28. 9.

Jako já vím, že holka z venkova a tak... Ale stějně si vždy, když vezmu do ruky kosu, připadám jak smrtka na procházce...

27. 9.

Pokyn: Přidejte si mě prosím do kurzů jako studenta.

Hádejte, kolik kolegů tohle není schopno pojmout a strčí mě tam jako dalšího učitele... (A ano, Bajaja a Vision tuhle skupinu vedou.)

(Abyste byli v obraze - když jste tam jako učitel, tak vám chodí upozornění na všechno - když někdo napíše komentář, když někdo odevzdá úkol - poprvé, pak si to rozmyslí, odevzdá podruhé, potřetí... Což je fajn, když vidíte u SVÉHO kurzu, ale ne u celé školy, protože máte za den dvě stránky mailu jenom tahle dementní upozornění.)

24. 9.

Včera jsem byla kamarádce na svatbě (moje první celá svatba). Dopadlo to dobře, oba řekli ano. A já byla nucená tento týden už potřetí zpívat. To znamená, že v nejbližších třiceti letech už nezanotuju ani Hoří.

22. 9.

MK, Ph.D. dnes na jidiš: "Máš úplně krásný profesionální R. Je znát, že máš němčinu."

Já: "Já ráčkuju. Já mám profesionální R úplně všude."

Dnes jsem také poznala naprosto úžasného ministerského úředníka. Toho bych si klidně z fleku vzala. I ředitelka a kancelář žasly, jak se mi to povedlo. Půl dopoledne jsme strávily nad lejstry, střídavě vzteklé, střídavě za hranou zoufalství, až jsem to vzdala a brnkla na ministerstvo. Dotyčný mi slíbil, že mi dotyčné formuláře pošle. Poslal mi je asi za hodinu. KOMPLET VYPLNĚNÉ! Dneska jsem se opravdu zamilovala, a to jsem toho chlapa ani neviděla...

21. 9.

Jsem ideální učitel. Chodím pozdě a odcházím brzo.

20. 9.

Když vám váš bývalý vysokoškolský vyučující večer zavolá, jestli nemáte hřebíček... :-D

18. 9.

Možná budu muset přehodnotit celý svůj život. Dnes jsem měla první hodinu NJ na základce (kroužek). Děti pracovaly, zpívaly, dělaly, co jsem řekla, já byla tak v šoku, že jsem zpívala taky (a že jinak nezpívám ani v sebeobraně), a na můj dotaz, který jsem vznesla po konci hodiny, jestli chtějí dál němčinu nebo si chtějí hrát (oficiálně máme jednu hodinu, za kterou jsem placená, a pak tam hodinu sedím zdarma, protože to nedělám pro prachy, ale je to poslání a radost), mi řekly, že němčinu.

15. 9.

Bylo mi řečeno, že si v mailu mám nastavit podpis - buď jako výchovný poradce, nebo jako vedoucí ŠPP. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, protože aspoň nikdo nebude vědět, co to je, a budu mít klid. Kolegyně mi koukla přes rameno, jak jsem si udělala poznámku - a naznala, že je to dobrá zkratka. Škola plná pitomců.

14. 9.

Máme školní kopírku. Jednu. Za dávných dnů, doku byl v mém notebooku školní internet, jsem tam mohla tisknout. takové to, že kliknete tisk a ono se to na chodbě vytiskne. Od těch dob se mnohé změnilo. Dnes se mě ředitelka zeptala, jestli teda chci přidat zase starej notebook. Řekla jsem jí, že je mi to jedno, že to nejde ani na novým. Vykulila na mě oči a prý "jak to?!" Jsem to snad já, kdo má barák plnej ajťáků? Já jen vím, že to nejde. Ale zpět ke kopírce. Když nemůžete tisknout z notebooku, je tu možnost vzít to přes flashku. Ovšem nesmíte mít textový dokument, ty tiskárna nezná. A taky nevezme většinu flashek. Třeba když chce tisknout kolegyně, přinese flashku, já to přehodím na svoji flashku a jdu tisknout - jakožto nová ještě nemá přístupy. A hned mít nebude, protože na tyhle věci je u nás vždycky času dost. Normálně by mi to navadilo, ale takových lidí je víc - a my máme limity na tisk. Zřejmě ale mohu být v klidu - ode dneška už to nebere ani moji flashku. Musela jsem teda přes kancelář. Měli tam ze mě radost, nicméně pustili mě. Kliknu si tisk - a tiskárna offline. Notně už nasraná jsem jsem ten krám vyrazila vypnout a zapnout. Zabralo to. I podruhé... potřetí... Dnes byla vypnutá častěji než za celý loňský školní rok.

13. 9.

Chcete vědět, jak vypadá prototyp našeho studenta? Od začátku roku máme v seznamech jméno, slečnu jsme ještě neviděli. Včera jsme zjistili, že ta blbka se přihlásila na naši školu a na tutéž do Prahy. My ji přijali v červenci a máme její dokumentaci, ta blbka chodí do Prahy... Že můj student nenajde školu, kde má psát maturitní sloh, budiž, ale když někdo netrefí ani město... Novej level.

12. 9.

Vzala jsem si do školy spolu se starým i nový notebook, abych zjistila, jestli připojení funguje. Takže mi internet nešel na starým, na novým ani na školním tabletu... Prej moderní škola. Prej e-learning...

11. 9.

Když se všechno sere, je dobré mít nějaké jistoty. U mě je takovou jistotou škola.

---

Stihli mě vytočit, ani jsem nemusela do hodiny. Minulý týden se přidávaly notebooky do sítě. Kupovala jsem si nový, takže jsem nahlásila adresu, protože když pak přijdu jako jednotlivec za 14 dní, tak mě akorát zjebou. S tím, že zatím stejně budu stejně pracovat na svém starém, protože tam mám dokumenty, složky, programy a hlavně tam nejsou ty zatracený desítky. A mám tam uložená hesla. A vůbec najdu stránky, protože když jdu na internet, zásadně zadávám první dvě (maximálně tři) písmena a ono to najede samo. Tohle kupodivu na nové technice nefunguje. Jenže já pomalu ani nedám název tohohle blogu, natož abych se do něj přihlásila. Znáte ty chvíle děsu, když někam jdete, a v těch políčkách nesvítí vaše jméno a puntíky na místě hesla? Tak já teď velmi dobře. Jediné místo, kam se přihlásím, je můj účet, ale na tom je kulový, takže tam není důvod lízt.

Ještě před hodinou jsem zjistila, že mi nejde internet. Nešel ani kolegyni, takže prostě zaběhnuté koleje. Lehce přednasraná jsem vyrazila do hodiny. Škola založená na e-learningu, takže nezapíšu, neotevřu classroom, prostě nic. Naštěstí dětem to nefungovalo taky (tři tečky), takže jsem dohledala svoje pdf, zapnula náš lehoulince svítící projektor (dneska byla tma, tak to bylo dokonce i vidět) a šlo to. Cestou z hodiny mě zastavila ředitelka a vysvětlila mi, že mi přidali novej notebook a vyhodili starej. Kdybych totiž měla v systému dva notebooky, tak to tu naši IT školu položí. To už jsem byla nasraná dost. Ono to totiž souvisí i s tím, že i kdybych nakrásně zítra popadla nový notebook a do tříd vyrazila se svou show "dívejte se, paní učitelka se snaží přihlásit ke svým cvičením", tak nemohu ani tisknout, protože novej notebook taky zatím nehraje s kopírkou. A známe svý lidi - propojit to nebude tak rychlý jako vyhodit ze sítě. Takže musím jedině přes flashku (mimochodem - co je flanka, word mi na to přepisuje flashku, jako bych snad tomu měla rozumět). Jenže naše kopírka neschroustá textový dokument, obrázek, nic. Jen pdf. A teď si tiskněte, když máte přestávku 5 minut.

Celou svačinu jsem se snažila přes tablet přihlásit do iškoly. Protože uživatelské jméno a heslo, že jo. Jeden ze studentů mi šel dělat společnost, že vypadám nějak naštvaně, ne jako minulý týden, a snažil se mě nějak rozptýlit. Kolegyně byla diplomatičtější. Prý tu dnes chodím nějak extra rázně, jako královna, které to tu patří.

Během dne za mnou byli několikrát asistenti kvůli šablonám, jestli jim to pošlu. No poslala bych, kdybych byla na internetu. Takhle jsem poslala akorát je. Někam. Když to mám na notebooku, internet mám v tabletu, tak jsme všichni vy-víte-kde a co si tam můžeme. Pár lidí jsem poslala rovnou někam, sotva přišli s problémem, protože na tabletu neotevřu dvě okna najednou, a když už se někam přihlašujete popáté, protože jste ještě mezitím museli kouknout jinam, nervy už jsou na pochodu několik metrů před vámi. Říkala jsem, že letos tu mám bdít nad duševním stavem studentstva?

Odpoledně mě dorazila ředitelka, přišla za mnou do kanceláře, něco potřebovala řešit, a jak jsme zvyklí, došlo na klasickou větu "Podívejte se do…" Pak jí došlo, že se nepodívám, řekla své omluvné "hmmm…", takže na dotaz, jak je to s knížkami, jsem jí naplno řekla, že když jsem nastoupila, výslovně mi řekla, že knížky mít nemáme, tak to maj na netu a jestli někdo knížku chce, ať si ji koupí, že jejich učebnice fakt neřeším. Následovalo opět vysvětlení, jak mých více notebooků v síti položí školu (překlad: jestli jednou budeme mít plně obsazený učebny, budeme tesat dlátky do destiček).

… A pak dorazila paní přes IT, zeptala se na problémy, tak jsem jí nahlásila údaje svého starého notebooku a teď čekám, co bude. No co. Přinejhorším sehraju divadlo, že "jsem myslela…"

(A to ještě dnes první a poslední člověk, kterého jsem potkala, byl Vision...)

9. 9.

Co bych občas dala za to, kdybych mohla některá období přeskočit a prostě se podívat na konec. Třeba jen proto, abych věděla, co říct. Jestli něco říct. Něco udělat.

7. 9.

Ráno:

"Jé, paní učitelko, vy jste letos třídní???"

"To jsem byla i vloni."

"FAKT????? A čí???"

Je hezké vědět, že mě studenti vnímají...

Odpoledne:

"Paní učitelko, já vás nechci vyhazovat, ale když už je půl..."

Máme je učit se prosadit. Myslím, že zvládám.

5. 9.

Celodenní třídnická hodina. Ještě navíc jsme začínali o hodinu dřív, protože minulý týden jsem se ptala, jestli v úterý se taky začíná v devět, a bylo mi řečeno, že v žádném případě, že už se jede podle normálních časů. A pak to změnili. Tak jsme to měli půl na půl - blbci, co se minulý týden ptali, dorazili na osmou, ted s visionem na devátou. Někde ta osmá ale figurovat musela, protože i někteří studenti s ní operovali. No nic.

Takže ráno dovedu svá děťátka pro klíčky a sekretářka mě tam před půlkou třídy zjebe, co tam děláme v osm, a proč teda dělá rozvrh na devátou. (Hádejte, kdo mi minulý týden cpal tu osmou.) Tak jsem si to teda v klidu vyslechla, nikam jsem ji neposlala a těšila se z toho, jaký obrázek si o mně mé dětičky už mohou začít dělat.

Prošli jsme si naše systémy a pustili se do řádu, protože co dělat jinýho, když děti neznám a ještě nemáme problémy. Nakonec jsme to ve škole zabalili a šli zkoumat okolí - jídelnu, knihovnu, odkud budou jezdit na tělocvik, míst na sraz na tělocvik venku... Někteří už potom vypadali dost sešle, tak jsme zapadli na kafe. Teda já na kafe, studenti na colu Když už jsme se zvedali, že půjdem do školy, zazvnil mobil. Volal mi jeden z asistentů, že se ztratili, jsou ve škole a kam mají jít. Řekla jsem mu, ať tam zůstanou, že už se vracíme. Mám totiž čtyři asistenty. Než jsme vyrazili, tak se tam dohadovali o dvou studentech, že celou vycházku nedají, tak že by nás cestou opustili a vzali je na oběd. Když už jsem je tedy po ukázání jídelny neviděla, nijak mě to nevzrušovalo. Nenapadlo mě, že se všichni čtyři na rohu zakecají a zůstanou tam i se svými svěřenci. Očekávala jsem průser, ale kupodivu zatím nic. Tak ještě není všem dnům konec.

Po návratu mi moje nová kolegyně řekla, že slyšela, že i minule jsem svoji třídu vzala do kavárny, oni to pak řekli ve škole a kolegyně musela pak té své kupovat aspoň zmrzlinu. O zmrzlině jsem věděla, ale tuhle souvislost jsem netušila Vysvětlila jsem jí, že sice jsme si sednout byli, ale každý platil svoje, já je rozhodně nezvala. Jak to ale oni podají dál, jak to další pochhopí a jak to potom interpretují, to už není na mně. Každopádně v mých očích zase stoupli. Prostě byli moji. Moje malá šmejďata.

4. 9. - podruhé

Zapnula jsem nový notebok a začala hrát hru "jaký tu mám kurva heslo?!" Po bojích se školním mailem a dvěma osobními maily jsem to vzdala a vrátila se zpět k tomu svému.

4. 9.

Začal nový školní rok, jsem třídní nové třídy. První den - a už mi jeden student odpadl. Ono to půjde... :-D

Dnes... (dohnali jsme budoucnost)

x