Když se všechno sere, je dobré mít nějaké jistoty. U mě je takovou jistotou škola.
Stihli mě vytočit, ani jsem nemusela do hodiny. Minulý týden se přidávaly notebooky do sítě. Kupovala jsem si nový, takže jsem nahlásila adresu, protože když pak přijdu jako jednotlivec za 14 dní, tak mě akorát zjebou. S tím, že zatím stejně budu stejně pracovat na svém starém, protože tam mám dokumenty, složky, programy a hlavně tam nejsou ty zatracený desítky. A mám tam uložená hesla. A vůbec najdu stránky, protože když jdu na internet, zásadně zadávám první dvě (maximálně tři) písmena a ono to najede samo. Tohle kupodivu na nové technice nefunguje. Jenže já pomalu ani nedám název tohohle blogu, natož abych se do něj přihlásila. Znáte ty chvíle děsu, když někam jdete, a v těch políčkách nesvítí vaše jméno a puntíky na místě hesla? Tak já teď velmi dobře. Jediné místo, kam se přihlásím, je můj účet, ale na tom je kulový, takže tam není důvod lízt.
Ještě před hodinou jsem zjistila, že mi nejde internet. Nešel ani kolegyni, takže prostě zaběhnuté koleje. Lehce přednasraná jsem vyrazila do hodiny. Škola založená na e-learningu, takže nezapíšu, neotevřu classroom, prostě nic. Naštěstí dětem to nefungovalo taky (tři tečky), takže jsem dohledala svoje pdf, zapnula náš lehoulince svítící projektor (dneska byla tma, tak to bylo dokonce i vidět) a šlo to. Cestou z hodiny mě zastavila ředitelka a vysvětlila mi, že mi přidali novej notebook a vyhodili starej. Kdybych totiž měla v systému dva notebooky, tak to tu naši IT školu položí. To už jsem byla nasraná dost. Ono to totiž souvisí i s tím, že i kdybych nakrásně zítra popadla nový notebook a do tříd vyrazila se svou show "dívejte se, paní učitelka se snaží přihlásit ke svým cvičením", tak nemohu ani tisknout, protože novej notebook taky zatím nehraje s kopírkou. A známe svý lidi - propojit to nebude tak rychlý jako vyhodit ze sítě. Takže musím jedině přes flashku (mimochodem - co je flanka, word mi na to přepisuje flashku, jako bych snad tomu měla rozumět). Jenže naše kopírka neschroustá textový dokument, obrázek, nic. Jen pdf. A teď si tiskněte, když máte přestávku 5 minut.
Celou svačinu jsem se snažila přes tablet přihlásit do iškoly. Protože uživatelské jméno a heslo, že jo. Jeden ze studentů mi šel dělat společnost, že vypadám nějak naštvaně, ne jako minulý týden, a snažil se mě nějak rozptýlit. Kolegyně byla diplomatičtější. Prý tu dnes chodím nějak extra rázně, jako královna, které to tu patří.
Během dne za mnou byli několikrát asistenti kvůli šablonám, jestli jim to pošlu. No poslala bych, kdybych byla na internetu. Takhle jsem poslala akorát je. Někam. Když to mám na notebooku, internet mám v tabletu, tak jsme všichni vy-víte-kde a co si tam můžeme. Pár lidí jsem poslala rovnou někam, sotva přišli s problémem, protože na tabletu neotevřu dvě okna najednou, a když už se někam přihlašujete popáté, protože jste ještě mezitím museli kouknout jinam, nervy už jsou na pochodu několik metrů před vámi. Říkala jsem, že letos tu mám bdít nad duševním stavem studentstva?
Odpoledně mě dorazila ředitelka, přišla za mnou do kanceláře, něco potřebovala řešit, a jak jsme zvyklí, došlo na klasickou větu "Podívejte se do…" Pak jí došlo, že se nepodívám, řekla své omluvné "hmmm…", takže na dotaz, jak je to s knížkami, jsem jí naplno řekla, že když jsem nastoupila, výslovně mi řekla, že knížky mít nemáme, tak to maj na netu a jestli někdo knížku chce, ať si ji koupí, že jejich učebnice fakt neřeším. Následovalo opět vysvětlení, jak mých více notebooků v síti položí školu (překlad: jestli jednou budeme mít plně obsazený učebny, budeme tesat dlátky do destiček).
… A pak dorazila paní přes IT, zeptala se na problémy, tak jsem jí nahlásila údaje svého starého notebooku a teď čekám, co bude. No co. Přinejhorším sehraju divadlo, že "jsem myslela…"
(A to ještě dnes první a poslední člověk, kterého jsem potkala, byl Vision...)
Žádné komentáře:
Okomentovat