...
Ve vlaku duchů se řítíme do neznáma,
ne, nedívej se, kdo tu sedí s náma.
Masku si nasadím, jen úsměv a plané štěstí,
usmíváš se - a já přesně vím, co úsměv věstí.
Dívám se do očí anděla, má oči z oceli -
chlad i vášeň - nejsou však tím, co nás rozdělí.
Masku si nasadím, mám jich už na tisíce,
sedneš si a posloucháš - jindy méně, dnes snad více.
Vidíš za má slova, znáš jejich skryté tváře,
ale pravda - skutečná pravda - se nikdy cizím neukáže.
Žádné komentáře:
Okomentovat