Po čtyřech letech se Tereza Matoušková vrací s druhou knihou (když počítáme samostatné knihy a knihy vydané přes "normální" nakladatelství, které se objevují i v běžných knihkupectvích - pokud bychom počítali i sborníky a vlastní náklad, jsme už na osmi titulech, což je úctyhodný výkon, a mě naplňuje i lehkou závistí, zvláště když si uvědomím, že autorka je o šest let mladší než já, a já se za poslední rok nezmohla ani na články, proč nepíšu).
Vílí kruhy se samozřejmě opět odehrávají v Podmoří, autorčině fikčním světě, který měli čtenáři možnost lehce poznat již v Hladových přáních (dále jen HP, ať jsme tady, na potterovském ff blogu, styloví). Zatímco ale v HP bylo Podmoří prezentováno z pohledu malé Jukaty, a tím pádem i lehce naivně či pohádkově zkresleno, Vílí kruhy odvrhují roztomilost svého předchůdce a předkládají nám Podmoří ve své skutečné podobě - ponurý svět pod hladinou moře, stvořený bohy poté, co zničili svět na Souši, který je schopen fungovat jen díky mechanickému životodárnému slunci. Během několika tisíciletí se v Podmoří vytvořila poměrně rozvinutá civilizace (Delfy a Temnáře jsme ostatně měli příležitost poznat už v HP, ve Vílích kruzích přibudou - no, můžete zkusit hádat), ale i nová skupina bohů. Oba pantheony sice nakonec uzavřely křehké příměří, ale Podmoří ohrožuje nová katastrofa - slunce začíná vyhasínat, a ani jedno z božstev s tím očividně nehodlá nic dělat. Podmořské národy se s krizí musí vyrovnat samy. Kolují zkazky o moci, která dokáže udržet zmírající vegetaci i bez slunečního světla. Vládnou jí Víly, zahořklé bytosti, které se nikdy nesmířily se zánikem života nad hladinou. Osud ostatních kultur je nezajímá a jejich kouzla se živí krví. Schyluje se k válce, která nebude mít vítězů. Tolik k ději prozrazují oficiální zdroje. Podrobnější informace najdete v recenzi od firecat, případně na blogu autorky.
A ještě poslední informace - fantasyobchod.cz nabízí Vílí kruhy v předprodeji se slevou 30%. Také zde najdete knižní trailer a audioukázku.
