30. 11.

 Základka zpět ve škole. Hurá...

Sedmička na vrcholu puberty po neplánované odstávce v plné síle na místě. Protože odpadly google translatory, napadla mě kacířská myšlenka, že zkusíme cvičně překlad. Slovíček máme pět a půl, člověk je rád, že z toho smotá smysluplnou větu, takže jedna z nich byla "uděláme to spolu". Na dvojsmysl ubohý, pro sedmičku dobrý dost. Když se hlavní puberťačky dotlemily, natvrdo a zcela vážně jsem jim oznámila, "vy jste mi teda fakt nechyběly". Pak mi chlapec řekl, že jsem nějak klidná. Zeptala jsem jsem jestli by pomohlo, kdybych nebyla. Prý ani náhodou. Upřímnost nade vše. 

Pak je napadlo, že by mi mohli hádat věk. To, že je mi už několik let pětadvacet, mi nevzali. Jedna střelila pětačtyřicet. Myslím, že se jí v té sedmičce asi hodně líbí. Nechám ji tam.

26. 11.

 Včera večer jsme opět v rámci teambuildingu vyrazili na pivo do školy. Začali jsme na čtyřech, skončili na šesti. (Lidech.) Před večerkou jsme vyrazili domů. PP dorazil něco před půlnocí, já byla celkem utahaná, tak jsem nezapínala notebook, jen jsem si vzala mobil do postele. Po půlnoci jsme se už loučili, napsal mi nějakou básničku na dobrou noc, končilo to ve smyslu, že sny dávají křídla. Protože jsem člověk, co když nemá poslední slovo, je velmi nervní, odpovídám téměř na vše, takže jsem mu odpovídala i na tohle. Svůj projev jsem zakončila větou: Sladké sny, ale lítej opatrně, pomalu a nízko. 

Aspoň jsem si to myslela.

Do chvíle, než mi přišlo: Ta poslední věta zní velmi eroticky. A já si to přečetla! 

Myslela jsem, že se propadnu, v tu chvíli to byl snad infarkt. Zatracenej autokorekt! V tu ránu mi volá, úplně vytlemenej, kolem půl jedný v noci, jenom abych mohla pět minut poslouchat, jak se mi směje.

Dnes jsem to říkala spolubydlící. Zasmála se a pak mi řekla, že "líbej" není tak strašný. 

Jo, kdyby tam bylo líBej, tak to není tak strašný!

18. 11.

Undergroundový školní sraz nabývá na síle. Dnes jsem se tam alespoň seznámila s novou kolegyní. Ještě chvíli tu bude korona a my se do té školy nastěhujem. Nikdy bych neřekla, že se můj život dostane do fáze, kdy budu na tajňačku chodit do práce...

17. 11.

 Pro velký úspěch jsem si dnes - o státním svátku - návštěvu školy zopakovala. tentokrát jsem tam ale byla vyslána, protože prý agentura volala, že došlo k přerušení kontaktu. Nevím, jak tam, ale já své kontakty přerušit musela, vyhrabala (asi) ředitelův vstupní kód z koše a vyrazila se podívat, co se tam děje. Výhoda toho že bydlím nejblíž.

16. 11.

Cestou pro vindaloo jsem spustila ve škole alarm a obarvila jsem si hlavu. Pondělek prohlašuji za úspěšný. 

4. 11.

Blogspot evidentně nemá rád, když je pod článkem více než 200 komentářů, takže zase musím vytvořit článek a něco na sebe prásknout.

Dnes jsme tedy byli s kolegy ve škole na pivě. Musím přiznat, že takhle bych si tu školu i oblíbila.