Když jsem se kolem druhé vrátila, seděl už Severus zase na svém místě a tvářil se spokojeně. Bojím se, když se tak tváří. Běhá mi z něj mráz po zádech.
"Tak co netopýři?" zeptala se čistá nevinnost.
Zašklebila jsem se. "Jsou tam, kde mají být."
"Víš, mohl jsem je odklidit, ale..." protáhl.
"Já to chápu," ujistila jsem ho sladce.
Podezřívavě se na mě podíval, ale nic neřekl.
"Co ta noha?"
"Bolí jak čert. Říkal jsem Brumbálovi, že ten pes je špatnej nápad." (To je pravda. A říkal to tak důrazně, že na chvíli získal do obličeje i barvu. Albus se už dlouho netvářil tak spokojeně a při Severusovu odchodu zalitoval, že Hagrid má jen Chloupka.)
"A cos tam vůbec dělal? Myslela jsem, že šlo o trolla."
Střelil po mně pohledem, pak se ale opatrně rozhlédl a ztišil hlas. "Asi vím, o co tu jde, ale nechci o tom mluvit, dokud nebudu mít jistotu."
"Začínáš mi někoho silně připomínat." Další spiknutí v Bradavicích...
"Jestli řekneš Brumbálovo jméno, uřknu tě!"
"Vždyť mlčím," zvedla jsem ruce v obranném gestu.
"Víš, co je na tom ale nejlepší? Minerva si zase našla způsob, jak těm svým výtržníkům přidat body. V součtu to sice dalo jen plus pět, ale to srovnám při prvním setkání s Weasleovými. Někdy jsem rád, že je jich tolik."
"Jak? Vždyť studenti byli přece v kolejích."
Podíval se na mě, jako by mi bylo pět... Čtyři. "Ale oni jsou Nebelvír, pro ně přece nemohou platit stejná pravidla. U Pottera a Weasleyho se to dalo čekat, ale ta Grangerová mě zklamala. Na chvíli jsem bláhově zadoufal, že by mohla být normální. I přes své zařazení. Jsem naivní."
"Nestalo se jim nic?"
"Bohužel."
"Bohužel ano nebo bohužel ne?"
"Nestalo. Dnes mám prostě smůlu."
"Tak si to tak neber," usmála jsem se na něj. "Třeba příště."
Upřel na mě dlouhý, káravý pohled. "To není zábavné. Je to jako déja-vu. Je přesně jako jeho otec - spratek, kterýmu všechno projde, protože v Nebelvíru jsou přece jen ti dobří a odpad jde do Zmijozelu. Ale já mu to nedaruju! Ukážu mu, jak moc se mýlí."
Skepticky jsem sešpulila rty. "Nechci ti kazit radost, ale s převahou Nebelvíru u moci a při jeho bezvýhradné podpoře u všech ostatních... Nemusím být věštkyně, abych nevěděla, jak to dopadne."
Zamračil se. "Skeptičko," zavrčel. "Dobrou noc."
"Odcházíš?" Podívala jsem se na hodiny. Už skoro ani nemá smysl chodit spát.
Doprovodila jsem Severuse ke dveřím. na chodbě se ještě otočil, jako by mi chtěl něco říct, ale hned si to zase rozmyslel a zmizel na schodišti vedoucím do sklepení. Tiše jsem zavřela a zhasla. Sotva jsem ulehla do postele, ozvalo se pode mnou zašustění a něco mi skočilo na peřinu. Pohladila jsem Damiena a otevřela oči. I při svitu měsíce jsem viděla, že něco není v pořádku.
Hmátla jsem po hůlce. "Lumos!"
Já ho zabiju!!! Přísahám, že jo!!! Tohle mi zaplatíš, Severusi!!!
Neschopná slova jsem zírala na svého kocourka. Byl popelavě šedý, jen tlapky, ouška, čumáček a špičku ocásku měl černé.
"Co ti to ten ošklivý pán udělal?" vydechla jsem bezmocně.
Najednou se zespodu ozval výkřik. Ha, Severus dorazil domů. Snad si vážně nemyslel, že se s těma netopýrama potáhnu až bůhvíkam?
Žádné komentáře:
Okomentovat