Jistě taky milujete tu božskou scénu z HBP, nad kterou plesá srdce každé feministky, takže netřeba k tomu dalších slov. Protože jsem to tady ucpala nesmyslama, zatím poslední (65.) kapitola je zde. Někdy brzy zase přibudou Andělé. Snad.
Ginny na tu chvíli čekala celou dobu, co tu Harry byl. Snažila se ho nějak náhodně potkat - a hlavně bez Ronovy společnosti. Řízené náhody i Ron však byli proti ní. Ukrást si v Doupěti chvíli o samotě byl úkol hodný mistra. Tolik lidí tu snad nikdy nebylo. Stála za dveřmi a vyčkávala. Jednou se to musí podařit.
Konečně se odněkud vyploužil.
Vyhlédla ven a rozhlédla se okolo. Fred s Georgem nesli nějakou podivnou bedýnku a tvářili se nanejvýš nenápadně. Vklouzla opět za dveře, nechala si jen malou škvírku, aby mohla pozorovat dění na chodbě a na schodišti. Čekala, až oba zmizí.
Konečně! Nikde nikdo. Vystřelila vzhůru za Harrym.
Hlavně nenápadně.
Jen aby už nebyl s Ronem v pokoji. To by mohla čekat dál. A vánoční prázdniny nejsou nekonečné.
Štěstí jí přálo. Seděl na schodech vedoucích k Ronovu pokoji.
"Ahoj Harry," vydechla a došla jí slova. Takhle daleko se v úvahách nikdy nedostala. Vždy končila u fáze, kdy bude v dohledu liduprázdno a ona ho potká.
"Ahoj Ginny," odpověděl Harry stejně nápaditě a postavil se.
"Tkanička," vypadlo z ní a ukázala na jeho rozvázanou botu.
Podíval se dolů a přikývl.
"Měl by sis ji zavázat, ať se tu o ni nepřerazíš, ty schody jsou zrádný."
"V pohodě," zavrtěl hlavou Vyvolený. Vždy nad věcí.
Tohle byl Ten okamžik. Okamžik, kdy došla témata k hovoru. Nervózně se usmála. "Tak… hezké Vánoce." Přistoupila k němu ještě o krok, ale v tu chvíli sebou Harry trhl a přiskočil k oknu.
Venku se blýskalo. Ale nebyly slyšet žádné hromy. O vteřinu později Ginny došlo, že to nejsou blesky, nýbrž kletby. Dokonce zahlédla i několik postav. A uslyšela hlas Bellatrix Lestrangeové. Harry ji zaslechl také, a než Ginny stihla jakkoli zareagovat, řítil se ze schodů.
Jenomže pouze z prvních dvou se řítil způsobem, jakým si sám přál. Z těch dalších již se řítil způsobem, jaký mu určila přišlápnutá tkanička. Ginny zděšeně vypískla.
"Měli jste ho jen vylákat," šeptal Voldemort a byl při tom slyšet po celé místnosti. "Vylákat a přivést mi ho."
Bellatrix se přikrčila. "Ale nikdo z nás se ho ani nedotkl."
"To je mi jedno! Je mrtvý! JÁ ho měl zabít!"
"Byla to nehoda, nikdo z nás nemůže za to, že ten kluk byl takový nemehlo," ozval se Šedohřbet.
Voldemort se ani neobtěžoval s odpovědí a odkráčel do svých - Malfoyových - komnat.
Yaxley ho sledoval, než zmizel z doslechu. "Takhle Weasleyovi svou dceru nikdy neprovdají," utrousil.
Žádné komentáře:
Okomentovat