Sháníme pejska. Po úporných bojích se nám podařilo najít místo, kde jsou ochotni nám vydat psa, i když ho nechceme jen jako dekoraci na gauč. Dneska mi odpadl kurz, takže jsem se v nečekaně nabytých třech hodinách času rozhodla navštívit útulek a podívat se na pejska, kterého si chceme vzít. Ono se mi tam chodí blbě, když končívám od sedmi do osmi večer, a oni mají otevřeno od čtyř do pěti.
Ve škole jsem si na mapách našla adresu a zkoukla cestu. Něco přes čtyři kilometry, pohoda, dojdu. Na cestě hřbitov, očíhnu, vždyť mám spoustu času.
Hřbitov krásnej, trošku jsem se zdržela, ale pořád v dost slušné toleranci - byli jsme domluveni, že tam bude mezi půl pátou a pátou. Vyrazila jsem od hřbitova - po silnici, kterou jsem pokládala za cestu k cíli. Ukázalo se, že mylně. Skončila jsem v sousedí vsi. No nic, pořád čas dobrej, i když jsem byla zmrzlá, protože z jara byl najednou leden a chumelilo. Vzdálenost mezi vsemi (tenhle tvar jsem musela najít) jsem urazila za 15 minut, docela výkon - jednak jsem to chtěla stihnout na čas, jednak byla fakt ku***ská zima. Našla jsem ulici, co mi mapy vyhodily jako ideální. Za tratí, u té to mělo být. Taky že bylo, jenže z druhé strany a za protihlukovou stěnou, takže jsem šla až někam do háje, abych ji mohla obejít a vrátit se po druhé straně zpět.
Nakonec tedy najdu udanou adresu, zazvoním, vyjde paní a sdělí mi, že tady mají jen korespondenční adresu, že útulek je 2 km za vsí...
Takže nic, psa uvidím až v pátek, až si pro ni přijedeme. Aspoň vím, kam nemám chodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat