"Mohu vás ujistit, detektive Brittene, že tohle není sen.
Copak?"
"Přesně tohle říkal i ten druhý psychiatr."
Seriál, který jsem vyhlížela od chvíle, kdy jsem se doslechla o jeho natáčení - a konečně je to tady! Pilotní díl byl odvysílán a za sebe mohu říct, že zcela splnil - a možná i předčil - má očekávání. Snad tento stav vydrží ještě nějakou dobu. Potenciál by byl a karty jsou rozdané zajímavým způsobem.
Příběh detektiva Brittena začíná autonehodou. V autě jsou s ním i jeho manželka a syn. Následuje pohřeb a další život již pokračuje jen ve dvou. V tom je ale ten háček. Od autonehody žije Michael ve dvou realitách. V jedné usne a probudí se ve druhé. Stále a stále. V jedné přežil jeho syn, ve druhé jeho žena. Jeho žena se vyrovnává se smrtí syna, přemalovává byt, chce se stěhovat, chce dítě, jeho syn začal hrát opět tenis, sport své matky. Michael pokračuje ve své práci. V obou realitách řeší případy. Odlišné. Jenže potom se začnou detaily prolínat.
V obou realitách musí navštěvovat psychiatra, který mu má pomoci rozhodnout se, co je sen a co skutečnost. Ale podle čeho se rozhodnout? Zachraňuje ve snu unesené dítě proto, že ve skutečnosti své vlastní zachránit nedokázal? Čeho se chytit, když detaily snu a skutečnosti se shodují, ale ani podle načasování toho, kdy se zjeví, se není možno rozhodnout? Může sen předběhnout skutečnost? Nebo mozek prostě jen pracuje s nevědomě uloženými informacemi? A když nějaký psychiatr přijde s přesvědčivým důkazem, proč je právě jeho realita správná, druhý jej stejně přesvědčivě vyvrátí. Ofenziva a defenziva. Jak se rozhodnout, který život vlastně žít? Komu věřit?
"Takže říkáte, že jakmile se rozhodnu, kdo z těch dvou zemřel, tak se mi přestanou zjevovat v mých snech?"
Stojí to vůbec za to? Stojí oběť milovaného za duševní "zdraví"? Co když máte ve chvíli, kdy se váš život rozpadne na kusy, možnost složit ho touto cestou zpět? Může to být druhá šance na kompletní život? Nebo se váš život v budoucnu začne hroutit na dvou frontách místo na jedné?
"Jde o to, doktore… Ano, stále vidím jak svou ženu, tak i syna. Ale zároveň jsem i viděl, jak je oba pohřbívají. A když vidíte, jak pohřbívají vaše milované, tak se vám hlavou honí stále dokola jediná myšlenka. Můžete udělat něco… cokoliv, abyste je získal zpátky? A jestli mi říkáte, že cenou za to, že je vidím, cítím a mohu s nimi žít, je moje příčetnost, pak takovou cenu rád zaplatím. Takže za vámi budu chodit a mluvit s vámi tak dlouho, jak jen budou chtít. Ale věřte mi, jestli přijde na to, jednoho z nich se vzdát, nečekejte, že budu mít zájem někam pokročit."
A co když nejde o následky nehody? Co když skutečnou otázkou je její příčina?
Úvodní díl nabízí spoustu otázek a spoustu vylučujících se odpovědí. A další otázky. Nadšení, které ve mně probudil, je srovnatelné pouze se strachem, aby dokázal tuto atmosféru nejistoty udržet a aby rozuzlení nebylo laciné. Vlastně rozuzlení ani nepotřebuju. Klidně bych po konci série zůstala uvězněná ve dvou světech plných otázek. Někdy odpovědi nestojí za to, aby byly vysloveny.
Žádné komentáře:
Okomentovat