***
Albus si poposadil brýle na nose a otcovsky si nás všechny prohlédl. Severus se tradičně odmítl synáčkovsky usmívat a mračil se jak kakabus. Nechci si ani představovat, co měl v plánu ve svém volnu dělat, ale chápu, že mu zrovna tohle nebylo po chuti. Mně ostatně taky ne. Jen Minerva se tvářila loajálně jako vždy a Hoochová vypadala dokonce spokojeně. Strašná ženská! Nikdo se do ničeho nežene tak jako ona. A navíc dobrovolně. To i Kratiknota musel ředitel skoro dva měsíce přesvědčovat, aby se ujal školního sboru. A jak urputně se Filius bránil! To byly spirály! To byly výkruty! Ty obraty! Ale stejně to měl přes všechnu snahu marné. Jeho boj byl od samého počátku odsouzen k drtivé porážce. Koneckonců je asi jediný na škole, kdo ví, co je to nota...
"Tak vás tu všechny vítám. Těší mě, že vás tu zase všechny vidím, spokojené a odpočaté."
Potlačila jsem zívnutí, teď by asi nebylo vhodné zpochybňovat jeho slova.
Rozhlédla jsem se po kolezích. Marně jsem hledala někoho spokojeně se tvářícího, případně aspoň předstírajícího něco jiného než znechucení. Mimo Hoochové, která se usmívala. Samozřejmě. Z očí jí zářila nezdolná touha po akci. Kdybych nebyla tak ospalá, utahaná a otrávená, měla by můj obdiv. (Třeba to má ale prozaičtější vysvětlení - může být na drogách... Pořád říkám, že ty výpary ze sklepa jsou nebezpečný a že bychom měli Severusovy dveře zazdít.)
"Udělejte si pohodlí, protože nastal čas, abych vám sdělil něco důležitého."
Udělejte si pohodlí...
Jak si to pohodlí představuje? Nemůžu se ani protáhnout, abych nepraštila aspoň čtyři lidi.
Kteří by mi to navíc byli schopni vrátit.
V očích Hoochové zaplály plamínky nedočkavosti.
Sibyla se zatvářila vyděšeně, ale hned se zase ovládla a nasadila svůj mystický výraz. Rok od roku je v tom lepší a lepší. Ještě pár let a strčí Kasandru do kapsy.
"Nepochybuji, že si to mnozí z vás už dávno spočítali, takže to pro vás nebude zas až takové překvapení, ovšem i tak si ona událost zaslouží jisté slavnostní ohlášení."
Tak vymáčkne se někdy?
"Mé drahé kolegyně, drazí kolegové, je mi velkým potěšením oznámit vám, že v novém školním roce se studentem naší školy čar a kouzel stane i Harry Potter."
Reakce všech prozradila ve zlomku vteřiny nade vší pochybnost, že si to nespočítal nikdo. Ve výrazu tváří některých kolegů se objevila téměř až posvátná úcta, všichni ale byli dokonale překvapení.
Harry Potter!
Kdo by to jméno neznal? Kdysi plnilo noviny, nemluvilo se o ničem jiném. Nikom jiném. Chlapec, co přežil. Konec Vy-víte-koho. Páni! Tenhle Potter? V Bradavicích? No... kam jinam by asi tak šel...
Nenápadně jsem se natočila tak, abych do svého zorného pole dostala Severuse. Jeho rty se sotva znatelně pohybovaly. Počítal. Když dospěl k závěru, že to skutečně bude TEN Potter, obrátil oči v sloup.
Takže je to pravda! Severus by se přece nemýlil.
Zachytil můj nadšený pohled a zamračil se na mě tak, že mi v kabinetě v momentě určitě zkyslo mlíko.
Žádné komentáře:
Okomentovat