22. kapitola

Pád 3 22

---

Dokud jsme nemuseli dbát o zdraví a životy studentů během tréninků famfrpálu, nikdy mě nenapadlo, jak náročné - a především jak dlouhé - vlastně jsou. Vracela jsem se prokřehlá, promočená, zmrzlá a zdeptaná. Těžko říct, jestli za to poslední mohlo počasí nebo přítomnost těch, co měli zabezpečit naše bezpečí a pohodu. Nejraději bych napsala našemu starostlivému ministrovi, ať na pár dní přijede a pak mi řekne, jak moc bezpečně se tu cítí. Ve vstupní hale jsem dohnala Filiuse. Měla jsem co dělat, abych mu stačila, což bylo vzhledem k našemu výškovému rozdílu vcelku s podivem. Ale možná ho jen poháněla touha po něčem na zahřátí. Já zase koketovala s myšlenkou, že zmizím k Aberforthovi, ale představa, že půjdu přes bradavické pozemky doprovázená hejnem mozkomorů nad hlavou, mě od toho spolehlivě odrazovala. Mohla bych vyzkoušet krb, jestli mě neodstřihli, ale v tomto případě zase hrozilo nebezpečí, že na druhé straně člověk přistane do něčeho, do čeho nikdy přistát nechtěl. Situace se zdála být bezvýchodná.

A zdála se ještě zoufalejší, když jsme hned za hlavním vchodem narazili na Minervu. Dle všeho tu na nás už čekala. Okamžitě jsem si v hlavě přehrála celý trénink, jestli jsem něco neprovedla (tak takhle se asi cítí Weasleyovi), ale na nic jsem nepřišla. Moc mě to neuklidnilo. Dovedu si představit, jak nejistě jsem se asi tvářila a jak to na ni působilo. Jako bych mávala rudým praporkem před býkem. Každou vteřinou jsem si zadělávala na průšvih, pomalu jsem slyšela hodiny odpočítávat do dalšího střetu. Nebo se zase jen projevuje má paranoia. Opravdu trávím příliš času se Severusem.

"Tady jste, konečně," přivítala nás tak srdečně, jak to jen čistokrevný Nebelvír dokáže. "Můžete na okamžik?" Ten dotaz patřil Filiusovi, protože vzápětí dodala "A vy radši taky" a oblažila mě pohledem, který si klidně mohla nechat pro sebe.

K mému překvapení byl Filius z nečekaného pozvání nadšený úplně stejně jako já. Jeho vidina čehokoli horkého se právě rozplynula do ztracena. Leda by nás na něco pozvala samotná vedoucí nebelvírské koleje - no, jeho možná ano, ale já jsem si o tom mohla nechat jenom zdát. Svěsila jsem ramena a poraženecky vyrazila za dvěma řediteli kolejí. Tak takhle teď trávím sobotní večery.

U Minervy bylo plno. Sešli se tu snad úplně všichni. Až na Filche. Sibylu jsem taky nikde nezahlédla, ale tu člověk nevyhlížel nikde. Jednak se nikdy nikde nevyskytovala, jednak by ji člověk nepřehlédl, kdyby se náhodou někde objevila. Kývla jsem všeobecně na pozdrav a opřela se zády o zeď co nejblíže dveřím. Čistě pro případ.

V kabinetu panovala čilá diskuze. Těžko říct o čem, protože to spíš vypadalo, že si každý vede svůj monolog na libovolné téma. Jediný, kdo nevyužil příležitost k vlastní přednášce, byl Severus. Seděl u okna, koukal ven, snažil se nezívat a předstíral, že tu není.

"Tak, když už jsme se tu sešli všichni, vraťme se k původnímu námětu - návštěva Prasinek." Teď už jsem o zeď opřela i hlavu. Merline, tohle byla jen zamaskovaná porada? A proč u Minervy? U Brumbála něco vybouchlo?

"Myslím, že už jsme rozhodli, že ji není možné donekonečna odkládat. Studenti ji na nástěnkách vyhlížejí každé ráno. Máme na krku vzpouru," shrnula Pomona jakési všeobecné rozhodnutí, o němž já samosebou neměla ani páru.

"Myslím, že studentům prospěje, když budou o víkendu čas od času trávit nějakou dobu nad učením. Vychováváme přece své nástupce, budoucnost kouzelnického národa a-"

"Severusi, nemusíte všem dokazovat, že jste četl poslední letáky z ministerstva. My vám to všichni věříme. Ale nemůžeme studenty přepínat. Potřebují si odpočinout a odreagovat se."

Severus doširoka otevřel údivem oči. Skutečným, nefalšovaným údivem. "Přepínat? Tady má někdo přepjaté studenty? Mně se zdálo, že si všichni dávají obrovský pozor, aby se jakémukoli přepětí vyhnuli. A pokud jde o odreagování - od čeho je chcete odreagovávat po jednom měsíci školy? A jestli je jen chcete zabavit, aby tu moc nehlučeli, stačí říct, jsem ochoten dávat jim delší úkoly."

"Taková vstřícnost a ochota. Člověk až žasne, že ho ten klobouk poslal do Zmijozelu," zamumlal na půl pusy Filius.

"Nejsou vstřícnost a ochota synonyma?" zeptala se zamyšleně Charity.

"Vy jste se dala na stylistiku? Nepřeháníte to s těmi mudlovskými studii?"

"To nemá s mudly ani kouzelníky nic společného. To je otázka kultury jazyka."

"Dovedete si vůbec představit, co všechno bychom tady mohli vyřešit, kdybychom pokaždé většinu času netrávili tímhle?" zasnila se Rolanda.

Krátký pohled na Brumbála mě přesvědčil, že dumá nad něčím podobným. Jestlipak musí Popletal čelit něčemu takovému taky každý den? Obrátil oči v sloup, ale moudře zůstal mlčet.

" Navíc myslím, že jsme schopni jim zabezpečit uspokojivou ochranu," nedala se Pomona odvrátit od své původní řeči.

Několik mých kolegů se mírně ošilo. Uspokojivá ochrana, jejímž úkolem doposud bylo dohlížet na nejnebezpečnější zločince našeho světa a nemilosrdně je trestat. Ochrana, před kterou jsme si my sami nebyli jistí a kvůli které jsme vedli stálé dohady s ministerstvem, zda je moudré obklopit školu bytostmi, co mohou člověku vysát duši a jejichž sebekázeň je přinejmenším sporná. Bylo jen s podivem, že rodiče nezačali houfně stahovat své ratolesti ze školy do domácího učení. Mít tu já potomka, už ho tu nemám.

"Asi se shodneme, že budeme muset v Prasinkách posílit pedagogický dozor kvůli těm… tvorům." Na vteřinku jsem se zadumala, proč Pomona nazývá naše svěřence jako tvory, to by odpovídalo spíše Severusovi, ale pak mi došlo, že měla na mysli mozkomory. "Pět šest lidí by snad mohlo stačit." Pět šest?!

"S ním za zády se každý odreaguje přímo báječně," trhla Rolanda hlavou za sebe, kde seděl Severus. Zatvářil se dotčeně, ale moc se mu nedařilo vypadat u toho přesvědčivě. "Možná si nakonec spíš odpočinou při těch úkolech."

"Já se této výsady klidně vzdám. Čistě pro blaho našich studentů."

"Výsady," zahučela Aurora.

"Návštěva Prasinek je jistou výsadou, která-" odrecitoval Severus.

"Promerlina, vraťte tomu chlapovi někdo noviny!" rozhodila Rolanda rukama. Narůstal ve mně pocit, že mi tu během mé nepřítomnosti něco uteklo. Ale zatím jsem nebyla tak zoufalá, abych cítila potřebu zjišťovat, co se kolem Severuse pořád děje. Aurora k němu neochotně natáhla ruku se srolovaným denním tiskem. Vítězoslavně po ní blýskl očima a uzmul tiskovinu, než by si to stihla rozmyslet.

"Tak už je snad načase, abychom přikročili k hlavnímu důvodu této mimořádné sešlosti," řekl, zatímco si rovnal Denního věštce na kolenou. "Takže jaký je v celé té záležitosti problém s Potterem?"

"Co by mělo být s Potterem?" zamračila se na něj Minerva.

Ledabyle pokrčil rameny, ale tvářil se přitom až příliš spokojeně, protože mu tím potvrdila, že právě Potter byl skutečným důvodem tohoto naprosto zbytečného setkání. Musel si užívat, že záminkami k neplánovaným poradám konečně nejsou jen jeho svěřenci.

"Je moudré pustit Pottera z hradu?" zeptala se Rolanda. Severus se ušklíbl. Hoochová právě zbavila Minervu nutnosti vytáhnout tohoto králíka z klobouku jako první. "Pokud je pravda, že Black jde po něm…"

Osobně jsem moc neviděla rozdíl mezi bezpečností v hradě plném mozkomorů, vlkodlaka, tříhlavého psa, o jehož domestikaci se nedalo mluvit ani v nejdivočejších snech, hipogryfa, který už jednoho studenta napadl, a aby toho nebylo málo, tak se Zapovězeným lesem za humny, kde nám věčně šílí kentauři jak hysterky v přechodu a kam Hagrid postupně sváží kdejakou pakáž, na kterou natrefí, protože žije v přesvědčení, že mezi stromy se to ztratí (a k tomu všemu můžeme jen doufat, že náš bazilišek z předchozího školního roku neměl potomstvo), a mezi kouzelnickou vsí plnou mozkomorů a opilých čarodějů přebíhajících mezi jednotlivými hospodami a handlujícími zboží, které mělo ministerstvo na seznamu zakázaných produktů. Black by musel být slaboduchý idiot, kdyby tam (nebo sem) vyrazil, když mu musí být jasné, že tu na něj všichni čekají. Vždyť i ta Rita nám bude za chvíli stanovat před branou, aby ho neminula! Kdybych já byla na jeho místě, utábořím se poblíž odmozkomorovaného Azkabanu, kde mě nikdo nebude hledat, počkám si tam v klidu a bezpečí až do prázdnin a pak Pottera sejmu u té jeho mudlovké rodinky.

"V tom s vámi souhlasím," chytla se Minerva podané ruky. "Potter by mě zůstat v bezpečí na hradě." Spolkla jsem poznámku, že v bezpečí na hradě už ho napadl Voldemort, Chloupek, troll, Hagridovi pavouci ze Zapovězeného lesa, bazilišek a ještě tu dokázal mít autonehodu. Nestálo mi to za to.

"Takže studentům Prasinky povolíme, ale Potterovi je zakážeme? Ten bude radostí bez sebe," shrnula Aurora.

"Jde tu o jeho bezpečí. Radostí si může poskakovat, až bude Black zpátky v Azkabanu."

"A jak to chcete zdůvodnit, když jsme mu ten formulář ohledně návštěv poslali stejně jako ostatním? Promiň, Harry, ale rozmysleli jsme si to? Dokud Blacka nechytí, budeš sedět hezky tady se Severusem, protože toho taky nikam nepustíme, aby nekazil ostatním studentům volný den? Promiňte, pane kolego," omluvně se na jmenovaného usmál Filius. Ten mu oplatil stejně upřímným úsměvem, ale zdržel se komentáře.

"Jsme učitelé, jsme autority. Určitě nebude problém to povolení zrušit. Přinejhorším se spojíme s jeho pěstouny, ať mu vysvětlí, že ty návštěvy nejsou z hlediska bezpečnosti ten nejlepší nápad."