vyrazili jsme tedy k němu. Jednak tam sedíme skoro vždy - a jednak nikde jinde stejně nebylo místo.Velké síň byla přecpaná k prasknutí - učitelská i studentská sekce. Famfrpál dělá divy. Jiné soboty tu bývá prázdnou. A hlavně tu nebývám já. Nemám ráda výjimky.
Pánové se na sebe zamračili (dá-li se tak nazvat Severusův stabilní výraz), Minerva na Severuse zamávala a nějak spokojeně a sebejistě sena něj usmála. Provokatérka. Ale ať se všichni mračí, ať se smějou, mně je to jedno. Mně už den nezkazí. Můj den je zkaženej od chvíle, kdy jsem v něm jako první věc uviděla Severusův obličej.
K jídlu nám připravili opečené uzenky. No, aspoň že nic z dýní... Všimla jsem si, že Severus ani Minerva toho moc nesnědli. Oběma plámy oči zcela stejným způsobem. Už aby to bylo za námi! Quirrell si zato naložil porci, se kterou by měl co dělat i Hagrid. No, však se v tom taky vrtal dobu! Byla jsem ráda, když konečně dojedl. Využila jsem to jako záminku, abych se s ním vytratila ze síně plné užvaněnců a dvou učitelů, co na sebe zřejmě budou koukat až do soudného dne.
V jedenáct jsme dorazili na svá místa na tribuně. Severus seděl tak, aby co nejlépe viděl na Minervu, Minerva, aby měla v dosahu Leeho Jordana, po Sibyle tu tradičně nebylo ani vidu, ani slechu. Filius něco vrčel a povytahoval svou sedačku, aby viděl přes Pomonu, ale zase ne tolik, aby se dalo říct, že sedí vysoko. Já si sedla tak, abych byla ze všech stran krytá svými kolegy, kdyby sem "náhodou" vlétl potlouk. Je zajímavé, jak často lítá zrovna nad učiteli. Pozoruhodné...
***
"Očekávám od vás všech naprosto čestnou hru." Tolik Rolanda k pravidlům. Vážně si myslím, že někdy by malý nástin neuškodil, a nenápadně jsem sjela trochu níž. Dokud jsem vidět, jsem nervózní a připadám si jak terč na střelnici. Na nebelvírské tribuně zavlál prapor "Za prezidenta chceme Pottera!" , poděkovala jsem Salazarovi, že aspoň my máme normální studenty, a začalo to. Svou skulinkou jsem pozorovala Minervu, jak se usilovně snaží předstírat, že jí vadí to Jordanovo zaujaté komentování a že se ho snaží usměrňovat. Dojemné...
Najednou se spustil ohlušující řev. Z toho, že se ozýval pouze z tribun Mrzimoru, Havraspáru a těch, co chtěli provést revoluci v politice, jsem usoudila, že o nic nejde. Nešlo. Potter se prostě jen neumí uhýbat protihráčům. Zajímavé to začalo být, až když na tom koštěti začal nacvičovat nějaké akrobatické tanečky, čímž umožnil Zmijozelu vstřelit pár gólů. Není nad to, když je soupeř na vaší straně.
Když to ale začalo být nejzajímavější, sletěl na mě Quirinus a smetl mě pod sedadla. Nějaký kolega mi ve snaze pomoct mi přišlápl ruku. Měl jediný štěstí, že při tom, jak jsem se snažila vyhrabat zpod specialisty na černou magii, jsem neměla čas prohlížet si boty kolem sebe. i když příležitostí bylo...
"Vstávej, bude zvracet," zaslechla jsem Severuse.
Quirinus konečně našel polohu, ze které byl schopen vstát. Mezi sedačkami a kolegy, co po vás maximálně šlapou, to bylo docela umění. Chvíli po něm jsem se na nohy vyškrábala i já a zaostřila Potterovým směrem. Nezvracel, já skoro jo. Nebelvír vyhrál, protože Potter je dobrý polykač. Ještě že se neudávil. Bylo by trapné, kdyby se naše naděje udávila před zraky davů mrňavou zlatonkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat