Když vešla Minerva, jako by vyšlo slunce.
"Promiňte, že jdu pozdě," zatrylkovala.
"Nic se neděje, Minervo. Vítejte," usmíval se Brumbál.
Kývla jsem zdvořile na pozdrav.
"Severus tu ještě není?" zeptala se, jakmile zjistila, že jsme tu s Brumbálem sami.
Oba se podívali na mě.
Co já s tím? Mám snad na starosti jeho denní režim?
"Ne, ještě nedorazil," odpověděl jí nakonec Albus, když já se k ničemu neměla.
Minerva přešlápla. Očividně měla něco na srdci. Něco, co nesneslo odklad a tlačilo se vší silou na povrch.
"Tak o co jde?" zeptal se.
"O famfrpál. Vzpomínáte na loňský rok?"
"Bohužel."
"Přesně! Se Severusem už bylo k nevydržení. Ale letos by se to mohlo zlomit. Konečně mám někoho, s kým bychom mohli mít proti Zmijozelu šanci."
"To je výborné!" ožil náš nestranný ředitel a v očích mu zaplály plamínky nefalšované radosti.
"Že ano?" zubila se McGonagallová.
"Skvělé! Kdo je to?" Náhle se zarazil. "V čem je háček?"
"Je teprve v prvním ročníku."
"Pan Potter?" užasl Albus. "Jeho otec býval také... To není problém," mávl rukou.
"Je tu ten výnos o košťatech."
"Ach ano. Košťata..."
Začal pomalu přecházet v kruzích po pracovně a popotahoval se za vousy.
"Košťata..." brumlal. "Snad by se to dalo nějak obejít, udělit výjimku. Je to přece pro dobro našeho sportu..."
Mé srdce Zmijozelu už tu přesilu Nebelvír - Zmijozel 2 : 1 nedokázalo snést.
"Udílení výjimek by ale na druhou stranu mohlo působit jako protekce a vy sám jste říkal, že si nepřejete, aby nějak vyčníval nad ostatními. A takováhle privilegia..."
Nebelvírská většina mě teprve teď vzala na vědomí - a moc se jim to nelíbilo.
"Žádný výnos přece nezakazuje studentům prvního ročníku hrát za kolejní mužstva. A je logické, že hráči musí mít vlastní koště."
Jistě. Protože ze školních se jim zadírají třísky do... A to by asi snižovalo Potterovu koncentraci při hledání Zlatonky. To už jsem někde slyšela.
"Taky bychom mohli nakoupit nová košťata pro školu," zamyslel se Brumbál.
McGonagallová si významně odkašlala.
"Máte pravdu," slétl Brumbál na pevnou zem, "to by se příliš prodražilo. Na to teď nemáme. Sice bych se zbavil Hoochové, ale ostatní..." vrhl kradmý pohled k hromádce papírů na stole, kde byly zaneseny naše požadavky. Taky jich tam pár mám. Jsem v pořadí. Za McGonagallovou, Kratiknotem, Snapeem, Pomfreyovou, Trelawneyovou... Dokonce i Binns tam něco má. Zajímalo by mě, co TEN může potřebovat.
"Myslím, že udělení výjimky je jediné možné řešení," uzavřel to.
"Ale to je..." hledala jsem slovo, kterým je proti sobě nepoštvu. NEFÉR!!! křičela jsem uvnitř.
Z nutnosti odpovědět těm dvěma nedočkavým obličejům mě vysvobodilo zaklepání na dveře a následné Brumbálovo "Dále!".
Se Severusovým příchodem se srovnalo skóre Nebelvír : Zmijozel na 2 : 2. Jenže co s tím, když Brumbál má právo veta a bohatě ho využívá.
Výsledek schůzky: Jedna výjimka pro Pottera, jedna triumfující Minerva a jeden naštvaný Severus.
"Promiňte, že jdu pozdě," zatrylkovala.
"Nic se neděje, Minervo. Vítejte," usmíval se Brumbál.
Kývla jsem zdvořile na pozdrav.
"Severus tu ještě není?" zeptala se, jakmile zjistila, že jsme tu s Brumbálem sami.
Oba se podívali na mě.
Co já s tím? Mám snad na starosti jeho denní režim?
"Ne, ještě nedorazil," odpověděl jí nakonec Albus, když já se k ničemu neměla.
Minerva přešlápla. Očividně měla něco na srdci. Něco, co nesneslo odklad a tlačilo se vší silou na povrch.
"Tak o co jde?" zeptal se.
"O famfrpál. Vzpomínáte na loňský rok?"
"Bohužel."
"Přesně! Se Severusem už bylo k nevydržení. Ale letos by se to mohlo zlomit. Konečně mám někoho, s kým bychom mohli mít proti Zmijozelu šanci."
"To je výborné!" ožil náš nestranný ředitel a v očích mu zaplály plamínky nefalšované radosti.
"Že ano?" zubila se McGonagallová.
"Skvělé! Kdo je to?" Náhle se zarazil. "V čem je háček?"
"Je teprve v prvním ročníku."
"Pan Potter?" užasl Albus. "Jeho otec býval také... To není problém," mávl rukou.
"Je tu ten výnos o košťatech."
"Ach ano. Košťata..."
Začal pomalu přecházet v kruzích po pracovně a popotahoval se za vousy.
"Košťata..." brumlal. "Snad by se to dalo nějak obejít, udělit výjimku. Je to přece pro dobro našeho sportu..."
Mé srdce Zmijozelu už tu přesilu Nebelvír - Zmijozel 2 : 1 nedokázalo snést.
"Udílení výjimek by ale na druhou stranu mohlo působit jako protekce a vy sám jste říkal, že si nepřejete, aby nějak vyčníval nad ostatními. A takováhle privilegia..."
Nebelvírská většina mě teprve teď vzala na vědomí - a moc se jim to nelíbilo.
"Žádný výnos přece nezakazuje studentům prvního ročníku hrát za kolejní mužstva. A je logické, že hráči musí mít vlastní koště."
Jistě. Protože ze školních se jim zadírají třísky do... A to by asi snižovalo Potterovu koncentraci při hledání Zlatonky. To už jsem někde slyšela.
"Taky bychom mohli nakoupit nová košťata pro školu," zamyslel se Brumbál.
McGonagallová si významně odkašlala.
"Máte pravdu," slétl Brumbál na pevnou zem, "to by se příliš prodražilo. Na to teď nemáme. Sice bych se zbavil Hoochové, ale ostatní..." vrhl kradmý pohled k hromádce papírů na stole, kde byly zaneseny naše požadavky. Taky jich tam pár mám. Jsem v pořadí. Za McGonagallovou, Kratiknotem, Snapeem, Pomfreyovou, Trelawneyovou... Dokonce i Binns tam něco má. Zajímalo by mě, co TEN může potřebovat.
"Myslím, že udělení výjimky je jediné možné řešení," uzavřel to.
"Ale to je..." hledala jsem slovo, kterým je proti sobě nepoštvu. NEFÉR!!! křičela jsem uvnitř.
Z nutnosti odpovědět těm dvěma nedočkavým obličejům mě vysvobodilo zaklepání na dveře a následné Brumbálovo "Dále!".
Se Severusovým příchodem se srovnalo skóre Nebelvír : Zmijozel na 2 : 2. Jenže co s tím, když Brumbál má právo veta a bohatě ho využívá.
Výsledek schůzky: Jedna výjimka pro Pottera, jedna triumfující Minerva a jeden naštvaný Severus.
***
Vyšourala jsem se z Brumbálovy pracovny, následovaná temným bouřkovým mrakem. Minerva, zářící štěstím a vychutnávající svůj triumf, ještě zůstala, aby mohl Nebelvír ještě něco upéct, tentokrát za našimi zády a bez naší rušivé přítomnosti. Poslední, co jsem zaslechla, než jsem odešla, byla nadšená slova McGonagallové: "Jeho otec byl vynikající chytač. Jestli je alespoň z poloviny tak dobrý, letos Zmijozel určitě srazíme na kolena."
Bála jsem se na Severuse byť jen pohlédnout. No co, moje vina to není. Já to zkoušela. Má chodit včas. Jeho Brumbál aspoň někdy poslechne. Mě ani to ne.
"A mně vyčítá, že Zmijozelu nadržuju," zavrčel, zatímco jsme scházeli po schodech. Vždy znovu a znovu mě udivuje, jak málo studentů potkám, když jdu s ním. "Vždyť já ani nemám na výběr. Já Nebelvír podporovat nemůžu, ani kdybych chtěl. A to nechci," dodal spěšně.
Spolkla jsem poznámku, že Nebelvír a Zmijozel nejsou jedinými kolejemi na této škole (Můj otec byl z Mrzimoru a matka z Havraspáru. Když jsem se dostala do Zmijozelu, pro oba to byla menší rodinná tragédie a hledali, kde se stala chyba. Babička se dva roky smála, když mě uviděla. Jistě to má nějakou souvislost s dědečkem, ale za celá léta se mi nepodařilo zjistit, kdo to byl.).
"Ale tohle tomu usmrkanci nedaruju. Za to mu ještě pár bodů strhnu. A všem Weasleyovým taky, aby jim to nabylo líto a aby to rychleji přibývalo. A nedostane je z toho ani Quirrell."
"Quirrell? Proč zrovna ten by měl..."
"Naše nová hvězda se totiž už pokoušela dostat se do zakázané chodby. Hned první týden! Věřila byste tomu? K jeho velké smůle ho ale přistihl Filch. Takový krásný průšvih z toho mohl být, jenže se tam přimotal Quirrell a vysekal ho z toho. Život není fér!"
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. "Quirrell?" zopakovala jsem, abych se ujistila, že jsem se nepřeslechla.
Kývl a ušklíbl se.
"Vždyť má kopřivku pokaždý, když se o něm někdo třeba jen zmíní."
Fousatej dědek ze starýho obrazu v omšelým rámu se po mě káravě podíval.
Co je?! Vždyť jsem NIC neřekla! Nic, nad čím by se měl někdo dvourozměrnej pohoršovat.
Leda by to byl Quirrellův příbuzný...
Ani při bližším ohledání tak ale nevypadal.
Tak co má?
Jako by nestačilo mé příbuzenstvo zamčené ve stole. Nějak se to rozmáhá.
"Stalo se něco? zarazil se Snape, když zjistil, že už několik metrů kráčí sám.
"Ne, nic," odpověděla jsem a zadívala se rychle jinam.
NESNÁŠÍM lidi, co ovládají nitrobranu. Příšerná schopnost U druhých. Nedá se s nimi rozumně mluvit - strašně špatně se jim lže.
Bála jsem se na Severuse byť jen pohlédnout. No co, moje vina to není. Já to zkoušela. Má chodit včas. Jeho Brumbál aspoň někdy poslechne. Mě ani to ne.
"A mně vyčítá, že Zmijozelu nadržuju," zavrčel, zatímco jsme scházeli po schodech. Vždy znovu a znovu mě udivuje, jak málo studentů potkám, když jdu s ním. "Vždyť já ani nemám na výběr. Já Nebelvír podporovat nemůžu, ani kdybych chtěl. A to nechci," dodal spěšně.
Spolkla jsem poznámku, že Nebelvír a Zmijozel nejsou jedinými kolejemi na této škole (Můj otec byl z Mrzimoru a matka z Havraspáru. Když jsem se dostala do Zmijozelu, pro oba to byla menší rodinná tragédie a hledali, kde se stala chyba. Babička se dva roky smála, když mě uviděla. Jistě to má nějakou souvislost s dědečkem, ale za celá léta se mi nepodařilo zjistit, kdo to byl.).
"Ale tohle tomu usmrkanci nedaruju. Za to mu ještě pár bodů strhnu. A všem Weasleyovým taky, aby jim to nabylo líto a aby to rychleji přibývalo. A nedostane je z toho ani Quirrell."
"Quirrell? Proč zrovna ten by měl..."
"Naše nová hvězda se totiž už pokoušela dostat se do zakázané chodby. Hned první týden! Věřila byste tomu? K jeho velké smůle ho ale přistihl Filch. Takový krásný průšvih z toho mohl být, jenže se tam přimotal Quirrell a vysekal ho z toho. Život není fér!"
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. "Quirrell?" zopakovala jsem, abych se ujistila, že jsem se nepřeslechla.
Kývl a ušklíbl se.
"Vždyť má kopřivku pokaždý, když se o něm někdo třeba jen zmíní."
Fousatej dědek ze starýho obrazu v omšelým rámu se po mě káravě podíval.
Co je?! Vždyť jsem NIC neřekla! Nic, nad čím by se měl někdo dvourozměrnej pohoršovat.
Leda by to byl Quirrellův příbuzný...
Ani při bližším ohledání tak ale nevypadal.
Tak co má?
Jako by nestačilo mé příbuzenstvo zamčené ve stole. Nějak se to rozmáhá.
"Stalo se něco? zarazil se Snape, když zjistil, že už několik metrů kráčí sám.
"Ne, nic," odpověděla jsem a zadívala se rychle jinam.
NESNÁŠÍM lidi, co ovládají nitrobranu. Příšerná schopnost U druhých. Nedá se s nimi rozumně mluvit - strašně špatně se jim lže.
Žádné komentáře:
Okomentovat