Pád 3 23. Slíbila jsem kapitolku do konce světa, a skoro jsem to nestihla. Sice jsem začala psát s předstihem, ale pak mi v mailu přistála seminárka na neodkladnou opravu, takže jsem dnešek strávila nad podnikovou politikou. Kapitolka je tedy tentokrát kratší (ano, přiznávám to i sama), abych ji stihla zveřejnit v nějakou rozumnější dobu (předpokládám, že všichni nesvítíte očima do tří do noci, abyste si počkali, až dosmolím další stránku). Stále ještě jsem se nevyhrabala z října a stále ještě se nacházíme v období před první návštěvou Prasinek. (A co vás zajímá asi nejvíc - ano, je tam Severus). Příjemnou zábavu.
"Máš kliku," přivítala jsem Severuse, když jsem se vrátila z hodiny do svých komnat.
Složil noviny a udiveně ke mně vzhlédl. Viděla jsem mu na očích, jak dumá, co kdy provedl a na co z toho jsem mohla přijít. Tyhle chvíle mě znervózňují, takže jsem raději přispěchala s vysvětlením.
"Minerva už oznámila svým studentům, aby do Všech svatých odevzdali podepsané formuláře ohledně návštěvy Prasinek."
Očividně se mu ulevilo a já znervózněla ještě víc.
"Já je mám ode všech vybrané už od prvního týdne školy," řekl. Uznale jsem ocenila disciplinovanost jeho svěřenců. Pokud šlo z jeho strany o snahu po svědomitosti, a ne jen o obavu, že by své dokumenty stačili před cestou do Prasinek ztratit a on by musel rozesílat druhou a třetí vlnu formulářů. "Ale rád slyším, že už i Nebelvír se dal do pohybu. Beru to jako signál, že studenti přece jen nakonec snad na víkend vypadnou a bude tu chvíli klid. Ovšem nechápu, jakou to má spojitost s tvou první větou."
"Nebudeš muset jít přesvědčovat Dursleyovy, aby stáhli své svolení s návštěvou vsi, protože mu to nepodepsali."
"Proč bych měl zrovna já-" zamračil se na mě. "Počkej, počkej, počkej!" narovnal se v křesle. "Potter bude zůstávat v Bradavicích, zatímco zbytek studentů bude mimo školu?"
Nechápala jsem, kam tím míří, ale nelíbilo se mi, jak zbledl.
"Tahle informace nesmí opustit zdi hradu."
"Myslíš, že až se to dozví Black, přepadne nás během sobotního oběda, protože se eliminuje možnost, že by se při útoku na Pottera spletl a zabil nám jiného studenta?"
"Sice obdivuju tvůj praktický přístup k likvidaci Pottera, ale spíše než toho, že by Black začal používat hlavu, se bojím toho, že až se to dozví ministr, pošle nám nějaké další mozkomory jako posilu, aby současně lépe zajistil ochranu Bradavic i Prasinek."
Cítila jsem, jak teď barva opouští i můj obličej. Musím připustit, že tahle daleko jsem se ve svých myšlenkách nedostala. Snažila jsem se uklidnit tím, že něco podobného není ani v Brumbálově a Minervině zájmu, takže se o celé záležitosti bude zarputile mlčet. I kdybychom Pottera měli zamknout do věže.
Má chvilková soukromá panika asi Severuse uklidnila, protože se zase pohodlně opřel, jako by se nic nestalo, odložil srovnaného Věštce na stolek, spojil ruce do stříšky a zahleděl se na mě. Byla jsem v pokušení vyštěknout na něj "co?", ale naštěstí dokážu odolávat pokušením, takže jsem si založila ruce na hrudi a čekala, co z něj vypadne.
Nic.
Jen tam seděl a tvářil se samolibě a tajemně.
Přesně na tohle jsem měla náladu. Stát tu a hrát si, koho tohle omrzí dřív.
"Víš, zajímalo by mě," přerušila jsem vyčkávavé ticho, "kolik rodičů by ty formuláře podepsalo, kdybychom je rozeslali dnes, a ne o prázdninách. Se všemi těmi reportážemi o mozkomorech, ministerskými prohlášeními, katastrofickými předpověďmi-"
"Naše médium promluvilo na veřejnosti?" přerušil mě překvapeně.
"Co? Ne. Sibyla s nikým nemluvila. Rita si dává záležet. Jestli naši vězeňskou situaci bere jako slohové cvičení, jednou nás čeká skutečný bestseller."
"To jí nedá tolik práce, když náš jediný další literární talent vyřadil z provozu ten Minervin nebelvírský zázrak se skobou na čele a od Svatého Munga jsme se zatím nedočkali žádného neuvěřitelného dobrodružství nepřekonatelného hrdiny."
"To je trošku necitlivé…"
"To by nebylo tak tragické," pokračoval, aniž by vzal mou poznámku na vědomí, "kdybychom ovšem následkem toho všeho nezískali za kolegu vlkodlaka, který měl vždy až nadstandardní vztahy s již jmenovaným uprchlíkem-"
"Nadstandardní?"
"-což z rozhodnutí přibrat ho do sboru činí značně kontroverzní krok," zakončil myšlenku.
Nedala jsem se tím nekonečným souvětím vyvést z míry. "Ty sis to předem napsal, že jo?"
Blýskl po mně černýma očima, ale mlčel. Očividně řekl, co potřeboval, a když ulevil svému srdci, duši nebo jak tomu ve svém případě říká, k další konverzaci s mou osobou už necítil potřebu. Takovéhle jednání člověku přidá na sebedůvěře.
"Jdu si promluvit s Brumbálem," z náhlého popudu vstal prudce z křesla a vyrazil ke dveřím.
"O čem?" zeptala jsem se spíše jen ze zvyku.
"O nutnosti přivázat našeho kolegu bezpečně k boudě, než ho ještě v té jeho prostinké hlavince napadne nám sem toho svého kamarádíčka pozvat na čaj o páté."
Žádné komentáře:
Okomentovat