...
V samotě ticha,
v mlčení stromů
snažím se stále
vyvolat hlas.
Těžko se vzdychá,
dávno je tomu,
vždyť svého krále
opustím zas.
V samotě hlasů
volám tu ocel,
co šedou září
dala mi klid.
jen prosím nesuď,
krví je zbrocen,
ukryt za tváří,
jež nechá vše být.
