29. 6.

Vision nám na záchodech opravil anglické popisky na sáčkách na tampóny.

edit: Obměňujeme přes půlku sboru - a samozřejmě samý ženský. Dnes mi vítězoslavně ředitelka přišla oznámit, že sehnala chlapa. Hm... Tak o čtyři roky mladší a tělocvikář. Prej chlap...

edit 2: A kromě sekční šéfové (hurá, konečně mám funkci) ze mě udělali novou výchovnou poradkyni. Mě! Člověka, který na většinu problémů reaguje "A tuhle kravinu fakt řešíte?!" Jeden student mi řekl, že je to strašně divný, že to mám dělat já, nejpesimističtější člověk na škole. Po půl hodině naznal, že je to možná dobře. Nevím, jak to myslel...

28. 6.

Univerzální výhrůžka naší ředitelky "nebo mě vymění" asi nepůsobí tak, jak by chtěla, když po většinu času ji člověk chce poslat do pr***e.

Doba mé působnosti zde asi bude možná kratší, než jsem zamýšlela. Původně jsem chtěla skončit po příštím roce, ale během včerejší porady Vision nasral jednu z mála kolegyň, co je normální a chtěla tu zůstat, tak, že jde zítra podat výpověď, protože už na toho kripla nechce čumět, naše sekretářka, která pracuje jako sekretářka, zástupce ředitele, účetní, dělá papíry za učitele a za ředitelku, je rozhodnutá lupnout tu s tím po jejím výroku "nejsem administrativní pracovník, administrativu dělat nebudu" taky, protože za ty prachy, co tu za to má - no, za ty prachy můžeme obě zametat chodníky, sorry jako. A máme to bez nervů a práce doma do noci. A já tu sama nebudu. Já si počkám na začátek roku a výpověď jí dám tak, abych byla na Vánoce volná. :-D

27. 6.

Zápisky z porady:

- Příští rok papírujem všechno, protože ředitelka NEMŮŽE, PROTOŽE NENÍ ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK. My, učitelé, zato jsme.

- Zrušíme moodle, přejdem totálně na classroom. Už po čtvrtletí se v tom člověk uscrolluje, debilně se to načítá, je to nepřehledný... Tak jim necháme jeden kurz na všechny roky. Hehe, to je ještě lepší, než jsem čekala. To bude ještě sranda.

- Zřídíme jeden putovní předmět, který se bude motat v rozvrhu celý týden, každý bude mít jiný čas a jinou náplň a budou ho mít jiní učitelé. Překlad: Hurá, další neplacená hodina na obzoru!

- Tenhle bod je obzvlášť dobrej: Jednotlivé předměty si budeme jako učitelé navzájem přednášet - a když to navzájem nepochopíme, tak ten předmět nemá cenu učit. Jinými slovy: Protože já osobně nechápu chemii, nebude se učit chemie. Taky můžeme rovnou škrtnout fyziku. A zeměpis. A vůbec celý studijní obor IT. Ale vzhledem k tomu, že nikdo jinej nedá němčinu, tak škrtnou i mě, tak teď nevím, jestli se můj hlas ještě počítá. Z logiky věci tedy vyplývá, že se budou učit předměty člověka, co je má prezentovat jako poslední, protože všichni ostatní dostanou padáka už před ním. Takže Vision bude mít konečně svou vlastní školu.

- A teď vyplňujeme tabulku: "kdo jsme", "co děláme", "jaký řešíme problém", "jak to děláme", "čím se lišíme", "co je výsledek"... Jako fakt. TOHLE teď děláme. Kdo jsme? Prostě blbárna.

- Příští rok mám upíchnout asi pět autíků na praxi. Prý s nimi mám jít na kraj, ať jim zajistí praxi, že jsou to budoucí ajťáci. Jinými slovy: Lidi, užijte si své notebooky a internet, dokud můžete. A neříkejte, že jsem vás nevarovala.

- Á, Vision mluví o důslednosti. Opakuji: Vision mluví o důslednosti. Vision a důslednost v jedné větě.

- Prší.

- Praha buzeruje. Otevřeli jsme si jejich složku, abychom viděli, jak to má teda vypadat. Praha jediná tam nemá NIC. Všichni ostatní mají práce totálně nevyhovující jakýmkoli standardům. Absolutně směšné. Asi se vyserem na kontroly prací a úpravy s normami a začnem na vše psát "v souladu s vizí zřizovatele".

- Bychom měli vybírat vstupné na porady.

- A je to v prdeli. Vision se dostal ke slovu. Měla jsem to začít psát s časy editů (píšu to tu průběžně po většinu porady).

- Zajímalo by mě, co vlastně v té Praze učí. Oni snad zvládli školu bez učení! (Teda my taky, ale oficiálně se pořád učit snažíme... Oni snad jdou programově proti vědomostem. Ale tak co čekat, řídí to tělocvikář.)

- Bože, bože, do čehos to duši dal?

Já tady snad zůstanu ještě pár let a pak vydám knihu. A pak emigruju a změním si jméno.

26. 6. 1997

Už je tomu tak, přesně před dvaceti lety vyšel první román s Harrym Potterem. To to letí, co?

21. 6.

Dnes jsem si uvědomila jedno důležité moudro. Většinu problémů si opravdu způsobujeme sami. Třeba vloni, když jsme řešili strategie na příští rok, přemýšlela jsem o výpovědi, že už se na tenhle kocourkov fakt můžu vysrat. Dnes mě největší úsilí stálo nezačít se smát nahlas a rozhodla jsem se, že jim ty debility prostě splním. Do puntíku. Nebudu se snažit o to, abych měla pocit, že dělám něco, co má smysl, co je přehledné a funkční. Prostě to udělám co nejzmatenější s tím, že Praha to chce tady, tak je to tady, a jestli maj problém, ať se obrátej jinam. Jen ať se zeserou oni. Já budu jen plnit vize. Já vím, že působím jako tichý člověk typu "mouchy snězte si mě", ale ve skutečnosti jsem tichý člověk typu "nikdo neplánuje vraždu nahlas". A dokážu dotáhnout věci ad absurdum, to zase ano. Zvlášť když mi tu na budoucnosti až tolik nesejde a jsem tu jen z pohodlnosti (a protože je to občas fakt neskutečná sranda a mám o čem psát - a když začnu povídat v hospodě, všechny okolní stoly zmlknou a poslouchají nenápadně taky.).

20. 6.

Vzpomínáte, jak jsem se tu rozplývala, že jsem volná jak pták?
Tak včera večer poslal nášup... :-D

19. 6.

Včera jsem jela s přáteli na takovou malou exkurzi. Hřbitov, synagoga a tak. Říkala jsem si, že si to pořádně neužiju, když nebudu moct udělat těch svých 300 a víc fotek hřbitova, aby si o mě nemysleli, že jsem hráblá. Nakonec to nebylo tak strašný. Fotek mám 152.

17. 6.

Úžasný pocit, když po třech nedělích konečně dokončíte práci, co měla být hotová do týdne.

A Colin Ferguson zase zrušil účast na FF, což už je potřetí v řadě a začíná to být docela vtipný...

Simple...

16. 6.

Hokejisti mě nesnáší a jsem součástí ďábelského tria. Konečně se cítím jako plnohodnotný pedagog.

14. 6.

Klíšťata, komáři, brouci, suchý záchody, les... Jo, výpověď neklapla, čeká mě adapťák...

13. 6.

Tak. A je to tu zas. Už zase s napjatým očekáváním čekám, jestli mě zítra vykopnou. (Povšimněte si, neříkám, že se "bojím".) Nebo jim třeba konečně dojde, že mě nemají pověřovat jednáním s lidmi.

12. 6. - 2

Jestli mi tu něco zůstane, tak moment, kdy jsem vešla do kuchyně, v rukou dvě flašky vína, spolubydla na mě koukla, a protože jsme týden předtím vedly konverzaci o tom, že to, že mám v ledničce tři flašky vína, neznamená, že jsem notor, tak jsem jen řekla "bez komentáře", což se mi v pravidelných intervalech vrací.

Třeba teď. Naprosto nesouvisející konverzace a zakončí se to klasickým "bez komentáře."

"No co, jeden den byla porada a druhej jsem měla narozeniny. Mám je jednou za rok, tak mi to přej."

"Jo, jo, já vím, pětadvacátý."

No co, tak už je mi několik let pětadvacet. Minulý týden jsem zase potkala chlapa, co zase slaví výročí svých třicátin. Je nás víc!

12. 6.

Uzavírání známek, dopisování testů za pololetí, jak si tak studenti uvědomí, že to, že jsem jim říkala, že si to budou muset stejně dopsat, nebyl vtip.

Dneska jsem dostala skvost. Test na minulý čas. Měli nabídku sloves a pod tím věty, kam měli podle smyslu vybrat sloveso a doplnit v perfektu. Chlapec mi napsal: "Ich habe meine Geldtasche gefressen" (Sežral jsem peněženku). Já u toho málem sežrala propisku...

8. 6.

Hodina chemie:

"Když přidáme kyselinu do vody, co nám stoupne?"

"Hladina."

Jo, stejní chemici jako já...

7. 6.

Den mého nástupu: "A hlavně jim nepředepisujte žádnou učebnici! Materiály jim připravujte online, na tom si zakládme. Opravdu důrazně musím trvat na tom, abyste jim nenařídila žádnou učebnici."

Dnes: "A hlavně tam napište učebnici i s rokem vydání, aby věděli, co si pořídit!"

6. 6. (2)

Moje sms večer po půl osmé: Bude dnes hodina, když venku prší?

Jeho sms: Jasně, vydrž, už běžím.

Moje sms: Tak já se teda taky obleču a vylezu, no... Nechvátej.

A ano, je to ten člověk "Tak já nevím... Mám to nakopírovat? Ale to by bylo strašně moc papírů... Nebo radši přepsat?"

"Já bych to přepsala..."

"Vážně? Díky!""

6. 6.

Probíraji jsme podniky - taková ta slovní zásoba, jako kavárna, řeznictví, divadlo apod. V testu měli napsat podnik - zadání typu: Potřebuju maso. Kam musím jít? Potřebuju triko. Kam musím jít? Chci vidět film atd.

Věta zněla: Potřebuju peníze. Kam musím jít?

Chlapec napsal: Musíš domů k mamince.

Uznáno.

5. 6.

Pětihodinové školení s Visionem. Oba žijem. A jsme kááámoši jak hrom, jak Jerry a Tom...

PS: Bylo to zaměřené na IT a docela i prakticky, což by bylo super, kdyby mi v půlce nechcíp notebook a oni neměli málo prodlužek. Půl hodiny jsem ještě koukala k Visionovi, pak se to vybilo i jemu. Tak jsme to zaklapli a jako řádní účastníci kurzu až do konce rušili, protože jsme neměli co dělat. Prima bylo i tvoření QR kódů. Kódy tvořit šly, což o to, problém nastal, když paní zavelela Vytáhněte mobily a načtěte je. Můj mobil umí volat, budit, psát sms bez smajlíků a svítit...

4. 6.

Včera jsem měla školení (jo, v sobotu). Od deseti do čtyř. Jediný větrák tam byl na záchodě. Dorazila jsem v pět, dala si studenou koupel, po hodině studenou sprchu, pak prášky na bolení hlavy, pak jsem si opláchla hlavu, abych měla aspoň pocit, že mi na ni táhne, a v jedenáct večer mě konečně slavnostně přestala bolet, takže jsem mohla začít pracovat. To jen pro ty, co se v zimě pořád ptají, co dělám v létě, když v zimě chodím v triku a sukni, a jak to snáším. Tak přesně takhle.

1. 6.

"Sorry, košíček nemám, ale tady máš kýbl."

brácha, když mě nedávno viděl v nových červených šatech

31. 5.

Byly jsme v kině na Králi Artušovi. Původně jsem na to jít chtěla, ale pak jsem viděla trailer, tak jsem zas nechtěla. Nakonec mě Ted přesvědčil, že to bylo dobrý, tak jsem to zkusila.

Rozhovor po kině:

- Ach jo, to snad není možný. Tady se vážně nedá nikomu fandit. Chudák malej. Všechno musel obětovat, celý roky dřel, aby si získal a udržel postavení, a pak mu ani ty mrchy, co kvůli nim obětoval své nejbližší, nepomůžou."

- To jsi ale taky mohla čekat, když se jmenuje Vortigern.

- A proč ho nezabil hned napoprvý, když tam odpadnul? Prostě vyskočím, useknu tomu hlavu, evidentně o něj Excalibur nestojí, tak je moje vláda posvěcená shůry... Nebo proč ho nezabil podruhý, když se tam složil? Já bych ho zabodla při první příležitosti, kdy byl v bezvědomí, protože taková skvělá příležitost - to přece musí být osud! A netajtrlíkuju, abych měla nejvyšší věž. Vždyť ten dřevorubec stejně nechtěl být král, navíc byl úplně nekompetentní! Vyrostl v bordelu, co asi ví o státnických záležitostech.

- A víš, že se to jmenovalo Král Artuš, jo? ARTUŠ!