Andělé 9
Harry vystřelil vzhůru za zlatonkou. Zlatý bod se zatřpytil v listopadovém slunci jen několik metrů vzhůru přímo proti němu. Tři tribuny ho povzbuzovaly vzrušenými výkřiky, zmijozelská pískotem. Pevně svíral násadu koštěte. Sice se na něm cítil jistý, ačkoli se jeho zkušenosti s létáním pojily jen s famfrpálovými tréninky, ale nechtěl se při svém prvním veřejném vystoupení ztrapnit. Už takhle mezi bradavickými studenty vynikal víc, než by mu bylo milé. I když jeho jizva na čela byla relativně malá, tady měla sílu přitahovat pohledy, jako by na čele permanentně nosil zapnutou blikačku. I s houkačkou.
Třepotala se na místě, lesklá a nádherná. Protihráčův chytač ji ještě nespatřil. Taková šance! Ukáže všem, jak je skvělým chytačem, vyhraje svůj první famfrpálový zápas, dokáže, že si své místo v týmu zasloužil…
Frrrnk! Cosi přilétlo zleva, snad rychlostí světla, a odpálilo drobný zlatý míček z dohledu. Harry jen taktak stihl ucuknout rukou, aby ho to cestou nesrazilo z koštěte. Zmateně zamrkal. Co to k čertu bylo?
Ještě víc ho ale šokovalo následné zjištění toho, co ho málem přizabilo. Potlouk! A už se vracel. Bez zlatonky, jak jinak. Uhnul mu z cesty a rozhlédl se, aby zjistil, který idiot ho vystřelil zrovna takhle hloupě, a aby ho seřval, ať příště pořádně kouká.
Identitu odrážeče nezjišťoval dlouho. Byla to odrážečka a přivítala jeho naštvaný pohled s širokým úsměvem a nevinným kukučem v bledé tváři, na kterou i slunce bylo krátké. Morganne moc dobře věděla, kam pálí, a Harrymu zatrnulo při představě, jak dobrou mušku ta holka musí mít, jestli trefila úmyslně tak mrňavý bod. Zadoufal, že jí pomohlo štěstí, ale už si dával raději pozor i na nové potenciální nebezpečí.
Další minuty strávil poletováním nad celou hrací plochou, hledáním zlaté mušky a pokukováním po zmijozelské poloalbínce, která ale teď přenesla spolu se svým kolegou svůj zájem na Wooda a snažili se ho společně ostřelovat potlouky. Dvojčata Weasleyova jim to samozřejmě odmítala ulehčit, takže před se nebelvírskou brankou strhla potlouková potyčka, narušovaná křikem McGonagallové, jejíž hlas se nějak připletl k hlasu hlasatele, který ale nebelvírskou soupeřící stranu hlasitě a vzrušeně povzbuzoval. Bitku zarazila až madame Hoochová, která vzlétla mezi kohouty (a slepici, neubránil se Harry úsměvu) a rozehnala je po hřišti.
Všichni začali hledat camrál… Nějak se na něj mezitím pozapomnělo a ztratil se jim. Trošku trapné.
Plesk.
Harry doširoka rozevřel oči.
Kulka!
Někdo po něm vystřelil!
Zastřelili ho!
Na kouzelnickém hřišti během jeho historicky prvního zápasu v kouzelnické sportovní hře! Nemohl se nadechnout, prudký náraz do hrudníku mu vyrazil dech a on ani nevěděl, jestli má cenu po něm lapat. Jen čekal, kdy se na jeho dresu objeví rychle se zvětšující rudá skvrna.
Čekal jen chvilku.
Potom ztratil rovnováhu a řítil dolů.
V ruce, kterou si přitiskl k místu vstřelu, se mu něco zachvělo. Tak tohle je duše?
První famfrpálový zápas za námi a Potter skutečně vstoupil do dějin. První hráč sestřelený zlatonkou z vlastního koštěte.
Morganne se nedokázala přestat usmívat, když ty řádky psala do svého deníčku. Vlastně nebyl tak úplně její. Její otec ho měl v pracovně zamčený ve stole. Jako by zamčený nábytek někdy představoval překážku pro mladou zvídavou slečnu! Za tu dobu, co ho u sebe měla, na nic nepřišel. Asi to nebylo nic tak důležitého, jinak by se zase rozjelo rodinné vyšetřování, jako když kdysi použila pohárky tety Bellatrix jako nádobí pro panenky. Otec je pak odvezl do jejího trezoru, ačkoli se o Gringottových nikdy moc uznale nevyjadřoval. Když zabavila tuhle černou umolousanou ohavnost, postupovala jinak. Žádné snášení ujmutého majetku do jídelny, kdepak! Rozhodla se otestovat, za jak dlouho si její otec může všimnout, že mu jeho uklizený poklad zmizel. Podle toho, že doteď nic netušil, zřejmě věky. Nejprve myslela, že je to jen smetí, že v šuplíku zplesnivěl, a byla i v pokušení ho vyhodit, když se nic nedělo (a vracet ho přece sama od sebe nebude), ale když do něj zkusmo začala psát, zjistila, že se tak docela o smetí asi taky jednat nebude, i když zázrak to zrovna nebyl. Obalila ho do zeleného papíru s logem Zmijozelu, aby nebudil zbytečnou pozornost a vypadal náležitě reprezentativně, a přivezla ho s sebou do Bradavic.
Harry Potter? napsal deník, když její slova zmizela. Z určitého úhlu pohledu to byl deník dost na houby. A žije?
Byl tam celý sbor, tak co myslíš?
Deník mlčel, možná to byla pro papírenské výrobky obdoba povzdechu.
Dokonce už ho pustili i z ošetřovny, pokračovala. Doufám, že teď už aspoň nikoho nenapadne dávat nám společný tresty. Víc napíšu jindy, teď musím běžet ještě do knihovny, Snape nám zadal spoustu úkolů. Jako bychom neměli na práci nic jiného než studovat!
Zaklapla desky, ani nečekala, až text zase zmizí a jestli se deník tentokrát rozhodne jí odpovědět. Pojednání o využití bezoáru se samo nenapíše.
Je s ním pod stejnou střechou! S tím, co zavinil pád jeho budoucího já po letech, co ho vytvořil. Řekli mu to, někdo, komu ho jeho starší já předalo do úschovy. On, já… Ten, jehož pravé jméno neznali ani jeho stoupenci, kteří se dokonce báli vyslovit i jméno, co si vytvořil sám. Alespoň tak mu to budoucí já kdysi napsalo. Věřil tomu. Tak nějak to i on sám viděl ve svých představách. A od té doby jen dumal, jak se to mohlo stát. Co mohlo být tak výjimečného na capartovi, co neuměl ani pořádně mluvit - pokud vůbec? Bylo to štěstí? Rodiče? Ne, ty přece zabil… Zradili ho snad jeho vlastní stoupenci? Přece by ho neporazilo mimino! Jak nedůstojné pro Pána zla! Och, miloval tenhle titul, narodil se pro něj. A jednou si ho vezme zpět, jen co se dostane z těhle stránek. Ale nejdřív musí zjistit, jak to tehdy opravdu bylo, aby nezopakoval tutéž chybu. Kdyby mu to děvče aspoň poskytovalo relevantní informace! Že je to nula a břídil, se sice hezky poslouchá, ale v konečném výsledku je to k ničemu. Copak zatím neprojevil žádnou výjimečnou vlastnost, která by aspoň trochu objasnila, co se tehdy stalo? Podle Morganniných informací byl div, že se Potter dožil dnešních dnů. Někde v přístěnku pro košťata. Tomu, co porazil největšího čaroděje všech dob, stojí u hlavy koště, u nohou kýbl a do postele mu padá mop. Jaké světlo to pak vrhá na něj? A odkdy v Bradavicích učí jeho smrtijedi? Chvilku je po smrti, a svět se zblázní!
Qiurrell se zamyšleně vrtal ve své večeři. Kolem něj zuřila slovní bitva mezi McGonagallovou a Snapem. Nevěnoval jí pozornost a nezapojoval se. Vždy šlo o to samé, jen detaily se lišily. Dnes to bylo chování studentů během famfrpálového zápasu. Nekolegiální, nesportovní a tak dále a tak dále.
Zlikvidovat jedenáctiletého kluka… Ono to zní jednoduše, ale pomalu to začíná být únavné. Už jen dostat sem toho trolla byla fuška - a to mu místo do nebelvírské věže zdrhnul do sklepení, kde byl k nepolapení. Hloupý je to sice jak troky, ale když se do věci vloží nějaké to hradní strašidlo a pár hloupých náhod, průšvih je na světě hned. Ještě že se ho Severusovi povedlo zneškodnit na tak dlouho, aby vydržel v limbu, než ho někam stihl odpravit, když už jednou bylo po nenápadnosti.
Nejtrapnější na celé věci byl ale fakt, že Potter toho trolla přece jen potkal - a nic! Kolik jedenáctiletých dětí bez dozoru dospělých může přežít osobní střet s horským trollem? O dvě víc, než kolik mimin přežije vražedný útok největšího černokněžníka všech dob. No, s tím přece nemohl počítat, to mu nikdo nemůže vytýkat.
Dnes se ho chystal srazit z koštěte. Už viděl titulky Rity Holoubkové: Chlapec, co přežil, se zřítil z nebes a zemřel. Harry Potter - chlapec, na něhož byl Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, krátký, nepřežil ani tři měsíce v Bradavicích! Potřebujeme školní reformu? Kdo nese vinu? Místo toho jim do tribuny sletěl camrál, a než ho dostali zpět do vzduchu, Pottera sestřelila mladá Malfoyová zlatonkou - a ten pitomec ji ještě zvládl chytit, než úplně ztratil vědomí.
Buď každé ráno pije felix felicis (ale podle toho, co říká Snape, by si nepřipravil ani kapky proti kašli), nebo je nesmrtelný. Tak či onak opravdu skvělé vyhlídky.
Žádné komentáře:
Okomentovat