25. 9.

Pátek, osmička, chlapec. Nejdřív trojí napomenutí, ať sundá nohy ze stolu, pak několikrát, ať nekecá, ať uklidí mobil, několik napomenutí různě do pléna, zas ať nekecá, mobil, pak vytáhl lepidlo a začal čuchat, to už mi na nervy lezl solidně, tak jsem mu ho zabavila. Zase kecání, mobil, ostatní, pak někde sehnal další lepidlo, a z té strany, jak se tím točí, aby lezlo ven, začal mačkat prstem, což vydávalo takový "plop" - a to už byla poslední kapka a přišel výbuch. Musím objektivně říct, že mám fakt zvučnej hlas, když řvu. Nicméně asi jsem ho sjela víc, než jsem měla původně v plánu, protože do konce hodiny ani nepíp. Ani se nezhoupnul. A nevydal žádnej zvuk. Prostě nádhera. Ani zbytek nevysíral. Nádherná hodina. Pak jsem měla hodinu jen u nich, sólo (první byla sloučená). Přišla jsem tam, v té třídě jsem byla poprvé, tak mě zaskočilo, že katedra je hned za dveřma, a rovnou jsem  sedla. Roušku čerstvě na ksichtě, takže zas zadejchaný brýle, viděla jsem úplný kulový. Otevřela jsem notebook, že zapíšu. Většinou nic moc neřeším, dokud nezapíšu, a nechávám je povídat, jíst a mobilovat, dokud nemám hotovo. Zvlášť když nevidím. Jenže jak máme prosklený zdi, je tam vidět z chodby, takže tam vlítla uklízečka, co je to za móresy, mít nohy na stole, když už je učitel ve třídě. Chlapec neměl svůj den, všichni jsme na něj byli oškliví.

22. 9.

Po dlouhé době se jdu ozvat. Je teprve úterý, už nám stihl odstoupit ministr, nacpal se tam bojovník za roušky, co před jedenácti lety vehementně bojoval proti nim, protože ohrožují zdraví (nešije/nedistribuuje je teď dcera?), STB vehementně tvrdí, že školy se zavírat nebudou, aby nepadla ekonomika, že to zvládnem - takže jen co mu to tam kobliháři hodí, jsme zas všichni doma, protože už to zvládli a maj zas na chvíli vystaráno.

Dnes mi poslali dvě třídy do karantény (jedna z nich je moje) - druhou hodinu jsem u nich ještě normálně odučila, a jen co jsem vylezla, odlifrovali mi je dom. Takže půlku hodin pokračuju ve škole s rouškou na ksichtě, druhou půlku beru z domova se starou známou webkou (zas ji budu muset odlepit).

Já zatím nic, jen jsem o víkendu vymrzla na trávě, takže mám rýmu jak trám. Nicméně ji i karanténu jsem využila ke zrušení jazykovek (nemohu přece ohrožovat ostatní) - dostala jsem překlad od kamaráda z univerzity a nestíhám. 

Ale mám i nějaká pozitiva. Dnes jsem to vzala přes galerii, mám spoustu pohledů, dvě tašky a dva hrnky (a asi se vrátím pro nějaké plakáty) a ve fitku se mě cvičitelka zeptala, jestli jsem nedělala gymnastiku. To bylo milé - protože ze mě by ty gymnastky byly tak dvě a určitě na aktivního sportovce nevypadám.