autorka: NothingPretentious, původní text zde.
"Malá" aluze na montypythonovský skeč o sýrařství bez sýrů. Když jsem tu tak načala své lásky, tak Pythoni jsou dalšími z nich. Před pár lety vyšly výběry the best of dle každého z členů, cirkus, filmy, knižně vyšly scénáře k cirkusu i k filmům… No samozřejmě že jsem to MUSELA mít všechno doma. A koukám si na to stejně akorát zalezlá na notu, pže to tu nikdo nedocení. Letos před Vánoci jsem v Levných knihách potkala hrnky Monty Python. No co bych povídala, NÁDHERA! Stojí mi na koleji a na světle hrají (takže je světlu moc nevystavuju). Jeden jsem kupovala i kamarádce, protože pokud to někdo docení, tak ona. Byla z něj u vytržení…
And now… something completely different:
Toto je původní skeč. Otitulkovaný jsem ho nesehnala. Kdybyste opravdu velmi toužili po překladu, mohu vám to sem kdyžtak přepsat, ale myslím, že to není nutné. Vše je v následující povídce, pouze druhy sýrů jsou nahrazeny kouzelnickým zbožím.
Harry za sebou opatrně zavřel dveře Ollivanderova obchodu. Zazvonil na zvonek a pan Ollivander osobně vystoupil z regálů, postavil se k pultu a promluvil svým obvyklým pomalým nosovým londýnským dialektem (Cockney, toužíte-li po detailech).
"Dobré ráno, pane Pottere."
"Dobré ráno! Právě jsem se stavil u Gringottových v Příčné ulici a vybíral rezervy ze svého trezoru, když jsem si najednou uvědomil, že mám strašlivou deprivaci ohledně druhů zařízení, jejichž prostřednictvím bych mohl provádět kouzla.
"Strašlivou deprivaci, pane?"
"Rozsáhlé potřeby."
"Prosím?"
"Potřebu."
"Ach!"
"Ano. A pomyslel jsem si, že jedna z Olivanderových nejlepších prodaných ukázek jeho řemesla nějaké triky zajisté vykoná. Odešel jsem tudíž mazaně, infiltroval se do vašich zásobovacích prostor, abych sjednal nákup jistého množství magických vybavení."
"Prosím?"
"Chci si koupit něco, s čím mohu provádět kouzla."
"Och."
Každopádně.
"Kdo to řekl?" zeptal se Ollivander. "To je jedno. Přišel jste do nejlepšího obchodu s magickým vybavením široko daleko. Naše drobnůstky, věcičky a další maličkosti prostě musíte vidět, abyste uvěřil, pane."
"Skvělé, v tom případě, dobrý muži, nějakou maličkost."
"Ano, zajisté, pane, a co byste si tak představoval?"
"No, co třeba nějaký pěkný medailónek?"
"Obávám se, že medailónky právě došly, pane."
"Nevadí. Co třeba nějaké žezlo?"
"Koncem týdne nikdy, pane. Vždycky je vyřezávám jako první věc v pondělí.
"Nevadí… tak… pravdomluvné zrcadlo, buďte tak laskav, statný chasníku."
"…Ach. Takhle, rámy mám objednané už čtrnáct dní, pane, čekal jsem, že udělám další dávku dnes odpoledne."
"Ano, dnes opravdu nemám svůj den," vzdychl Harry. "Co hole?"
"Lituji."
"Talismany?"
"Obyčejně ano, pane."
Harry se rozzářil.
"…Ale tento měsíc se dodávka gryfího peří zkazila."
"Aha. Maskoti?"
"Lituji."
"Koule?"
"Ne…"
"Nějaké norské lapače snů?"
"Ne…"
"Zakleté náramky?"
"Ne…"
"Proutky?"
"Ne…"
"Prsteny?"
"Ne…"
"Krystaly?"
"Ne…"
"Totemy?"
Ollivander se poškrábal na hlavě, několik vteřin přemýšlel. "…Ne…"
"Modly?"
"Ne…"
"Nějaké kanopy posázené drahokamy?"
"Ne…"
"Glóby? Meče s vyrytými runami? Dalekohledy? Koruny? Kopí??"
"Ne… ne…" Ollivander vrtěl hlavou a Harrymu docházely možnosti.
"Náhrdelníky?"
"Ach! Máme tu náhrdelník, pane."
"Máte! Skvělé!"
Ollivander na něj úkosem pohlédl. "Ale je… eh… trošku těžší, pane."
"Výborně, mám rád těžší."
"No… v podstatě je hodně těžký, pane."
"Nevadí, nevadí! Dejte mi ten le collier s'il vous plait."
Ollivander nervózně bubnoval prsty na pult. "Myslím, že je těžší, než by se vám líbilo, pane."
"Je mi jedno, jak je extrémentně těžký," trval na svém Harry. "Rychle to sem přineste."
"Eh, ano, pane." Výrobce hůlek se podíval pod pult. "Ooooh! Božínku."
"Co."
"Sežrali ho termiti."
Harry vypadal, jako by musel krotit vztek. "Sežrali."
"Ano, pane."
Harry mu věnoval dlouhý pohled. "Brože?"
"Ne…"
"Kameny pro štěstí?"
"No…"
"Kouzelné sponky?"
"Ne…"
"Palantíry?"
"Ne…"
"Přívěšky?"
"Ne, pane."
Harry se zhoupl na patách. "Ale máte nějaké kouzelné předměty, že ano?"
"Samozřejmě, pane! Tohle je obchod s magickými předměty, pane. Máme-"
"Ne, ne ne ne, nic mi neříkejte! Chci to uhádnout sám."
"Dobře."
"Co třeba… hmmmm…." Harry se na několik vteřin hluboce zamyslel. "Tuniku?"
"Ano, pane?"
"Skvělé, jednu bych si vzal, prosím."
Nastala dlouhá pauza.
"Och! Omlouvám se, pane. Myslel jsem, že mluvíte ke mně. Jmenuju se Thunic Ollivander."
Nastala další pauza, v níž už začalo být slyšet, jak Harry skřípe zubama.
"Čelenky?"
"Ne.."
"Iounovy kameny?"
"Ne…"
"Zdobené hůlky?"
"Ne…"
"Voodoo panenky?"
"Ne…"
"Československé čelenky z ovčí vlny, možná?"
"Ne…"
"Malé asyrské masky smrti?"
"Dnes ne, pane, ne…"
"Dobře, tak to zjednodušíme. Co takhle… hůlky?"
"No," protáhl Ollivander, "obávám se, že tady v okolí po nich není velká poptávka, pane."
"Není - není velká poptávka po nejoblíbenějším kouzelném předmětu na světě!"
"Ne tady v okolí, pane," usmál se Ollivander.
A prosím vás, jaké jsou nejoblíbenější kouzelné předměty tady v okolí?"
"Amulety, pane."
"Chápu." Harry ta slova takřka vyplivl.
"Ano, pane, v této oblasti drtivě vedou, vašnosti."
"Vedou."
"Ano, pane. Jsou zdejší jednička."
"Jednička."
"Ano, pane."
"Amulety, hm?"
"Správně."
Harry vzdychl. "Dobře, jsem pro. Máte nějaké, zeptala se herečka kněze, očekávajíc zápornou odpověď…"
"Podívám se, pane." Výrobce hůlek se nepohnul, jen obrátil hlavu k policím a projel je očima.
"Nnnnnnnnn…ne. Žádný."
Harry se zamračil. "Váš obchod kouzelnými předměty zrovna nehýří, co?
"Lepší nenajdete široko daleko."
"A co vás vede k takovému závěru?"
Pan Ollivander vypadal trošku nejistě. "No… je velmi čistý."
"No, v každém případě není kontaminovaný kouzelnickým zbožím, to připouštím."
Na krátký okamžik se Ollivander ocitl v rozpacích. "Nezeptal jste se mě na… diadémy, pane."
Harry se na staříka zamyšleně zahleděl. "A má to cenu?"
Výrobce hůlek mrkl. "Možná, možná."
"Dobře." Harry si odkašlal. "Máte diadémy?"
"Ne."
"Ne, jak jinak. To se dalo předpokládat. Klást vám tuto otázku byl ode mne čirý optimizmus, to zaprvé…" Harry se nadechl skrze zaťaté zuby. "Prozraďte mi něco… máte vůbec nějaké kouzelné předměty?"
"Ano, pane." Ollivander se zdál být překvapen, že mu tato otázka vůbec mohla být položena.
Harry přikývl a spojil prsty. "Teď vám tuto otázku položím ještě jednou. A jestli mi řeknete "ne", prostřelím vám hlavu. Takže - máte vůbec nějaké kouzelné předměty?"
"Ne."
Harry vytáhl zbraň a muže zastřelil. "Jak nesmyslně zmařený lidský život."
Žádné komentáře:
Okomentovat