39. kapitola

Mohlo to tu být dřív, ale prý že "chyba serveru". Úvod do děje: v předchozích letech jsme se dostali zhruba sem: Harry dostal koště od neznámého ctitele a po dlouhém zkoumání mu ho škola vydala. Následovalo famfrpálové utkání, kde na hřiště v přestrojení vyběhl Malfoy a spol. a Harry je smetl Patronem. Black se dostal do Nebelvírské koleje, protože získal Nevillova hesla pro vstup. Klofan byl při přelíčení shledán vinným. Harry se pod neviditelným pláštěm a vyzbrojen Pobertovým plánkem vydává do Prasinek.

---

Nasupeně jsem počítala mozkomory za oknem, k uklidnění to ale moc nepřispívalo. Filch mi zatím lezl po kolenou po ložnici a zatloukal neexistující díry. Marně jsem se snažila přesvědčit Brumbála, že přes mou ložnici do hradu Sirius Black opravdu nepronikl a je jen minimální šance, že by k tomu došlo při jeho příští návštěvě, ale bylo mi to k ničemu. Snažila jsem se tedy alespoň v duchu kolegiality poukázat na to, že Sibyliny komnaty jsou nestřežené, ale bylo mi řečeno, že kdyby Black zabloudil tam, tak jeho mumii najdeme, až Sibyla odejde do důchodu a my budeme vyklízet její prostory. A to ještě kdo ví jestli. Severus něco bručel, že tu věž prostě zazdíme, jen nevím, jestli myslel se Sibylou nebo po Sibyle.

Ze strany Luciuse zatím na to, že se Black dostal nejen do střeženého hradu, ale přímo do ložnice studentů Nebelvíru, nepřišla žádná reakce. Buď Draco nestihl poreferovat, o čemž silně pochybuju, nebo je plně zaměstnán řízením s Klofanem. Nebo je mu prostě to, že nám na domácí půdě málem podřízli Weasleyho, úplně jedno. Stejně to je ale pech - proklouznout do Bradavic (znovu), sehnat si hesla ke vstupu do koleje, dostat se do správné ložnice - a splést si postel. Skoro si říkám, jestli ten Potter za všechnu tu námahu a ostudu stojí.

Teď mě tak napadá - kvůli tomu Potterovu útoku na zmijozelský ku-klux-klan bylo taky ticho. Možná prostě Lucius stárne.

Řízení mělo proběhnout v pátek. Hagrid s hipogryfem odjeli už ve čtvrtek. Brumbál kupodivu nejel. Na to, jak Hagrida do té funkce prosazoval a velkoryse podporoval všechny jeho zhůvěřilosti, se teď nějak podezřele stáhnul a nepodnikl vůbec žádné kroky, aby mu pomohl. Kromě morální podpory neudělal nic. Pokud je mi známo, pomáhala Hagridovi něco připravovat jenom Grangerová. Mám podezření, že Brumbál se stáhnul proto, že se pořád nevzdal toho nesmyslu s turnajem tří kouzelnických škol a prostě nechce riskovat jakýkoli osobní střet s ministerstvem. Jestli mu to projde, přijdeme o Pottera, protože ten kluk má problémy přežít i famfrpál.

Zaslechla jsem ze své ložnice Filchovo zanadávání (jedna z vět, o které bych nikdy nevěřila, že ji použiju), asi si někde přibil palec nebo co. Doufám, že se mu zas povede se odtrhnout. Aspoň že jsem nemusela jít tento týden hlídat do Prasinek. Stejně je to k ničemu - proč by Black lezl do Prasinek, kde nemá jistotu, jestli tam Potter vůbec bude, když mu cesta do Bradavic evidentně nepůsobí nejmenší problém a má ho tu naservírovaného jak na stříbrném podnose. To, že není schopný najít správnou postel, je věc druhá. Za párkrát to ale určitě už dá.

Zvedla jsem se. Přece taky nemusím být u všeho. Prostě se půjdu projít, než mi Filch zruší půlku nábytku. Vsadím se, že Brumbál ani Minerva tohle podstupovat nemusí.

Bez konkrétního cíle jsem zamířila někam chodbami. Byl tu úžasný klid. Ticho před bouří. Studenti se ještě nevrátili z Prasinek, takže se tu momentálně nacházeli jen prváci, druháci a Potter. K Nebelvíru jsem samozřejmě nešla - o setkání s trolly jsem nestála. Když jsme tu jednoho měli před dvěma roky, postaral se o solidní pozdvižení. Teď jich tu máme legálně na jednom patře hned několik. Teda aspoň doufám, že legálně, s Brumbálem člověk nikdy neví. Zamířila jsem ke vstupní síni. Možná bych mohla zajít do jídelny na kávu a zákusek. Máme tu mozkomory, mám perfektní výmluvu, proč zajít na čokoládu. Aspoň k něčemu je ten kouzelnický svět dobrý.

Ve Velké síni už někdo seděl. Nejdříve jsem zase chtěla odejít, ale když jsem si uvědomila, že v ložnici mě čeká Filch, radši jsem pokračovala ve svém původním plánu. Ze shrbené osoby nad horkým čajem se vyklubal Lupin. No, mohlo být i hůř.

"Chcete společnost?" zeptala jsem se a přisedla si vedle něj.

Podíval se na mě a pokrčil rameny. Vypadal snad ještě unaveněji než jindy. "Čaj?"

"Jistě," přitakala jsem a okamžitě se přede mnou objevil porcelánový šálek a Lupin mi nalil ze své konvice. Upila jsem. "Ježišikriste!" dostala jsem ze sebe uprostřed záchvatu kašle. Po nadávkách s Merlinem jsem ani nevzdechla.

"Opatrně," dodal s křížkem po funuse. "Má docela sílu."

Docela…

"Plnoletá snad jste, ne?" zeptal se s neskrývaným úsměvem, zatímco si já utírala uslzené oči.

"Co to promerlina je?"

Ušklíbl se a dolil si. "Vlkodlačí čaj."

"Neobrostu z toho?"

"Zatím jsem to na nikom nezkoušel."

"Co to je?" kývla jsem hlavou ke kusu složeného pergamenu, co měl složený před sebou na stole.

Zahleděl se na něj a chvíli na něj tiše zíral. "Projde mi, když řeknu, že prázdný kus pergamenu?"

"Teď už asi ne."

"Taková mladická nerozvážnost, co se najednou nečekaně vynořila."

"Tipnu si - Potter?"

Leknutím sebou cuknul a tentokrát "čaj" zaskočil jemu. "Cože?"

"Ať se tady stane cokoli, dříve nebo později se ukáže, že je v tom Potter. Většinou teda dříve než později, ale spolehlivě. Už si ani nevzpomínám, jaké to tu bylo před ním." Pak mi došlo, s kým mluvím. "Pardon, neuvědomila jsem si, že jednou mluvím s někým mimo Zmijozel. Je to nezvyk."

"Vlastně to mám od Severuse…"

"To byla druhá možnost."

"… ten to zabavil Harrymu."

"Dvě mouchy jednou ranou."

"Když se na to díváte takhle."

"Takže vy jste to zabavil Severusovi hned poté, co to on zabavil Potterovi."

"Proč myslíte, že jsem mu to zabavil?"

"Dobrovolně by vám to nedal."

"Pravda," pokýval hlavou.

"Uvědomujete si, jak to s ním teď bude k nevydržení?"

"Určitě ne víc než jindy."

"Pravda," připustila jsem protentokrát já. "A ať to nezamluvíme - co že to je?"

Mrkl na mě a zvedl se od stolu. "Přicházejí studenti."

10. 12. Jak jsem hledala útulek

Sháníme pejska. Po úporných bojích se nám podařilo najít místo, kde jsou ochotni nám vydat psa, i když ho nechceme jen jako dekoraci na gauč. Dneska mi odpadl kurz, takže jsem se v nečekaně nabytých třech hodinách času rozhodla navštívit útulek a podívat se na pejska, kterého si chceme vzít. Ono se mi tam chodí blbě, když končívám od sedmi do osmi večer, a oni mají otevřeno od čtyř do pěti.

Ve škole jsem si na mapách našla adresu a zkoukla cestu. Něco přes čtyři kilometry, pohoda, dojdu. Na cestě hřbitov, očíhnu, vždyť mám spoustu času.

Hřbitov krásnej, trošku jsem se zdržela, ale pořád v dost slušné toleranci - byli jsme domluveni, že tam bude mezi půl pátou a pátou. Vyrazila jsem od hřbitova - po silnici, kterou jsem pokládala za cestu k cíli. Ukázalo se, že mylně. Skončila jsem v sousedí vsi. No nic, pořád čas dobrej, i když jsem byla zmrzlá, protože z jara byl najednou leden a chumelilo. Vzdálenost mezi vsemi (tenhle tvar jsem musela najít) jsem urazila za 15 minut, docela výkon - jednak jsem to chtěla stihnout na čas, jednak byla fakt ku***ská zima. Našla jsem ulici, co mi mapy vyhodily jako ideální. Za tratí, u té to mělo být. Taky že bylo, jenže z druhé strany a za protihlukovou stěnou, takže jsem šla až někam do háje, abych ji mohla obejít a vrátit se po druhé straně zpět.

Nakonec tedy najdu udanou adresu, zazvoním, vyjde paní a sdělí mi, že tady mají jen korespondenční adresu, že útulek je 2 km za vsí...

Takže nic, psa uvidím až v pátek, až si pro ni přijedeme. Aspoň vím, kam nemám chodit.

5. 12.

Tak ani čerti naše děti nechtěli.

Mimochodem - když jsem chtěla, aby žactvo připravilo program na výlet, byl to boj a nakonec jsem si to připravila sama. Ve chvíli, kdy máme naplánováno, mi aktivně hlásí, že v Rakousku můžou alkohol už od šestnácti.

29. 11.

Že je mám zítra na suplování, to si všimnou dvě minuty po zveřejnění. Ale jaký děláme cvičení, to nezaregistrujou do konce hodiny.

27. 11.

Chlapec, co pořád zjišťuje, kam chodím cvičit, mi včera ráno přinesl vlastnoručně pečené sušenky. A dneska o němčině před dvěma třídami zjišťoval, jak mi chutnaly.

Protože nám někteří starší studenti zlobili lehce přes čáru, byli jsme donuceni k dozorům (dohledům?). Úterky jsou moje. Takže si tak jdu chodbou, až dojdu k prosklené kuchyňce, kde je nashromážděná tato skvadra. Projdu okolo podruhé, pět čtvrťáků je nalepaných na sklo a ťuká do něj prsty. Já vím, že mám pedagogicky působit, ale vydržte se nesmát. (Kolegyně v kabinetu to vydržely - chodily na ně řvát, protože jim to ťukání lezlo na nervy.) Když jsem šla kolem potřetí, seděli tři za sklem a smutně koukali ven, jako skrze mříže. Už jsem to nevydržela, vyfotila je a hodila na školní facebook. Toliko já a dozor.

15. 11.

Když vám googlisti aktualizujou pracovní mail a vy strávíte půlku večera tím, abyste to vrátili víceméně do původní podoby...

11. 11.

Včera mi kamarádka psala, že dnes máme svátek. Zaskočilo mě to, protože čarodějnice jsou na konci dubna a můj diář hlásil něco o dnu válečných veteránů, nicméně z ní potom vypadlo, že je mezinárovní singles day a slaví se horečným nakupováním. Zašla jsem si tedy do kina, abych zjistila, jestli je Dívka v pavoučí síti fakt průser (je, a "recenzí" už to odesl v mailu kamarád), a koupila jsem si boty (sice do sportissima chodím obdivovat jiné, ale ty mají furt neskutečně drahé, tak jsem sáhla po těhle - když je to mezinárodně diktováno, tak co nadělám).

7. 11.

Emma Thompson (představitelka Sibyly Trellawneyové) dnes byla povýšena do šlechtického stavu.

To já vyrazila do kina - a hned po filmu letěla do školy, protože ti naši zase nezakódovali (a taky nejen že nezamkli, ale rovnou nechali i dveře otevřené na zarážku a rozsvíceno). Nicméně notebook mi nikdo neukradl, takže dobrý.

6. 11.

Už od začátku školního roku se ze mě jeden student snaží vytáhnout, kam chodím cvičit, a vyhrožuje, že jednou na to přijde. Nemám to srdce mu říct, že minimálně celá jedna třída už to ví, protože s jednou studentkou se tam pravidelně potkáváme v šatně.

28. 10.

Jestli vám ode mě přišel dnes v noci mezi druhou a třetí nějakej divnej mail s linky, tak neotvírat, někajej zmrd z Mexika mi hacknul účet.
A já abych si dobila kredit na mobilu, protože jsem obepisovala lidi... Na druhou stranu - uvědomila jsem si, jak je fajn, že se bavím s tak málo lidma, protože co jsem tak letecky zkontrolovala nějaké adresy, kam to ode mě letělo, většina byl staré kontakty z aukra a různé shopy. A taky jsem aspoň zjistila, které adresy už nefungujou, protože se zprávy vrátily jako nedoručitelné.

4. 10.

Povedlo se mi, že jsem tři dni po sobě chytla hodiny, kde se cvičily břišní svaly.

Teď jsem si kýchla.

Už to nikdy neudělám.

3. 10.

Dnešní ranní trošku dada družina. Něco se mi povedlo - otevřít okno nebo něco podobně velkolepého.

Žáček A: Vy jste čaroděj!

Žáček B: Mág je taky čaroděj.

Žáček C: Hm, mák... Mák já nejím.

A: Ty nejíš mák?

D: Ani nudle s mákem?

Prostě od kouzelníka jsme v nudlích, ani nevíte jak...

Večer jsem vyrazila na náměstí na koncert. Přijdu tam, postavím se, přijde chlap jak hora: "Slečno, mně je normálně zima za vás! A to jsem nabalenej!" Tak jsem mu poděkovala, že je to od něj milý. Zahráli první písničku a chlap je zpátky a nese mi kelímek horkýho čaje, že to snad pomůže. Jsem na něj překvapeně tak čučela, že jsem se nezmohla vůbec na nic a nechala si kelímek vrazit do ruky a do druhý dva cukry.

20. 9.

Můj mail na začátku roku: Nasdílela jsem vám každému formulář v google dokumentech. Prosím, vyplňujte mi to v tom. Pokud někdo mermomocí chcete word, řekněte mi, mám to ve wordu a pošlu vám to. Hlavně mi to nepřetahujte mezi sebou, ono mi to pak vždycky rozhodí formát.

Pak jsem potkala Visiona, tak jsem mu to řekla. Že to čet a neni debil.

No, tak hádejte, kdo jedinej mi to hodil přes word a rozesral mi tabulky...

13. 9.

Když se svěříte s nějakou utopií, a dotyčný vás v tom, místo toho, aby vám to rozumně rozmluvil, na což čekáte, začne vehementně podporovat...

12. 9.

Nejdřív se muselo rychle všechno vykátit - a teď si stěžujou, že jsou všude klády. Slovy našeho STBáckého imigranta: "sorry jako..."

Já už na ty zprávy nesmím koukat.

11. 9.

Zprávy: "A takovéhle výstavní hřiby najdete už metr od silnice!"

Kdo proboha sbírá houby u silnice? Fuj...

5. 9.

Dnes jsem absolvovala první hodinu se spojenou sedmou až devátou třídou na základce. Hned potom jsem oznámila v kanceláři, že ve středu a v pátek chodím do školy opilá. Tečka.

29. 8.

Trocha matematiky na vysvětlenou ke včerejšku: Oficiálně učím osmnáct hodin týdně - čtyři ročníky SŠ po třech hodinách týdně, 3 třídy základky po dvou hodinách týdně. Vše spojeno do celkem OSMI hodin týdně. Během těchto osmi hodin samozřejmě musím stihnout osmnáct, protože v ŠVP jsou předepsány výstupy. Oproti loňsku mám tři třídy navíc a o tři hodiny týdně míň.

28. 8.

Šestihodinovej seminář o zvládání vzteku za mnou. Teď bych potřebovala něco na deprese.

Podrobněji: Na semináři o vzteku vedle mě seděla paní, díky které jsem pochopila, proč nás ti studenti nesnáší. To byla karikatura učitelky jak vyšitá. Diagnóza učitelka v celé své kráse. Vztek jsem měla už po čtvrthodině. Seminář byl šestihodinovej.
Když jsem po třetí dorazila do školy, zjistila jsem, že se vracíme k modelu spojených němčin, tzn. 1R+2R a 3R+4R. Prvák začíná od píky, tzn. že druhák spí, protože to zná, a během toho roku zapomene, co jde. Pak přejde do třeťáku, kde je spojený se čtvrťákem, který se připravuje na maturitu (vždy se někdo najde), takže spí znova, protože nemá ani ánunk, vocogo, protože dvakrát absolvoval prvák, z čehož jednou to prospal. Abych měla aspoň nějakou změnu, dostala jsem základku, kde mám spojenou 7., 8., a 9. třídu - kde sedmička začíná od píky a osmička a devítka by měly být každá někde jinde... Krom toho, že to fakt už zní jak zoufalá groteska, kde nevím, co mám dělat, aby to aspoň pro někoho k něčemu bylo, je to sranda i finančně - oficiálně bych měla mít 18 hodin týdně, mám 8. Jsem placená od hodiny... Copak se za těhle podmínek má někdo přetrhnout? Když si s nima budu pinkat míčkem o zeď, budem na tom stejně, jako když se pokouším učit a stihnout tři různý skupiny v jedný hodině. V cizím jazyce, kde by měl s nimi člověk opravdu aktivně pracovat celou dobu. A člověk fakt nemusí být génius, aby viděl, o kolik touhle komedií přijde.

27. 8.

Poslala jsem svým studentům krátký nástin příštího týdne. Obratem mi přišel dotaz, jestli už jsou k dispozici žádosti o uvolnění z TV. Jo, jsou to moje děti :)

23. 8.

Seděla jsem ve škole a koukala z okna. Bouřilo, tak jsem hlídala, kdy uvidím kapky - měla jsem samozřejmě otevřená střešní okna. Najednou opravdu začalo kapat. Vyběhla jsem do kanceláře, jestli si můžu doběhnout zavřít okna, do čtvrthodinky jsem zpět (čekal mě pohovor s ředitelem). Už pršelo docela hezky. Vyběhla jsem do bytu - dveře do pokoje otevřené. Že bych ráno nezamkla? Vejdu dovnitř, na posteli sedí správce a měří lištu. "To nic, já jsem hned pryč". "To nevadí, já taky, já jdu jen zavřít okna." Zvedne hlavu, koukne, jak dovnitř stříká (zase takovej vostřák, abych měla okna úplně vyklpený, když tam nejsem, nejsem), "hm, to asi jo, no..." A pak se mi někdo diví, že nemám chlapa. Zabouchla jsem všechna okna a běžela v dešti nazpět. Asi 30 m od našeho průchodu najednou koukám - na ulici dešťová clona. Vždyť přece tolik neprří, říkám si. A pak vidím, jak se ta clona blíží. A pak jsme se potkaly - v tu ránu jsem byla úplně durch, do školy jsem dorazila, jako bych cestou spadla do rybníka. Všichni se mi zasmáli, během dvou minut přestalo pršet a já šla na pohovor k řediteli o svém budoucím směřování a platu.

22. 8.

Teze: Online dokumenty jsou přístupné kdykoli a odkudkoli, snáze editovatelné, ekologičtější a ušetří se za materiál.

Ehm...

1) Když máte pomalejší připojení, na google disk a jakoukoli práci v dokumentech můžete zapomenout - i když se vám to náhodou načte, ve chvíli, kdy se to poosmý zastaví, protože ukládá změny (který neuloží, protože selže připojení), se na to člověk stejně vys*re.

2) Pokud jste ten dokument nevytvořili a pouze vám ho kdysi někdo nasdílel, pokud neznáte název či klíčová slova, nikdy ho nenajdete. Nikdy. Když má ovšem google svůj den, nespasí vás, ani kdybyse ho znali zpaměti. Jednou jsem hledala jednu měsíční statistiku a on mi tvrdošíjně nabízel dokument "biologie-buňka".

3) Formátování. To je něco, co tu neexistuje. Ve chvíli, kdy potřebujete vložit něo sofistikovanějšíh než "a" anebo "5" a zarovnat to do bloku, vpodstatě máte smůlu. Pokud se to pokusíte zkupírovat z wordu, libre office a pod, google opět všechno rozes*re (mimochodem - to je jeho velice oblíbená funkce). Vpodstatě pokud chcete cokoli zkopírovat, vys*rte se na to. Rychlejší je to přepsat a vytvořit od píky. Pokud jste matematik a musíte pracovat v google dokumentech, prostě to vytvořte ve wordu, vyfoťte a vložte obrázek. Google schopnostně končí u "+".

4) Proti tvrzení, že když je to online, ušetří se papír a inkoust, se nedá nic namítnout. Dokud nezjistíte, že polovina dokumentů, co jste vytvořili, musí být kvůli jistým úřadům náležitě zazálohovaná. Fyzicky. A pak vám přijde inspekce a tisknete ÚPLNĚ všechno, protože báby umí ovládat kávovar, ale ne počítač. Slyšela jsem zvěsti, že v jednom podniku od doby, co přešli na online dokumentaci, stoupla spotřeba papíru šestinásobně.

Tohle všechno jsou ale věci, nad kterými jsem se tu rozčilovala několikrát. Tenhle týden jsme to povýšili na novej level.

Náš zřizovatel a správce kvůli GDPR smazal všechny účty, od nichž neměl podepsané GDPR (Teď si vybavte, kdy GDPR vstoupilo v platnost - já to vím na den, protože jsem měla narozeniny, přinesla jsem do školy chlebíčky a kolega se mě zeptal, co slavím - řekla jsem mu, že den vstupu GDPR v platnost. Věřil mi to fakt půl dne! ). Bez varování, prostě je zrušil. Dobře, přišli jsme tím o kontakty na většinu absolventů - je to trapné, ale tak budiž. S nimi ale smazal naši bývalou sekretářku. Odešla před dvěma roky, byla tam skoro od začátku. Nějak mu ale nedošlo, že když smaže účet, smaže všechno, co bylo pod tím účtem vytvořeno (to víte, ajťák, jak by ho to mohlo napadnout), takže jsme z minuty na minutu přišli o polovinu seznamů, kontaktů, statistik, evidencí, FORMULÁŘŮ, SE KTERÝMI SE DENNODENNĚ PRACOVALO, smluv apod. Jeho reakcí bylo, že tohle je jedna z těch chyb, kterými se člověk učí.

Asi mu pošlu diplom, inteligentovi vyučenýmu. Jeden formulář sem nebo tam, když už to musím matlat všechno od píky nanovo...

PS: A to ještě musíme pracovat pouze v google dokumentech, neexistuje, abychom něco měli na disku v počítači nebo flashce. Umíte si to s něčím takovýmhle nad vámi vůbec představit?

21. 8.

Přijdu na gynekologii - a z ordinace vyleze chlap. S tou rovnoprávností se to už fakt přehání.

20. 8.

Já vím, že červené víno má mít pokojovou teplotu. Ale pochybuju, že tím byla myšlena teplota podkrovního pokoje v tropech. Takže abych se vyhnula svařáku, nesportovně jsem ho strčila do ledničky.

9. 8.

Asi jsem pochopila, proč kamarád zrušil televizi. Zapnula jsem ČT Art a byli tam Šmoulové.

7. 8.

Včera pozdě večer, po setmění, si nenápadně v obýváku otevřu červené víno.

"To byl špunt??" ozve se ze zahrady.

Někde je strašně obtížný být tajný alkoholik.

11. 7.

Potřebujeme nechat víc zarůst zahradu. Furt je vidět ven na počasí...

4. 7.

Daruju asi tak metrák sazenic kopřiv. Absolutně bio, bez chemického ošetření. Některé velikosti vánočních stromků a jsou schopny se už samy dále rozesr... rozsemenit. Náhradní oddenky součástí balení.

Once I was Eleven Years Old

29. 6.

"Jé, vy tady máte okno?" pronesla s provokativním údivem kolegyně, když ke mně přišla do kanclu poté, co jsem si musela sklidit stůl a parapet, aby se o prázdninách mohla umýt okna.

28. 6.

"Tak, ženy, jestli potřebujete, dojděte se rychle vyčůrat, protože jdu vytírat."

Kdyby náhodou panovaly pochybnosti, kdo vede naši školu.

21. 6.

Vrchol zlomyslnosti: máte předmět, který je pro jisté studenty dobrovolný. Z té skupiny vám tam chodí už pouze jeden chlapec. Vy víte, že jen kvůli otci, protože on vám to i výslovnovně řekl - že pokud to kluk udrží, tak ho tam nechá, i kdyby jen poslouchal. Kluk na to sere. Zvysoka. Dává vám to najevo každou hodinu. Nicméně není blbej a pár testů napíše/opíše, takže mu vyjde průměr 3,5.

A V TUHLE CHVÍLI NASTOUPÍTE VY A DÁTE MU TROJKU S TÍM, ŽE: HEHE, S TÍMHLE TO NEUKECÁŠ ANI PŘÍŠTÍ ROK, ABY TI RODIČE POŽÁDALI O ZRUŠENÍ :-D NASHLE V ZÁŘÍ :-D

18. 6.

Někdo se musí hodně snažit, aby někoho překvapil. Mně stačí přijít jednou včas - a je z toho zážitek na půl dne.

15. 6.

Život začne být mnohem zajímavější, když z fáze: "Hele, tam bych chtěla jet, nechceš jet taky? Aha, a v tomhle termínu? A v tamtom? Dobře, nebo tamhle...?" přejdete do fáze "Hele, tehdy jedu tam a tam, kdyby se ti chtělo, napiš jim, že chceš sedět vedle mě".

14. 6.

Když tak chodím po rozkopaných ulicích, vzpomněla jsem si na bývalého spolužáka, jak se na facebooku rozplýval nad bare foot obuví. A došlo mi, že chlapi vlastně nemaj baleríny...

13. 6.

V 15:40 jsem odklepla aktualizace windows. Ve škole bývám tak do čtyř. V 17:30 jsem přikryla klávesnici a vykašlala se na to. Aktualizace na 30 %.

11. 6.

Dnes jsme jeli na exkurzi do zahraničí. Mých pár záklaďáčků a ještě jiná škola. Cesta probíhala zhruba následovně:

"Paní učitelko."

"Jo?"

"Kam to mám dát?" podala mi holčina papírek od bonbonu.

"Tak mi to dej," odvětila jsem bezmyšlenkovitě a natáhla ruku, že to potom vyhodím.

Zbytek cesty jsem na jakékoli "paní učitelko" jen natahovala ruku a v ní přistávaly papírky od bonbónů (měli balíček a každý si musel dát), žvýkaček, sušenek, kapesníčky (jo... asi třikrát), vlhčený ubrousek, tyčky od lízátek a na jedno paní učitelko, kde jsem fakt jen během konverzace s kolegyní natáhla do strany ruku, mi v dlani skončila vyžvejkaná žvejkačka.

Tento zážitek byl ale do půl hodiny přebit dalším, kdy se další mé slečně udělalo blbě. Pytlík jsme jí sice daly, ale sotva začala, zbytek dětí nás okamžitě informoval, že v pytlíku je díra. Takže jsem ještě držela slečně pytlík, aby to dírou neteklo ven (tolik). Bylo toho úctyhodné množství.

Pak jsem udělala pár fotek na akci, aby bylo vidět, jak jsme príma škola a jak si to děti užívají. Děti si všimly, že mám foťák, tak hned, že budou fotit. Protože jsem debil, foťák jsem jim dala. Mám asi čtyři stovky snímků na nohy, jehličí, vlasy... Každý musel fotit a o foťák se vedly bitvy. Abyste si nemysleli, co mám za výkřik techniky, že to byla taková senzace - mám takový mrňavý prdítko, co se dá zastrčit do kapsy. Oni mají všichni nejnovější chytrý telefony, ale evidentně kam se hrabou na několik let starej kompakt.

7. 6. dodatečně

Jsem jako asistent na hodině dějepisu. Sedím vzadu na gauči a píšu kamarádovi mail. Najednou do třídy vleze student ze třeťáku a jestli se může zúčastnit hodiny dějepisu (ajťáci dějepis ve třeťáku už nemají). Vision byl tak v šoku, že ho ani hned nevykopnul, a klučina jde automaticky dozadu. Tak ho Vision posílal dopředu, že za holkama sedět nebude, že by rušil - a klučina, že potřebuje za mnou. Takže ve mně hrklo, co zas.

On, že se mnou potřebuje něco řešit.

Vision, jestli si to nemůžeme řešit někde jinde.

Já, že fakt nevím.

Načež z klučiny vypadl dotaz, jestli nemám kladivo. A bylo po dějepise.

Vyvalila jsem oči, na co potřebuje kladivo - protože první, co člověka napadne, je, že někde něco rozbili.

No prostě potřebuje kladivo, tak jestli mám kladivo.

Tak jsem mu řekla, že i ve škole je kladivo.

Kde.

No ve skladu.

Aha.

A k čemu potřebujete kladivo.

No já mám kokos.

... Tak kvůli tomuhle za mnou lezou studenti do cizích hodin...

16. 5.

GDPR v praxi. Nebožtík nedal souhlas se zvěřejněním osobních údajů.

Maturuju, nestíhám, takže tenhle týden tu toho asi bude ještě míň, než je to obvyklé nic. (Protože jsem důležitá a sedím skoro u všeho - to je tak, když jste certifikovanej hodnotitel na všechno, co šlo.) Tohle jsem ale nasdílet musela, protože to je jedna z nejlepších věcí, co jsem za poslední dobu viděla.

x

11. 5.

Reklama. "Šéf" bere kus masa na gril: "Ten ještě zabučí, když do něj píchnu."

Komentář: "Vepřové kotlety na gril."

9. 5.

"Paní učitelko, vy jste dneska tak hezká," řekla mi o přestávce malá slečna.

Takže prvňáčky bych měla v kapse, teď toho chlapa... :-D

5. 5.

200 let od narození Karla Marxe. Tak co vy a kapitál?

1. 5.

JEDNOU si vzpomenu včas, že potřebuju prodloužit knihy, než mi uběhne termín a budu tam muset osobně - a ona mi mezitím propadne registrace, takže tam stejně poletím.

29. 4.

Když po roce dostanete zaplaceno za svou práci...

23. 4.

O víkendu jsme měli povinný teambuilding. (A já doma fotila kytičky, protože se ze zásady nedružím a jsem navzdory svému znamení bručoun a asociál.)

Dnes všichni, co byli, nebyli - jsou doma a s*rou.

Prostě Praha je k posrání. Doslova.

8. 4.

Miluju ty stavy, když si tak pracuju na notebooku - a najednou smrad něčeho pálícího se. Nejdřív panika. Rychle čuchat notebook a disky. Mobil. Kuk na stůl, co svíčka. Čuchnout k oknu, jestli to nejde zvenčí. Znovu čuchnout k notebooku, tentokrát z obou stran a důkladněji. A pak vám dojde, že si nějakýmu debilovi připálily hodinu před půlnocí (!) v kuchyňce hranolky.

29. 3.

"Prosím o Vaše vyjádření k nesouladu Vašeho vyjádření a vyjádření (souhlasu) ZZ."

Tak s tímhle prosím komunikuju.

17. 3.

Takže, pokud vás to zajímá - zadařilo se. Foto máme kompletní. Původní Holmesovic rodina, než se objevila Eurus.

---

Původně jsem uvažovala, že zkusím i čtvrteční zahájení, ale nevěděla jsem, jak to u Obecního domu probíhá. Pustila jsem si tedy video z loňského ročníku - a s touto myšlenkou se rozloučila a nechala to jen na pátek.

Jak jsem již psala dříve, v pátek v sedm večer zde měl Mark Gatiss představit svůj nový seriál Queers. Na místě jsme byli s více než dostatečným předstihem, takže jsme odbíhali do knihkupectví a hadrů a pak se zase vraceli, abychom očíhli situaci na červeném koberci, ale zároveň abychom u něj nezmrzli, protože venku byla fakt psírna. Možná i to byl důvod, proč tu moc lidí nebylo. Nakonec jsme čekání venku vzdali a zalezli do kina, abychom si počkali v suchu a teple. Ostatně myslím, že červenému koberci se vyhnul i Gatiss, alespoň já bych na jeho místě šla vedle, protože byl neskutečně nacucanej a čvochtal. Ten koberec.

Do kina dorazil něco kolem 18.40, ochotně podepisoval fanouškům fotky, na moji zareagoval krátkým "o gosh", nebránil se ani selfíčkům - o to jsem ho já ale nežádala, můj foťák má dlouhou reakční dobu, já vypadám na všech fotkách blbě a on je strašně vysokej a já jsem prcek, nepotřebuju nový komplexy :-D

Nechala jsem s podepsat ještě jednu fotku - jedno z prom k vánočnímu speciálu Doctora Who, že bych si v létě nechala podepsat Capaldiho, pokud mi ho nezruší. Přemýšlela jsem, jestli promo využít celé, tzn. včetně Davida Bradleyho (Filch), ale nakonec jsem použila jen Gatisse s Capaldim, protože Bradley byl na conu vloni a jaká je šance, že by byl i letos. Schválně hádejte, koho ještě v pátek večer oznámili jako nového hosta na comic conu...

Grindelwaldovy zločiny

Warner Bros dnes vypustili do světa trailer na druhý díl Fantastických zvířat - Grindelwaldovy zločiny. Když se tak na to koukám, bojují ve mně dvě protichůdné tendence:

1) Zatraceně, tomu Judeovi to tam fakt sekne a vypadá to, že by tam mohl i docela být, ne se tam jen tak mihnout. Navíc už se to vrací do Bradavic. A ten Jude... JUDE! Jdi na to!

2) Redmayne. Hlavní postava. Ten tam bude FURT. Nesnášíš ho. A toho druhýho ometáka taky. Nejlepší na něm bylo, když mu hannibal zlomil vaz, vzpomínáš? Skoro jsi ani neukoukala první díl a chceš jít na druhej? A viděla jsi Deppa? A "It has to be you". Už ti tam chybí jen "Storm is coming"...

Tak uvidíme, co do listopadu vyhraje. Ono kromě toho Judea mě na tom filmu opravdu nic neláká...

PS: V administraci mám to video na středu. Škoda, že ho tak nevidíte i vy, vypadá to líp.

7. 3.

Když už se člověk naučí, kde se nechytat zábradlí, protože jsou tam zespodu nalepený žvejkačky, ta čuňata nalepí nový...

Mark Gatiss na Febiofestu

Ve čtvrtek 15. 3. startuje v Praze letošní ročník Febiofestu. Na první dva dny by měl dorazit i Mark Gatiss, představitel Mycrofta z britského Sherlocka. V pátek by tu měl představit svůj nový seriál Queers. Takže mám samozřejmě v plánu vyrazit a snad ho uvidím. Držte palce.

5. 3.

Hle, co vše se dá použít proti školství:

Uznávám, že jsem v tomhle ohledu trochu zaujatá, ale lidi, když vám ty školy tak vadí, odkruťe ti povinnou základku a dál už nelezte. Za tu dobu se většina z vás naučí číst a základy počtů, tak o co vám jde? Maturitu nemusí mít každý a bez vejšky si na rohlík taky vyděláte. Já třeba nesnáším bazény - a viděl mě někdo v bazénu od prvního stupně? A nadávám na ně snad?

Harry Potter - A History of Magic

Možná je to nošením dříví do lesa, ale na webu googlu je k nahlédnutí online část výstavy A History of Magic, kterou bylo možno navštívit v British Library do konce února 2018.

*
https://artsandculture.google.com/project/harry-potter-a-history-of-magic

1. 3.

To by člověk nevěřil, kolik najednou zmizí diakritiky, když si otře monitor.

27. 2.

Předem - děkuju za nové komentáře u kapitol (deset let starých - hrůza, co?), teď jsem je objevila a přečetla. Klidně na mě svádějte, co potřebujete - dokud někde nevydedukujete, kdo doopravdy jsem.

Dnes jsme ve škole měli školení. S odborníkem. Jediná věc, co mě zajímala a co bych potřebovala, nejde (v našem e-learningovém prostředí připravit online cvičení pro studenty, aby si mohli doma procvičovat a hned viděli výsledky). Jo, přesně. E-learning bez e-learningu. To je jak ty požadavky, kdy jsme měli upravit výuku chemie, aby tam nebylo názvosloví, vzorce a rovnice. Zbytek dvouhodinové akce jsme se dozvídali věci typu: Když si na youtube otevřete video, nemusíte ho zkoukávat celý, můžete ho proskákat, jestli obsahuje, co potřebujete (jste nevěděli, co?), a vedle v panelu se vám dokonce objevují videa s podobnou tematikou!

Školení. S odborníkem.

Dvě hodiny života, kdy jsem prostě mohla ležet v posteli a čučet do stropu, nenávratně ztraceny. A ještě jsem tam nastydla.

21. 2.

Dnes jsem si říkala, jak jsem šikovná - osladila jsem si jen jedno kafe, čaje jsem pila bez cukru... A pak přišla kolegyně s buchtama. Pětkrát.

20. 2.

Totálně mrtvá po novém cvičení (rozhodla jsem se zhubnout, zase) jsem dorazila pozdě večer domů. Otevřu dveře do pokoje. Zhasnuto, totální tma. Po paměti hrábnu na vypínač a jdu dál. Trvá tak tři čtyři vteřiny, než zářivka blikne a rozsvítí se. Po dvou krocích se po straně z temnoty ozve tichounký hlásek: "Nelekej se, jsem tady."

Skoro mě kleplo.

17. 2.

Ve čtvrtek večer mi na LFCC oznámili Capaldiho. Já vím, že mají ještě skoro půlrok příležitost to zrušit nebo se může něco posrat, ale stejně - o krůček blíž k tomu, že uvidím Capaldiho. :)

15. 2.

Hodina matematiky (na SŠ):

"Paní učitelko, na tu tabuli jste psala co?"

"Obláček a deštníček."

"Já mám papričku."

"Paprička je deštníček."

Občas jsme i surrealistická škola s náběhem do dada.

14. 2.

"Jé, dobrý den," řekl mi právě příchozí student, když jsem opustila hodinu, na které měl být, "já jsem asi zaspal." I takhle může vypadat omluvenka.

x

13. 2.

Dnes do školy všichni dorazili oblečení. Nuda.

12. 2.

Asi jediný způsob, jak doručit mail do SPC, je vytisknout ho a dojít jim ho přibít na dveře. Najednou i toho Luthera vidím v jiném světle. (A to ještě napíšou, že nekomunikujeme. Za posleních necelých 14 dní tam jen ode mě měli tři maily, včetně návrhu termínu schůzky. Ani na jeden nezareagovali. Ale my nekomunikujeme. Já bych jim poslala komunikaci... kdybych měla aspoň dvacetiprocentní naději, že některá z těch kravek umí otevřít mail a ještě k tomu umí číst.)

7. 2.

- Ty dneska vypadáš nějak jinak. Nejsi ostříhaná?

- Ne.

- Ne, není ostříhaná, to je učesaný.

Dnešek vstoupí do dějin jako den, kdy si kolegyně všimly, že se taky občas učešu...

3. 2.

Kdybych dnes umřela ve spánku, tak má poslední slova byla (když nepočítám hromadu nadávek z obou stran): Jestli sem ještě jednou strčíš čumák, tak ti ho zarazím do ksichtu.

2. 2.

Můj život je takové DVD... Debil vedle debila.

27. 1. (2)

slovy z FB: Lidi v této republice mají zvláštní a absurdní smysl pro humor.

27. 1.

Mohli jsme si zvolit někoho, kdo se umí chovat jak civilizovaný člověk, a ne jako vulgární ožrala a hulvát, ale český národ opět nezklamal a zůstali jsme sví.

26. 1. (2)

Paní psycholožka a paní z SPC vyrozuměly, že budeme integranta učit jen češtinu, matiku a cizí jazyky a zbytek předmětů budeme ignorovat (na gymplu!). Opomiňme možnost, že tohle ani neumožňuje zákon, ale zamysleme se nad tím, že TENHLE MATERIÁL má reálně na starosti naše děti. Takže, rodičové, až budete uvažovat, že své dítě pošlete do SPC, že má nějaké speciální potřeby, zeptejte se tam nejdřív dotyčných, jestli SPC absolvovali dříve jako klienti nebo jestli pocházejí z nějaké rezervace. Jestli bude odpověď ano, tak jděte jinam, ušetříte nám spoustu času, co sedíme nad mailem a vymýšlíme, jak jim nenapsat, aby už šli do p****e.

26. 1.

Už mám těch voleb pokrk. A kdybych to opravdu sama necítila jako povinnost, tak na ně kašlu už jen z principu. Mé oblíbené portály mi posílají na mail výzvy k volbám, což je něco, co bytostně nesnáším. Každý jsme nějaký, každý máme nějaký názor, ale nesnáším, když mi někdo cpe ten jeho. Ať si ho má. Já mám svůj. Když chci, mohu ho zdůvodnit. Když se mi někdo chce svěřit, jak to vnímá sám, prosím, ať se svěří. Ale ať mi nic necpe a nesnaží se mě spasit. Navíc nechápu, proč by zemanovci a drahošovci měli být na kordy (u nás třeba břízky na Boží tělo do kostela dodával dlouhá léta zapřísáhlý komunista - a co) - jak tak zatím koukám podle fb, většina mých "přátel" volí stejně, ale nebudu přece napadat někoho, kdo si tam nahodí druhého kandidáta. Maximálně si pomyslím "no ty vole" a budu vědět, že tady se fakt nikdy radši o politice vyjadřovat nebudu. Ale když mi chodí výzvy, ať jdu volit toho a toho z toho a toho důvodu, to mě fakt nehorázně vytáčí. I když mi to zatím vždy přišlo ve prospěch "mého" kandidáta.

Včera jsem byla na besedě s K. Sidonem. Na univerzitě to bylo super, večer proběhlo ještě čtení a beseda v knihovně, tam už jsem si připadala jak někde v ústavu. Autor přečetl povídku a otevřela se diskuse - první dotaz - Koho budete budete volit? Tak jsme se zasmáli - ono to bylo po té povídce jak dotaz z jiného světa, tak naprosto nepatřičný a absurdní, pán to ovšem myslel vážně. Potom se postavil druhý pán - od pohledu polohoumles, v puse polovina zubů, mluvil, jako by předchozích třicet let strávil na drogách, a smrděl, jako by měsíc spal v kontejneru. Seděl ob jednoho člověka ode mě. Ten "ob jeden člověk" byl můj kamarád, ten si to teda musel užít, akce trvala skoro dvě hodiny. Tento pán panu autorovi přinesl vlastní hluboký text k zamyšlení a celou dobu šustil dalšími papíry, co si přinesl v mikroteňáku. Další pán začal líčit něco o synagoze, než nám ji tu odstřelili. Pan Sidon se na něj zahleděl a řekl, že tak staře nevypadá, aby byl pamětníkem. Reakce: No já jsem starej jak Metuzalém... A po chvíli dodal: Já jsem jen o pár let mladší než vy. A nejlepší výstupy dorazila paní - ona je blond - jako blond blond: A do té židovské školy v Praze mohou chodit jen děti židů nebo i normálních lidí?

Jako u blbečků na dvorečku to bylo ale i ve škole. Přišla za mnou ředitelka, sedla na židli a zeptala se mě, jestli jsem četla ty maily, řekla jsem, že jo, ale že jsem ještě neodpovídala, že už vážně nevím JAK. Snad poprvé mi řekla, ať to zatím nechám, že to stejně nemá cenu. Do toho přišla kolegyně, že celý víkend vymýšlela dceři na základce referát na druhou světovou válku, aby tam nebyly koncentráky a Hitler, a nakonec psali o indiánech - protože šifry byly hned prolomeny, kdežto ten indiánský jazyk nikdo nerozšifroval - jeden indián vysílal a na druhém konci seděl druhý indián a přijímal. Napadlo nás, že v tom je možná ten problém - tady je taky indián, co vysílá, jen my nemáme indiána, co by to překládal. Bohužel jsem nenašla dobrovolníka, kdo by se dotyčné zeptal, jestli nevyrůstala v rezervaci.

22. 1.

Zatracený chřipky. Půlka školy popadala. Což studenti, ti by mi ani nevadili, ale učitelé, ti mě štvou, protože z toho jsou vždycky suply. To jen já zásadně chcípu o prázdninách a víkendech...

20. 1.

16. 1.

Když si tak říkáte, že ráno zavoláte, je vám blbě a nikam nejdete - a místo toho vám pět minut před budíkem přijde sms od ředitelky, ať se tam dostavíte co nejdříve, protože ti, co běžně odemykají, nepřijdou, protože je jim blbě...

15. 1.

Každopondělní kurzík v literární kavárně.

Slečna: Dobrý večer, co vám mohu přinést?

Já automaticky: Čer-

Slečna: Červené víno bohužel nemáme, včera došlo. Já věděla, že to večer bude problém.

Kolega: Máš to blbý, když te všude znají, co?

14. 1.

He was the ultimate ally. In life, art and politics. I trusted him absolutely. He was, above all things, a rare and unique human being and we shall not see his like again. Emma Thompson

Alan Rickman is undoubtedly one of the greatest actors I will ever work with. He is also, one of the loyalest and most supportive people I've ever met in the film industry. He was so encouraging of me both on set and in the years post-Potter. […] As an actor, he was one of the first of the adults on Potter to treat me like a peer rather than a child. Working with him at such a formative age was incredibly important and I will carry the lessons he taught me for the rest of my life and career. Film sets and theatre stages are all far poorer for the loss of this great actor and man. Daniel Radcliffe

I feel so lucky to have worked and spent time with such a special man and actor. I'll really miss our conversations. Emma Watson

I am devastated to hear about the passing of Alan Rickman. I feel so privileged to have had the opportunity to work with him on numerous occasions. Even though he has gone, I will always hear his voice. Rupert Grint

The polar opposite of the icy, manipulating characters he became best known for, Alan was hilarious, warm-hearted and fabulous company. Jason Isaacs

There are no words to express how shocked and devastated I am to hear of Alan Rickman's death. He was a magnificent actor & a wonderful man. JK Rowling

I cannot believe he is gone and we are the poorer for it. But his spirit and great generosity live on the hearts of everyone who knew him. Funny, acutely perceptive, extraordinarily loyal and giving - Alan cared. Ralph Fiennes

Everybody loved Alan. He was always happy and fun and creative and very, very funny. Michael Gambon

I can't quite believe he's not here anymore. I somehow still think actors are immortal like the characters they play but then they leave us. Please honour his memory and what he gave us by talking about and sharing stories and continuing to celebrate his legacy so then he will be here, as we like to say, 'Always'. Evanna Lynch

We are all so devastated to lose Alan. He was loved enormously by so many. He was an exceptionally warm and giving man and an utterly phenomenal actor and gifted director.[…] He was a loving and devoted partner to Rima, and like so many of us in our vast industry, my life was enriched by knowing him. Kate Winslet

He used his talent always to make a difference, his production of Rachel Corrie being one of the most powerful examples. Alan's enormous strength of character infused every character he played. Who else could have brought such pain and wit to Snape? I can't believe he's gone.Sigourney Weaver

He was a great friend, generous and social. He will be very missed by many. Helen Mirren

What desperately sad news about Alan Rickman. A man of such talent, wicked charm & stunning screen & stage presence. He'll be sorely missed.

Stephen Fry

There is so much that is matchless to remember about Alan Rickman. His career was at the highest level, as actor on stage and screen and as director ditto. […] Beyond a career which the world is indebted to, he was a constant agent for helping others. Whether to institutions like RADA or to individuals and certainly to me, his advice was always spot-on. He put liberal philanthropy at the heart of his life. He and Rima Horton (50 years together) were always top of my dream-list dinner guests. Alan would by turns be hilarious and indignant and gossipy and generous. […] Behind his starry insouciance and careless elegance, behind that mournful face, which was just as beautiful when wracked with mirth, there was a super-active spirit, questing and achieving, a super-hero, unassuming but deadly effective. Ian McKellen

Alan Rickman was an actor's actor; courageous, generous, witty & surprising. When he laughed he lit up a room. A prince. You will be missed. Susan Sarandon

Alan Rickman (21 February 1946 - 14 January 2016)

13. 1. (2)

Teda já zjistit, že je jméno Voldemort tabu, tak tejden nedělám nic jinýho, než že skáču po světě a vykřikuju ho do všech stran.

Británie - Voldemort

Bolívie - Voldemort

Texas - Voldemort

Albánie - Voldemort

Ukrajina - Voldemort

Nový Zéland - Voldemort

Mexiko - Voldemort

Nejlepší tejden v životě... :-D

13. 1.

Koukám na Relikvie 1 a došlo mi, že to vůbec není fikce. Yaxley právě vytáhl Rona z výtahu, že mu prší v kanclu, ať to spraví. Jinými slovy - ministerstvo je plný blbů, co nejsou schopný zvládnout naprostý základy. V knihách z toho těžila dvojčata, ale tehdy mi to nedošlo. Ale teď, když to vidím... Vyplňte formulář - a pošlou vám v pdf prokazatelně oskenovanaj canc, kterej musíte celej předělat do wordu, když chcete něco napsat...

10. 1.

Když už se tak člověk smíří s tím, že jeho práce v podstatě nikoho nezajímá a záleží pouze na papírech, tak se to povýší na nový level: vyplňování formulářů z ministerstev. Ale ne že by to poslali v texťáku nebo čemkoli, do čeho se dá psát! Kdepak, než se vůbec dostanete k psaní kokotin, u kterých vaše IQ klesá rychlostí, jakou jsem nikdy nevyvinula ani při běhu na bus (a pochybuju, že ty slinty vůbec někdo bere vážně), tak dvě hodiny jenom předěláváte ty needitovatelný pdfka do wordu, abyste vůbes ty slinty mohli začít plodit. Můj život je v podstatě totálně k ničemu...

A fakt jsem v pokušení to vyplnit všechno rukou. Jenže mě tlačí termín a stejně bych to nakonec musela přematlat.

3. 1.

Dobrý den, paní učitelko, vtrhly mi do kanceláře dvě malé slečny z 1. stupně. Paní učitelko, my jsme vám přinesly bednu s ostatky. Hrklo ve mně a vyvalila jsem na ně oči. Ani mě nenapadlo, jak bych se mohla inteligentně zeptat. ... vánočního stromku.