Věnováno Alici - a nejen proto, žes mě to sem donutila dát. Jen doufám, že toho nebudeš litovat, protože jak jsem ti už xkrát napsala, je to hrůza... (Na titulku netrvám, jen mě nic nenapadlo...)
S údivem hleděl na svou ruku.
Odrážely se od ní sluneční paprsky.
Slunce!
Už zapomněl, jak dokáže hřát.
Nemohl od ní odtrhnout oči.
Tak dlouho už… celá věčnost… strávená v noci…
Ten pocit tepla… tak opojné…
Zavřel oči a zvedl k němu tvář.
Na tenhle okamžik čekal stovky let… A stálo to za to.
Každá vteřina…
Jenže teď už nezbýval čas.
Musel se otočit, než slunce začne vykonávat svou práci…
On ho musí vidět.
Musí vyjít za ním.
Usmál se.
Nechtěl jsi, abych odešel s tebou, Godriku, ale asi tě nenapadlo, jak brzy tě budu následovat.
Ty jsi zemřel pro lidi. Pro upíry. Pro svou iluzi lásky. A pro iluzi, že může existovat mír, že dokážeme žít vedle sebe, spolu…
Ty bys to dokázal, Godriku, ty ano… Jenže jsi byl jediný.
My nejsme jako ty.
Tys zemřel pro lásku.
Ale ne každý dokáže milovat masy.
Já zemřu z nenávisti. Pro pomstu.
Cit jako cit.
Čekal jsem na ni a konečně jsem se dočkal - a nikdo mi ji nevezme. Ani ty a tvá láska.
Jen úsměv pro objektiv… Skoro tě vidím, jak tam stojíš, v žilách ti proudí její krev, cítíš její sílu, a přesto nedokážeš zcela uvěřit. Jen pojď, ta chvíle za to stojí. Vrchol tvého života nadešel. A vrchol mého… Tak dlouho jsem čekal, jen pojď… zemřeme spolu. Na tomhle špinavým, poplivaným parkovišti.
Bok po boku.
Obrátil se zpět k slunci.
Už cítil, jak z něj její síla vyprchává…
Godric je pryč, Sookiina moc v jeho žilách ho opouští, ale Russel… Russel přichází. Pomalu, opatrně, ale pomalu už shazuje zábrany a nastavuje svou bledou kůži slunci.
Ucítil jeho slzy, slzy štěstí…. Konečně se mu splnilo to, po čem toužil. Moc neomezená na noční dobu.
Taky byl šťastný, už jen pár kroků, pojď, jen pojď, tohle bude velké finále…
Umírat není těžké… Ne po tisíci letech touhy po pomstě, po tisíci letech naplněné touhy…
Ne tváří v tvář Russellovi.
Poslouchal jeho blížící se kroky, ani se nemusel ohlédnout - a pouta zacvakla.
Ať půjdeme kamkoli, půjdeme tam dnes a půjdeme tam spolu.
Umírat není těžké, Godriku… A dnes poprvé jsem ti vděčný, žes mě tenkrát nenechal jít s tebou.
Protože jsem nedávno dočetla knihu Upíři v Dallasu, cítím potřebu sem připsat, že Godric v povídce je Godric ze seriálu, v žádném případě ne Godric/Godfrey z knihy... Takže žádný pedofilní, ukňouraný, přiblblý emoušek...
Žádné komentáře:
Okomentovat