Pád 3 24. Malé "vánoční překvapení" (hlavně pro mě, že jsem něco stihla napsat). Tentokrát se vypravíme klábosit o ničem mimo Bradavice."Tak prosím, tahej."
Severus mi podal látkový pytlík s vyšitými květy. V poutcích stále zůstávala růžová mašle, kterou ho nahoře v ředitelně Brumbál převázal. Vrhla jsem poslední pohled přes Rolandu, Filiuse a Minervu na hlavu naší školy. To jako vážně?
Brumbál se na mě dobromyslně usmál. Nedělal si legraci. Zalovila jsem v pytlíku a vytáhla kamínek. Když jsem otevřela dlaň, rozloupl se a vystřelil mi do obličeje červené jiskřičky. V tu chvíli jsem ze všeho měla značně smíšené pocity - na jednu stranu jsem si připadala infantilně a pitomě, ovšem na stranu druhou mi spadl kámen ze srdce, že nezbytnost posilovat hlídky v Prasinkách protentokrát nerozmnoží mé úkoly. Lupin byl za vodou, protože se zase blížily jeho dny. Severusovi to vyšlo rovněž, ale i kdyby mu to neklaplo, určitě by to uhrál na své povinnosti s vlkodlačím lektvarem. Vlastně si myslím, že ohledně Severuse bylo losování zfixlováno - Brumbál přece musel počítat s tím, že Severus by byl v případě potřeby schopen vytáhnout Lupinovy záležitosti na světlo (přinejmenším náznakem), čímž by v Bradavicích nastaly docela dobrodružné časy. O to už by se postaral Lucius, jakmile by zjistil, že je jeho jediný syn zamčený pod jednou střechou s vlkodlakem. Alespoň by Hagridovi odpadly starosti, co s tím jeho hipogryfem a připravovaným soudním řízením. (Merline, soudní proces s hipogryfem! Ještěže jsme se tak separovali od mudlů, protože tohle by byla celosvětová ostuda.)
Než si Pomona a Rolanda stihly vymyslet výmluvu, proč nemůžou do Prasinek, otřela jsem si pusu a zmizela od snídaně. Čistě pro jistotu. Cestou z Velké síně jsem skoro vrazila do Filche, už se chystal, jak odsud vyvede třetí až sedmý ročník. Mračil se jako vždy, ale já vím, že uvnitř skáče radostí, že se jich na půl dne zbaví. Občas jsou si se Severusem neuvěřitelně podobní.
Vyběhla jsem do svého patra, zabouchla za sebou dveře a zkontrolovala čas. Dobrý, stíhám. Trošku jsem vymetla popel z krbu, sundala z krbové římsy sáček, co mi včera večer přinesla jedna dost protivná sova z ministerstva spolu se vzkazem od mého otce, že mě čeká do dvou dnů v kanceláři a tohle posílá, abych se nemohla vymlouvat, že v celých Bradavicích došel letax. Je to hrůza, když vás lidi prokouknou. Protože jsem se nemohla vymluvit ani na to, že tu jdu pomáhat mozkomorům do Prasinek, rozhodla jsem se radši tuto svou návštěvu déle neodkládat. Čím dříve to budu mít z krku, tím lépe.
Vylétla jsem přímo do haly. Poslední dobou se tu na můj vkus pohybuju příliš často. Na to, že byl víkend, se tu motalo stále dost lidí. Sirius Black asi nedává mnohým spát. Možná by měl mít každý z nich doma vlastního mozkomora, aby se cítil lépe. Třeba mně už se ani nezdály noční můry. Já v nich žila.
Otec seděl za stolem a tvářil se zaměstnaně a důležitě, když jsem zaklepala a bez vyzvání vešla. Napadlo mě, nakolik je to divadélko pro náhodně příchozí a nakolik je to skutečně pravda. Když zjistil, že ho návštěvou nepoctil nikdo z kolegů, uvolnil se a nabídl mi místo a pití. Zdvořile jsem odmítla jak jedno, tak druhé. Nestrávím tu ani o vteřinu víc, než musím.
"Ten tvůj šéf se zbláznil?" spustil. Hned věci, žádné zdvořilostní fráze, jako že vypadám dobře, jak se mám, kdy se vdám, co děti. Vlastně tu nebyla matka, takže se těmhle tématům snad vyhneme. Ale že se má rozhovor ubírat zrovna tímhle směrem, mě zaskočilo. Zbystřila jsem.
"To se mě ptáš na základě…?" pozvedla jsem obočí, abych mu naznačila, že má doplnit informaci, ať mám s čím pracovat. "Jinak tě taky strašně ráda vidím a jsem ráda, že se máš dobře."
Zamračil se, odignoroval druhou část mé promluvy a věnoval se jen začátku. "Poslední měsíc mě posílají z jedné školy na druhou, což je vážně úžasný, když ani do jedný nesmím, aby se neprozradilo jejich inkognito. Přitom kdybych si vzal mapu a vyškrtal místa, kde jsem byl, tak znám přesný polohy všech kouzelnických škol na metr přesně."
"Aspoň se dostaneš mezi lidi,"pokrčila jsem rameny.
"Ano, lidí si vážně užiju při své práci velmi málo," zašklebil se na mě. "Ale svoje společenské vyžití s tebou probírat nehodlám. Chci se tě zeptat, při čem Albuse Brumbála napadlo, že by organizoval turnaj tří kouzelnických škol, když nám tu běhá uprchlý trestanec a my jeho dopadení nejsme o nic blíž, než když utekl?"
"Nejsou žádné nové stopy?" Neměla jsem to srdce mu říct, že to v podstatě ani nebyl Brumbálův nápad.
"Tahle informace je tajná."
"Právě jsi mi to řekl."
"A už teď toho lituju."
"Takže můžeme žít v klidu? Kruval i Krásnohůlky odmítly a jiná škola se s námi nechce družit?" přehodila jsem výhybku zpět.
"Přímo ne. Obě školy ale podmínily svou účast dopadením Siriuse Blacka. Myslím, že z vidiny, že pošlou své nejlepší studenty přímo do spárů mozkomorům, nejsou jinde v Evropě nadšení."
"Zato my to uvítali s nadšením." A ta maličkost s chycením Siriuse Blacka... Asi si můžeme oddychnout. Budeme-li pokračovat tak, jako dosud, čeká Blacka klidný důchod na svobodě - pokud ho nevypátrá Rita Holoubková a nerozhodne se o něm sepsat knihu. "Počkej, ono už se počítá s tím, že se to bude konat u nás? Nemůžeme prostě vyslat Nebelvír na rok někam do tramtárie, ať nás tam reprezentuje?"
"Do tramtárie… Nemůžu uvěřit, že jsi dcerou diplomata," zavrtěl hlavou s výrazem "myji si nad tebou ruce", mně po všech těch letech natolik známým, než abych se nad ním pozastavovala nebo aby se mě dotkl. "Proběhlo hlasování," řekl potom. "Bradavice z toho vyšly jako… škola, ve které by se měl turnaj případně konat." Po mém varovném pohledu obratně dokončil tu větu, aniž by použil slova, jako vítěz nebo poražený.
"Pokud Blacka do té doby chytí."
"Pokud Blacka do té doby chytí," zopakoval.
"Fajn. Pověsíme Pottera na hradby, aby byl zdáli vidět."
"Tomu sice nerozumím, ale chápu to jako nějaký váš interní humor."
Merline! Máme se Severusem interní humor! Kam až tohle povede?
"Takže abych si udělala jasno, jsem tady proto, abys mi řekl, že máme chytit Blacka a že mám Brumbálovi pogratulovat, že ten nesmysl vyšel, takže můžeme začít vymýšlet úkoly a připravovat arénu? Tos mi klidně mohl napsat a nemusel mě sem tahat. Ne že bych si nevážila toho, že jsem měla záminku vypadnout z Bradavic…"
Sklonil hlavu a krátce si promasíroval čelo prsty levé ruky. "Nezval jsem tě sem kvůli turnaji ani Blackovi."
"Jestli jste mi zase někoho našli, tak mě to nezajímá a doufám, že lžeš a pravým důvodem byl ten turnaj."
"Vím, že je to těžký, ale zkus mě chvíli nepřerušovat." Další káravý pohled, ale dostatečně vážný a ustaraný na to, abych zmlkla a nechala svého nervózního rodiče dokončit myšlenku. "Nevím, co to máte s Brumbálem od začátku za dohodu, že tě přiměl odstěhovat se do školy, i když jsi nikdy neinklinovala k práci s čímkoli, co dýchá, - a klidně si to nech pro sebe," dodal rychle, když si všiml, že tohle není věc, o které bych se chtěla rozpovídat, "ale zřejmě nefunguje tak, jak by měla, a myslím, že je mou povinností ti to říct."
"No… Nejsem v Bradavicích proto, že zbožňuju vzduch, který Brumbál dýchá, a zem, po které chodí, jestli tě to uklidní, takže mě nevyvede z míry, že…"
"Byl tady."
"Jak to myslíš?"
"Že nevím, co se tam u vás děje, co se stalo, co děláš, a jestli chceš, je to jen tvoje věc, ale před nějakým časem tu Brumbál byl a docela se na tebe vyptával. Dovedeš si asi představit, jak to nesla tvá matka."
Teď už jsem se posadila taky a unaveně se podívala svému otci do očí, přesvědčená, že vím, odkud vítr vane. "Promiň, mrzí mě to. Vyřiď doma, že může být v klidu. Nejde o nic vážného, jen…" Možná bych mu měla poskytnout aspoň nějaké informace, ať si může sám udělat obrázek, co za nesmysly řeší hlava Bradavic. "Vloni byl u nás na hradě Malfoy a jemu od té doby leží v hlavě, jaké mezi sebou máme… vazby. Myslím, že se na stará kolena nudí." Byla jsem ráda, že alespoň něco mohu uvést na pravou míru. Alespoň jsem si nedokázala představit, o co jiného by se mohlo jednat.
Nevypadal moc přesvědčeně, ale zdálo se, že to přesto akceptoval. "No, myslím, že teď se zase chvíli nudit nebude."
Doufám, že to byla poznámka týkající se opět turnaje. Raději jsem se neptala.
"Kdy tu vlastně byl?" zeptala jsem se, abych alespoň náznakem projevila zájem.
Nezamyslel se, měl to připravené. Trochu se ošil. "Někdy v první polovině roku."
"Teď?!" vyjekla jsem.
"Končí říjen, tomu říkáš první polovina roku?"
Nevěřila jsem vlastním uším. Tohle bylo snad ještě lepší. "Brumbál tu byl minulý školní rok a vás ani nenapadlo mi to říct?"
Bez hnutí mě sledoval a čekal na nějakou další reakci.
Zvedla jsem ruce v obranném gestu. Fajn, moje vina, musím se pravidelně ptát a stýkat se s rodinou. Teď už by beztak mělo být vše vyřízené - až na Malfoye, ale s tím ať si Brumbál dál dělá těžkou hlavu, ono mu to neuškodí. "Ještě něco, co se mě týká a co bych měla vědět?"
"Momentálně mě nic dalšího nenapadá."
"Takže mě sem táhneš kvůli půl roku staré novince?"
"A taky jsem byl přinucen zjistit, jestli jsi v pořádku."
"Tak můžeš s čistým svědomím vyřídit, že jsem a že zdravím."
"Dávej na sebe pozor, když k vám míří ten uprchlík."
"Takže je to potvrzeno?"
"To je tajná informace."
"Psali to ve Věštci." Překlad: Severus to říkal.
"Tak tomu věř."
Rozloučili jsme se a já opustila jeho kancelář. Po kratinké rekapitulaci jsem vyhodnotila tuto návštěvu jako zcela zbytečnou, co se obsahu týče, ovšem umožnilo mi to vypadnout na chvíli z Bradavic. Bylo by neodpustitelné tuto šanci nevyužít ještě víc, takže než jsem se odpoledne vrátila, stihla jsem ještě nějaké menší nákupy a jednu návštěvu u Svatého Munga.
Žádné komentáře:
Okomentovat