sobota 31. prosince 2016
pátek 30. prosince 2016
Už pozítří
"It's such a spoilery age. People demand things all the time. But, genuinely, if you gave it to them, they'd be disappointed. It's so wonderful if you can maintain it. It's marvelous to keep your secrets."
(Source: nixxie-fic)
středa 28. prosince 2016
Koho jsme ztratili tento rok
Letos dost smutná statistika.
Rok 2016 se opravdu vyřádil, pokud jde o lidi, kteří nás opustili. Už teď na netu najdete dost obsáhlé statistiky. Já vypsala jen pár.
10. ledna David Bowie. Člověk, kterého asi netřeba představovat. Za mě alespoň Fame. Nebo Under Pressure s Queen, Dancing in the street s Mickem Jaggerem, v klipu The Stars si zahrála i Tilda Swinton.
14. ledna Alan Rickman. Netřeba dalších slov, toho jsme obrečeli asi všichni.
15. února George Gaynes. Vzpomínáte na Lassarda z Police Academy?
19. února Umberto Eco, lingvista, literární kritik, spisovatel, filozof. Jméno růže známe všichni, coby studentku literatury a jazyky mě postihly i jeho teoretické práce. Naštěstí.
24. března Garry Shandling. Ano, ten člen Hydry, co tak neměl rád Iron Mana, už to má taky za sebou.
21. dubna Prince.
22. května Adolf Born.
19. června teprve 27letý Anton Yelchin, Chekov v nových Star Trecích, Only Lovers Left Alive, Charlie Bartlett.
27. června Bud Spencer.
13. srpna Kenny Baker. Pro fanoušky Star Wars, ke kterým se nepočítám, ale nevyhnula jsem se tomu, abych byla obeznámena - R2D2.
29. srpna Gene Wilder, alias Willi Wonka.
9. října Andrzej Wajda, polský režisér, např. Katyń.
7. listopadu Leonard Cohen, autor nejen notoricky známého Hallellujah, básník, zpěvák, prozaik. Jeho knihy vyšly i v českém překladu. I'm Your Man.
11. listopadu Robert Vaughn, herec, kteráho jste museli potkat, jestli koukáte na televizi. Mihl se v Columbovi, Hustle, původní seriál Man from U.N.C.L.E., kde hrál s D. McCallumem, alias Duckym z NCIS. Stejnojmenný film z loňského roku sice zapadl v konkurenci s Kingsmanem, ale já na něj nedám dopustit. Už jen proto, že začíná automobilovou honičkou s trabantem. A proto, že trio Cavill - Hammer - Vikander bylo kouzelné. A Elizabeth Debicki, kterou jsme letos asi plně docenili v The Night Manager...
23. listopadu Andrew Sachs, u nás asi nejznámější díky Fawlty Towers s Johnem Cleesem.
24. listopadu František Peterka. Krakonoš.
6. prosince Peter Vaughan, Maester Aemon z Game of Thrones.
18. prosince Zsa Zsa Gabor.
25. prosince George Michael, bývalý člen dua Wham!, které nám dalo hity, jako vánoční klasiku Last Christmas, Wake Me Up Before You Go Go apod., takže pokud jste tak nějak uvízli kolem osmdesátek, znáte stoprocentně. A odkazoval na ně i Deadpool. Po rozpadu Wham! G. M. nezahálel a zanechal nám třeba Careless Whisper.
26. prosince Claude Gensac, Četníkova manželka.
27. prosince Carrie Fisher, princezna Leia.
Já vím, že ještě není konec roku, ale tak nějak doufám, že už je to pro letošek vše.
Hm...
28. prosince Debbie Reynolds, matka Carrie Fisher, hvězda filmů Singin' in the Rain, Fear and Loathing in Las Vegas.
31. prosince William Christopher, otec Mulcahy v M*A*S*H
Děti jsou radost
Děti jsou radost
Už jsem tu psala o jednom dni, kdy jsem suplovala na základce. Ve skutečnosti jsem se tam motala s přestávkami skoro celé pololetí, takže těch radostí bylo mnohem více. A protože jsou ty Vánoce, podělím se s vámi ještě o jeden den. Den, kdy jsem zavedla termín "antikoncepční děti", abych je nemusela nazývat hůře.
Suplovala jsem matiku. Jak už jsem tu uváděla, máme něco jako malotřídku, takže s jedněmi počítáme do šesti, s jedněmi se řeší zlomky, s jedněmi převody, s jedněmi slovní úlohy a do toho tam máme cizinku, se kterou řešíme, co vybereme, abychom se pochopily. Celkový počet dětí pět až šest. Takže rozdám práci, prvňáčci se pustí do práce, cizinka se pustí do práce a kluci, jestli můžou jít psát na žíněnku. Pro mě za mě, když budou pracovat, ať si klidně sedí na stropě. Když jim to zakážu, budou stejně akorát trucovat a sabotovat hodinu.
Počítám si s prvňáčkama a kluci se mi začnou okopávat. Napomenu je, kluci si lehnou cenťák od sebe. Spočítáme dva plus čtyři, kluci se mi tam po sobě válej a dělají kulový. Napomenutí. Lehnou si vedle sebe, kde má jeden hlavu, druhej má nohy. Oba si samosebou musí cpát ty haksny do ksichtu. Je tedy jen otázky času, kdy se mi servou, protože normálně nemůžou sedět ani přes lavici a furt se mydlej. Jdu za nima, ať se teda milostivě přesunou na svá místa, když neplněj, co mají. Diskuze (se mnou) a současně začíná rvačka (mezi nima). Přestává mě to bavit. Hlavního pošťuchovatele vyzývám, ať si vezme knížku a sešit a jde k mýmu stolu.
Nemůže, protože nemá nožičky.
Posílám ho na vlastní místo, ať si tam doleze třeba bez nožiček, ale bude sedět tam. Diskutuje, pošťuchuje, ale nakonec odleze. Jako fakt odleze, ne že odejde. Nemá přece nožičky. Chvíli se válí pod stolem, ale protože už na něj kašlu nakonec se vysouká na židli.
Když se odplazí, pošlu toho druhýho ke svýmu stolu. Teď už jsou v ráži, teď je vedle sebe nenechám, protože bych pak do konce hodiny nedělala nic jinýho, než na ně řvala, ať jsou potichu a něco dělaj.
Chlapec se zvedne a jde. Načež ten, co nemá nožičky, spustí slzavý údolí, jak to, že ten může, a on ne. Ten může všechno, on nemůže nic.
Normálně, kdyby se mi ve třídě dítě rozbrečelo, ho začnu utěšovat. Jenže tohle je rozmazlenej spratek, co kromě toho, že nemá nožičky, umí brečet na počkání a už to zkoušel na všechny kromě mě.
Místo utěšování mě tedy chytil amok a chlapce jsem seřvala na dvě doby ještě jednou, jestli si ze mě už dělá srandu nebo co. Ani ne před dvěma minutama jsem ho tam přímo posílala, a to nemohl ani zvednout zadek, a teď mi tu bude hrát divadlo? Zajímalo by mě, kam až jsem byla slyšet, že zrovna učím.
Takže tam na něj řvu, jestli si jako myslí, že tohle chování je normální, a jak si myslí, že k němu asi budou ostatní chovat, když tu předvádí tohle, pak se otočím vedle a s úsměvem na tváři pochválím prvňáčkům sluníčko. Prostě jak labil. A takhle tam funguju celou hodinu.
Když chlapec zjistil, že slzičky nepomůžou, lehnul na knížku a "tvářil se vzdorovitě". U nás doma se tomu říkalo "hodil fucek". Zkontrolovala jsem sluníčka a šla zkontrolovat i práci ostatních. Chlapec bez nožiček měl porovnávat čísla. Předložil mi prázdnou knížku, prázdnej sešit s tím, že to vygumoval. Řekla jsem mu, že to je mi jedno, že chci vidět, co udělal. Natáhnul fucek a že už to má vygumovaný. Tak jsem nad ním stála a že mi to teda aspoň řekne, když nemůže psát.
Řekl.
Výsledek hodiny byl, že chlapeček bez nožiček porovnal osm čísel. Slovy OSM čísel. To jsou čtyři dvojice. Tři z toho blbě, protože mi říkal "větší", "menší", "rovná se", aniž by se podíval na druhé číslo.
Po hodině jsem šla do kanclu s tím, že chci pochvalu, protože jsem právě absolvovala hodinu a zvládla jsem ani jednou neříct slovo "retard". Pochválili mě a já šla napsat mail paní učitelce, ať mu oznámkuje práci v hodině, napsala jsem sedm řádek a taky jsem nepoužila slovo "retard". Za dva dny jsem psala to samé mamince, když se divila, za co chlapeček dostal pětku. A taky jsem nepoužila slovo "retard". Ovšem toho sebezapření!
A to pořád slibujou, že nás bezdětné tam nebudou posílat!
Thrilling stories of the railway
Na BBC je možno si poslechnout Benedicta Cumberbatche, jak čte Thrilling Stories of the Railway, takže pokud vás neodradí angličtina, s chutí do toho.
neděle 25. prosince 2016
25. 12.
Kdyby vás zajímalo, co dělám, když neučím a nepíšu...
- Ty jo, už by ten proud mohli zas nahodit, potřebuju čůrat... Ale jako fakt... Hurá! Letím!
- Si myslíš, že to stihneš?
- To není otázka volby. Já budu čůrat, otázka je jen, kde.
(A ano, stihla jsem to. Život na venkově je príma.)
Mimochodem - odpočítávání zase právě začalo :)
sobota 24. prosince 2016
36. kapitola
Pád 3 36
Někdy svou práci opravdu miluju. Stála jsem v Minervině kabinetu se založenýma rukama a sledovala každodenní představení. Dokonalost. Byla jsem tu sice platná jak prachovka u Aberfortha, ale tohle byl pohled pro bohy. Už to chtělo jen popcorn a nohy stůl (no, nikdy jsem netvrdila, že jsem dáma). Minerva, Filius a Severus tančili kolem koštěte a mohli se přetrhnout při vymýšlení věcí, co by nikoho se zdravým rozumem snad ani nemohly napadnout. Na druhou stranu - kdy my vlastně jednali naposled s někým se zdravým rozumem? Všude po místnosti se povalovaly bichle, z nichž polovinu měl někdo v ruce naposledy, když byly zanášeny do evidence.
Minerva objevila zcela nové rozměry paranoie a Severus ji v tom bezvýhradně podporoval. Kdykoli přišla s nějakou myšlenkou, dokázal ji během pár vteřin rozvinout v tak dokonalé teorie a spiknutí, že by si z toho i celé oddělení bystrozorů ucvrnklo blahem. Vlastně jsem ho snad ještě nikdy neviděla tak šťastného. Byl jako dítě při první návštěvě Medového ráje. Oči mu plály zápalem pro věc, jako by nalezl smysl nejen svého života, ale celé existence. Brumbál mohl být hrdý - dosáhl něčeho, čeho žádný ředitel před ním. Nebelvír a Zmijozel spolupracovaly bok po boku ve vzájemné shodě jako sehraní partneři a nedokázal je rozdělit ani poprázdninový návrat studentů. Především Oliver Wood naléhal na Minervu v pravidelných intervalech, ať vrátí koště Potterovi a neohrožuje budoucnost vlastního famfrpálového družstva. Minerviny ochranářské pudy ale prozatím vítězily na celé čáře. A to i přesto, že v lednovém zápase dal Zmijozel Havraspáru dost slušně na frak a přiblížil se tak zase dalšímu vítězství poháru. A proti Severusově sportovnímu duchovi neměl nějaký Wood nejmenší šanci. Tohle byla prostě jiná liga.
"Nemyslíte, kolego, že bychom to koště neměli ještě jednou rozebrat? Dočetla jsem se o případu, kdy… Vlastně nešlo o koště, ale o kotlík, ale jde o princip..." Severus začal horlivě přikyvovat, ačkoli otázka směřovala původně na Kratiknota a Minerva ještě ani nestihla nastínit problém.
"Neměli to koště rozebrané včera?" zeptala se mě tiše Rolanda, přesto jsem nadskočila leknutím, protože jsem ji nezaregistrovala, že přišla.
Přikývla jsem. "A předevčírem a den předtím a den předtím…"
"Lítá ještě?"
Pokrčila jsem rameny. "To ještě nikdo nezkoumal."
"Už jsem se bála, že ho ani neuvidím vcelku."
"Tak koukej rychle, protože v tomhle stavu nikdy dlouho nevydrží."
"Co ty tu vůbec děláš?"
"Nic," odpověděla jsem popravdě. "Ale včera jsem si třeba představovala, v které fázi vývoje bychom byli, kdyby tihle vedli oddělení kvality."
"Neměli bychom ani vidličku."
"Měli bychom na to koště někoho posadit," prohlásil Kratiknot a jejich oči se stočily ke mně, jako by snad znali moje životní cíle. Teda když jsem je kontrolovala minule, tohle mezi nimi nebylo a rozhodně jsem ten seznam neměla v plánu aktualizovat.
"Promerlina! Já už měla být pět minut v hodině!" vyhrkla Minerva, popadla zápisník a odkvačila. Filius se Severusem osiřeli. Filiusovi to nevadilo ani v nejmenším, zato Severusův zápal trochu pohasl. "Asi bych se měl jít taky připravit na hodinu." Filius pokýval hlavou a dál si soustředěně prohlížel Kulový blesk. Dnes neučil, tak se mohl věnovat dekonstrukci dle libosti.
"Mohu?" připojila se k němu Hoochová, takže jsme koště nechali v rukou těm nejpovolanějším a vyklidili pole. Jak se říká - kde se pracuje, tam nepřekážej.
"Opravdu s tím koštětem něco je?" zeptala jsem se, když už jsme byli v bezpečné vzdálenosti.
"Pořád lítá," odpověděl poněkud zklamaně Severus.
"To se divím."
"Já taky."
Někdy je blbuvzdorná konstrukce prostě k vzteku.
Vánoce nám vydržely až do začátku února. Po více než měsíčních průtazích již bylo prakticky nemožné udržet Pottera od jeho koštěte. Wood už za Minervou pořádal výpravy téměř každý den, až se k němu s nátlakem přidal i sám Potter. A protože Minerva už nedokázala vymyslet další hrozbu a Kratiknotovi už taky došla fantazie, nebylo vyhnutí a koště bylo vráceno právoplatnému majiteli. Definitivně se tím uzavřela jedna kapitola bradavických dějin. Troufnu si fušovat Sibyle do řemesla a pronesu svou malou předpověď - už nikdy nezavládne takový duch spolupráce mezi naší kolejí a Nebelvírem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)