Věnováno Chavelierce, napsáno na její námět - mělo to být něco o Ginny, kde po ní nepoleze ani Harry, ani Draco. Tak po ní neleze nikdo a ještě vyřešila problém, se kterým by se Harry jinak camral celý rok.
Připravyt věhlas… promerlina!
Připravit věhlas, napsala Ginny napodruhé se špičkou jazyka opřenou o horní ret.
"…stáčet slávu…" pokračoval Snape v každoročním úvodním motivačním monologu.
Stáčet slávu, napsala poslušně Ginny.
"… a dokonce jak uložit do broušených flakonů smrt."
Naložit smrt.
Do háje už! Zase přeškrtla další řádek a napsala ho znovu.
Uložit smrt. Ne že by se jí obsahově zdálo lepší.
"Pokud ovšem nejste takové stádo tupohlavců, jaké musím obvykle učit."
Pohoršeně se na černého profesora zamračila. Všichni její bratři už tady studovali - a žádný nebyl tupohlavec! No, možná Percy, však taky byl prefekt. A taky učil Harryho Pottera!
HARRYHO POTTERA!!!
TOHO Harryho Pottera!
Jak vůbec může mluvit o tupohlavcích?
Dvě lavice za ní někdo pobaveně zahýkal. Podle zvuku to vypadalo na někoho retardovaného. Možná měl Snape přece jen pravdu. Ohlédla se, aby přiřadila k tomu pazvuku tvář - a spatřila vytáhlého tmavovlasého chlapce ve zmijozelském hábitu.
Obrátila se zpět, aby Snape nezískal možnost ji potrestat. Nebo jí snad ještě strhnout body!
Namočila opět brk, aby si mohla opsat přísady nutné k přípravě lektvaru na léčení vředů. Pohlédla na stránku - a ztuhla. Její tři poznámky - i dva štrtance - byly tytam. Zírala jen na čistočistou stránku. Otočila list, jestli nezačala psát jinam. Nic.
Prolistovala celý sešit, ale kde nic tu nic.
Že by někdo využil její pozornosti a její poznámky odstranil kouzlem? Nenápadně obhlédla okolí, jestli se někdo neuculuje, ale všichni horlivě opisovali přísady z tabule.
Další pokus. Léčení vředů. Nadpis úhledně podtrhla a vzhlédla, aby si opsala první přísadu.
Sušené kopřivy.
Hadí zuby - drcené. Najemno!!!
To jako má drtit zuby? Drtil ten chlap někdy zuby?
Dikobrazí ostny, objevilo se na stránce. Skoro vyjekla, ale v poslední chvíli výkřik zamaskovala záchvatem kašle.
Má vlastní napovídací sešit!
Ty znáš lektvary? Napsala a snažila se tvářit co nejnenápadněji.
Samozřejmě.
To je paráda, to mi budeš moct se vším radit. S úkoly, s písemkami, s eseji…
Vypadám jako tahák?
"Slečno Weasleyová, vaši spolužáci už začali pracovat. Neprokážete nám tu čest, abychom vás mohli také vidět něco dělat?"
Vzhlédla - a skoro se jí zastavilo srdce. Zírala přímo do černých očí Severuse Snapea. Co na tom, že stál tři lavice před ní. I kdyby stál přímo nad ní, nemohl by vypadat děsivěji.
Automaticky sáhla po první věci, kterou nahmatala. Nějaká palička. Asi na ty zuby.
Bleskový průzkum okolí… Ano, na ty zuby.
Něco ji štíplo do zad.
Ohnala se po tom, ale nic dalšího už necítila.
"Jé, promiň," zašeptala spolužačka přímo za ní. "Nemohla bys mi ten zub zase podat? Ty potvory strašně vyskakujou."
To byla pravda. Jak se Ginny dívala kolem sebe, viděla stále tutéž opakující se scénu - nápřah, rána - a malý zub prudce vystřelil předem neodhadnutelným směrem.
"Tady nejste na průzkumné misi, do konce hodiny zbývá třicet minut. Po uplynutí té doby chci vidět funkční lektvar přímo v tomto kotlíku. Strhávám Nebelvíru dva body."
Ginny se nahrnula krev do tváří, ale mlčela. Věděla, že tak je to lepší. Bratři to říkali. I Percy, tak to musela být pravda. Několik spolužáků na ni naštvaně zasyčelo.
"Kde máte poznámky?"
TEĎ už stál přímo u ní. Nikdo z kluků jí neřekl, že je až tak vysoký. Ani jí se na začátku nezdál… Ale teď se nad ní tyčil jako- "Kde-máte-poznámky?" odsekal ta tři slova, jako by snad nebyla schopná pochopit jejich význam z běžné promluvy.
"Já…" zakňourala. Na víc se nezmohla. Stránka v sešitě nikdy nebyla sněhobílejší.
"Strhávám Nebelvíru další bod. A jestli ten lektvar na konci hodiny nebude fungovat, přijdete o další dva."
Ginny vhrkly do očí slzy.
Aušus zatracenej! Vztekle zabouchla desky černého sešitku a veškerou svou energii vložila do rozdrcení hadích zubů. První tři vystřelily do prostoru, ale čtvrtý neunikl. Bradavice ještě nikdy neviděly takový hlaďounký zubní prášek. A možná už ani neuvidí.
Zatímco všichni se lopotili s prvním úkolem, začala už přesně odměřovat jednotlivé přísady.
Kopřivy, zuby, ostny… A zbytek nevypadal o moc lákavěji. Snad se to jen maže na kůži.
Na konci hodiny bublal v jejím kotlíku našedlý lektvar, což bylo asi dobře, protože Snape se jen zlověstně zamračil a body jí nechal. Kupodivu ani nepocítila žádné zadostiučinění. Zatím. To se dostavilo o několik minut později, když černá knížečka žbluňkla do záchodové mísy a s přívalem čisté vody nadobro zmizela z jejího života.
Žádné komentáře:
Okomentovat