Krátký referát, jak žiju.
pondělí: Uprostřed noci jsem se chtěla obrátit z boku na bok a v tu ránu jsem byla vzhůru. Naprosto šíleně mě bolelo ucho. Do konce noci jsem byla vzhůru pokaždé, když jsem byť jen pomyslela na sebemenší pohyb. Celý den jsem byla nahluchlá a přemýšlela, kdo by mě tak mohl zastřelit, jestli se mi zase vrátí záněty ucha.
úterý: Na noc jsem si vzala čelenku, aby ucho bylo v teple. Ucho v teple bylo, ale na druhý straně byla kytka, co mě celou noc tlačila do hlavy. Jinými slovy - na jedné straně jsem nemohla spát kvůli uchu a na druhý kvůli kytce. Na zádech spát neumím. Ovšem bolest ucha lehoulince ustoupila a vzbudila ve mně kapku optimizmu.
středa: Vyspala jsem se bez čelenky - až do chvíle, kdy jsem se vzbudila zhruba hodinu a půl před budíkem. Bolest hlavy jak při šílený kocovině. Kdybych v posledních čtrnácti dnech byla v hospodě, tak to beru. Z postele jsem se vyhrabala půl hodiny po budíku - a to jen proto, že mi došlo, že stejně asi neumřu a do tý školy budu muset dojít. Busem nejezdím, i tentokrát jsem radši zvolila půlhodinku pěšky - chůze v chladným ranním smogu by mě mohla probrat a vrátit do života. Po deseti minutách jsem měla pocit, že na týhle cestě asi zdechnu.
Nebudu vás napínat - přežila jsem. Celý den ve škole jsem strávila v polobezvědomí, s bolestí hlavy, parádním průjmem, křečemi v břiše a celkově mrtvá, takže má dvouhodinovka němčiny vypadala tak, že jsme si pustili film. A hádejte, kterou jedinou mou hodinu si ředitelka vybrala k návštěvě…
Po škole mě čekal kurz angličtiny, pak jsem dorazila na pokoj, padla do postele a vzbudila se jen na pauzu na sprchu.
čtvrtek: Vzbudila jsem se po rekordním spánku - a skoro stejně mrtvá jako předchozí den. Když říkám "skoro" mám tím na mysli, že jsem byla tak blbá, že jsem si řekla, že do školy dojdu "v pohoo". V půli cesty známý pocit déja vu "já tady asi fakt zdechnu". Den ve škole proběhl téměř identicky jako ve středu, jen uch už nebolelo vůbec. Už druhý den jsem žila jen na cukru v čaji, přesto průjem stále trval. Celková únava byla trošku menší i bolest hlavy se mi zdála menší, takže jsem nabyla dojmu, že po škole i něco udělám.
Udělala - dorazila jsem na pokoj, padla do postele, nařídila budík na desátou na sprchu a usnula. V devět mě vzbudil spolubydla, jestli nemám něco na bolesti hlavy, takže sprcha proběhla o chvilku dřív a ve spánku se pokračovalo.
pátek: Sice jsem byla buď ve škole, nebo spala, ale odpočatá jsem stejně nebyla. Nicméně jsem se už cítila docela líp a na rozdíl od ostatních postižených jsem nezvracela, takže zase ožil optimizmus. Po návratu domů jsem rozjařeně oznámila, že už je mi skoro dobře (i když odpoledne jsem si po dvou dnech bez jídla koupila něco k jídlu, což byla blbost a do hodiny to bylo venku), jen jsem strašně vyschlá. Objevila jsem šťávu a celý večer se motala s hrnkem kolem kohoutku. V devět už jsem byla na odpis, popřála dobrou noc, šla si vyčistit zuby a spát. Zajela jsem kartáčkem do pusy a dva litry pitného režimu byly během pár chvil venku. Naprosto jistě mohu potvrdit, že v žaludku fakt nic jinýho než pití nebylo. Pak už ani to.
sobota: Po čtyřech dnech jsem konečně měla KAFE a ani mi NEBYLO BLBĚ! Přežiju to!
EDIT: No prima! Blog už ZASE neukazuje poslední články a zmizela návštěvnost (hlavně že tlačítko na facebook se drží).
