Jako silvestrovský dárek tu pro vás mám další kapitolu, kde se vůbec nic neděje. Přidávám ji odpoledne, v noci budete namol... :D
"No vidíš ho?" Severus se ke mně naklonil mezi dvěma sousty vánočního nákypu, oči zúžené do uzounké škvírky, takže jsem ani nemusela uvažovat, koho má na mysli. "Už zase něco kuje. Vím to."
"To je paranoia, Severusi," odpověděla jsem unaveně a bez zájmu. Člověk může utéct koledám, ale jsou věci, kterým asi nikdy neunikne.
Nechápavě se na mě podíval.
"Dám ti k narozeninám slovník cizích slov a můžeš si to najít."
Kdyby přivřel oči ještě víc, neviděl by už vůbec nic, takže se jeho předchozí grimasa moc nezměnila. Severusova grimasa se vůbec strašně málo měnila. Natočila jsem se ke svému druhému sousedovi ve snaze zlepšit si duševní rozpoložení. Než mi došlo, že mým druhým sousedem je další bradavický muž se stabilním výrazem ve tváři. Odvrátila jsem tvář, přesto mě ještě zastihl záblesk bělostných zubů. Rozhodla jsem se plně soustředit na jídlo. Nákyp. Už to slovo. Jak může někdo pojmenovat jídlo "nákyp" a myslet si, že tím povzbudí chutě strávníků? Ale očividně jsem s tím měla problémy jen já, protože všichni ostatní se do toho pustili s chutí. I Hagrid, ale ten byl momentálně ve stavu, že by nepoznal, ani kdyby mu tam Severus nalil nějaký svůj výtvor. Neměli před něj stavět ten vaječný koňak.
Měli ho postavit přede mě. Má společnost mě k tomu opravňovala. Ze stropu se na mě sypal sníh, kterému nepomohlo ani to, že hřál. Pořád to byl sníh, takže mi kazil náladu společně s paranoikem po levici.
"Kam se to zase ženou?" dumal Severus, když se nebelvírské trio zvedlo a vyběhlo z Velké síně.
"Dojedli, tak proč by tu vysedávali."
"Má něco za lubem. Cítím to v kostech."
"Artróza."
"Nech mě hádat, tys dostala k Vánocům Domácího lékaře."
Neuznala jsem ho hodna odpovědi a dál jsem se vrtala v jídle. Minervě už šla ze Zlatoslava hlava kolem, protože jsem zaslechla, jak mu odpovídá, ať to řekne i mně, že mě by to jistě zajímalo. Vyděsila jsem se, ale odpověděl jí, že mně to vyprávěl cestou sem. Nastražila jsem uši, abych pochytila, co mi již bylo sděleno, a musela jsem mu dát za pravdu. Motal se po ostrůvcích kolem Nového Zélandu a zachraňoval nějakého šamana či co. To už jsem absolvovala.
"Mělo by se zjistit, o co mu zase jde," mumlal Severus refrén do Zlatoslavova vyprávění a vrhl po mně významný pohled.
"Já nikam nejdu. Ve dne ani v noci."
"Přece se nebojíš, že by ti tu hrozilo nebezpečí."
"Já vím, že s tebou mi absolutně nic nehrozí, ale necítím potřebu opouštět přes svátky svůj byt kvůli tobě a tvému stihomamu."
Ještě štěstí, že Hagrid obstarával příznivou hladinu hluku, takže našemu rozhovoru nebylo skoro rozumět.
"Agorafobie," utrousil Severus.
"Zdravý rozum," opravila jsem ho.
"Toho bych se na tvém místě nebál."
"Prostě jsem na rozdíl od někoho schopná zabavit se sama. A nezamořuju při tom své okolí žádným kouřem a plyny."
"Etalomichlofobie."
"Co?" vyvalila jsem na něj oči. Vím, že inteligentněji by působilo použít otázku co znamená a doplnit neznámý termín, ale byla jsem si jistá, že to slovo nezopakuju ani omylem v nezměněné podobě.
Zatvářil se povzneseně a mlčel.
Doprošovat se nebudu. Zas tak moc mě to nezajímá. Po posledním soustu jsem si vzala pár mandarinek a banán (pro Rufuse), nahodila stejně povznesený výraz a snad aspoň trochu elegantně vstala (koňak mezitím dorazil i ke mně). Kývla jsem na zbytek sboru (studenti se už pomalu vytratili) a vytratila se taky. Pro dnešek jsem se už cítila socializovaná dostatečně. Dorazila jsem domů a kecla sebou do postele. Jsou Vánoce, mám právo zalízt a nevylízat. Snad se mi to na tenhle pokus konečně povede. Jednou se mi musí zadařit. Prošla jsem si poštu. Tu, co Severus ještě nestihl od minula projít. Z hromádky úřednických zbytečností, které ani neotevřu, jsem vytáhla štíhlou úhlednou obálku s nezaměnitelnou pečetí. Rozlomila jsem ji a se zájmem otevřela pergamen, abych zjistila, co po mně Malfoy starší chce.
Nic. Psala mi Cissa.
Julie, sice nepochybuju, že pravidelně odebíráš Denního věštce a sleduješ aktuální dění, ale Lucius si to nedal vymluvit a naléhal, abych ti to poslala. Případné stížnosti adresuj jemu. Dracovi to předávat nemusíš, jemu jsem to musela poslat taky. Hezké svátky.
Tři řádky elegantního krasopisu, její iniciály na konci a výstřižek z novin, nic víc. V jedné věci se nemýlili - Denního věštce jsem odebírala. Ovšem se čtením to bylo horší, takže pro mě byl článek Vyšetřování na Ministerstvu kouzel horkou novinkou. Hned po prvních slovech jsem se ale dostala do obrazu. Lucius požadoval odstoupení Arthura Weasleyho z úřadu vedoucího odboru zneužívání mudlovských výtvorů z důvodu zneužití mudlovského výtvoru. Jeho auto se prohánělo Zapovězeným lesem a kentauři kvůli němu zuřili. Arthur sice zatím zůstal na místě, měl ale zaplatit docela tučnou pokutu. Super, takže tohle byl ten Luciusův krok. Teď byl na řadě zase Weasley a já mám kvůli tomu v domě bůhvíco. Chlapi jsou jak malý děti. Člověk by řekl, že když to patří ke kouzelnické aristokracii (nebo si to aspoň myslí), bude se to tak aspoň chovat. Plácla jsem sebou na polštář a zavřela oči. Tohle všechno mi byl taky Salazar dlužen.
"Plížili se po vstupní síni."
Skoro se mi zastavilo srdce. Musela jsem usnout.
"Severusi, klepat," zašeptala jsem, když jsem byla schopná vydat ze sebe nějaký artikulovaný zvuk.
"Mají něco za lubem, říkal jsem to."
Ani jsem se neobtěžovala otevřít oči.
"Tak to řekni Brumbálovi."
"Ten mě neposlouchá."
"A mě to nezajímá."
"Jestli někde něco vyvedou… Zase…"
"Učitelem obrany proti černé magii je Lockhart, ne ty, tak se nemusíš strachovat."
"Tohle mě netrápí."
"Tak zapoj nitrozpyt a zjisti si to."
"Víš dobře, že nesmím. Brumbál to zakázal."
"Jo, když jsme nastupovali, něco zmiňoval. To pořád platí? Myslela jsem, že je to promlčené."
Utvrdila jsem se v tom, že neotvírat oči bylo správné rozhodnutí. Severusovi unikl nějaký nedefinovatelný zvuk, na který jsem nemusela reagovat, protože jsem mu neviděla do tváře. Sice jsem si živě dovedla představit jeho výraz, ale nenašla jsem jediný důvod, proč bych to dělala.
"Platí."
"Odkdy ti to vadí?"
"Od samého počátku."
Tak jinak. "A odkdy to představuje překážku?"
"Od té doby, co to začal hlídat."
Třeba zmizí, když neotevřu oči. V Bradavicích je možné všechno.
Zázraky ale ne.
"Lucius ti posílá články, když se objeví v Denním věštci? To je… zajímavé."
Takže Severus našel výstřižek. Musel mi někam vypadnout. Ale abych zjistila kam, musela bych otevřít oči. Za to mi to nestálo.
"To poslala Narcissa."
"To je totéž," odvětil.
"Když myslíš…"
"Můžeš se na mě aspoň podívat, když s tebou mluvím?"
"Ne. Snažím se přesvědčit samu sebe, že se mi jen zdáš."
"Dobře. Tak až o mně přestaneš snít, běž si ven najít opici, protože mi proběhla ven, když jsem přicházel, a Argus tam zrovna prohání skřítky kvůli úklidu."
Žádné komentáře:
Okomentovat