24. 2.

Už se nám úplně postavila ouška. Včera jsme ještě měli lehce špičky dopředu, ale dnes už nám ouška stála ukázkově. Teď se ještě naučit nežrat moji sukni. I když už ji má slíbenou do pelechu. Ještě párkrát a je její, mám díry až pod zadek.

17. 2.

Dnes jsem byla na nákupu a vedle potravin jsem si koupila i Frisco. A PANÍ PRODAVAČKA PO MNĚ CHTĚLA OBČANKU! PO MNĚ!

(Pro vás, co mě neznáte - pro nás, co už tu plnoletost složíme skoro dvakrát, je to na zápis do deníčku a zítra se tím hodlám chlubit ve škole.)

13. 2.

Je po desáté večer. Zaklapuju notebook a říkám si, že jdu do sprchy a spát. V tu ránu mi zvoní telefon. Ředitel. Samozřejmě se leknu, co jsem vyvedla nebo neudělala. Nic, dobrý. Mám jít do školy, zamkli nám tam naši novou kolegyni, a pustit ji na svobodu.

10. 2.

Někdy si říkáte, co byste si bez některého člověka počali - a když je pryč, říkáte si, co vlastně tak dlouho ve vašem životě dělal.

7. 2.

Už se vám někdy stalo, že jste se probudili a všechno dávalo naprostý smysl, všechno bylo křišťálově jasné, všechno bylo tak, jak má být?

A pak jste se doprobrali a mozek začal pracovat a bylo po všem...

Jinak dnes je Harry Potter Night - 22 let od chvíle, kdy to všechno začalo.

1. 2.

Něčí nepřítomnost je opravdu citelně znát.

Moje kolegyně si dnes vzala dovolenou (jsou pololetní prázdniny) a já zůstala v kabinetu sama. Takže jsem dostala vynadáno, že je tam děsná morna. (Já ráno otevřu, abych vyvětrala, pak dorazí kolegyně a zavře. K téhle fázi jsme se dnes nedostali, protože mně tam zima není.)