Autorkou následující povídky je helga3, text v originále najdete zde. Jedná se o crossover (jeden z mála termínů ve ff, co znám a vím i, co znamená) - Harry Potter a Hitchhiker´s Guide to the Galaxy. Na první pohled možná zvláštní kombinace, ale jakožto milovnice Stopařova průvodce jsem nedokázala odolat. Má první domněnka byla, že se tu objeví Marvin, ale překvapivě tu můj milovaný depresant nefiguroval vůbec. "Jeho místo" zaujal Wowbagger, jedna z vedlejších postav, náplní jejíhož života bylo urazit všechny bytosti ve vesmíru - v abecedním pořadí. Takže vy, pro které je věta "Don´t panic" posvátná, nehnete se z baráku bez ručníku a znáte smysl života, klidně pokračujte dál. Kdo smysl života vyčíslit nedokážete, můžete to zkusit taky. Myslím, že tam není nic, co by nezasvěcený nepochopil. Hezkou zábavu.
Severus Snape měl opravdu špatný den.
Nebelvír porazil Zmijozel ve famfrpálu, zase, a Minerva McGonagallová byla kvůli tomu ještě otravnější než kdy jindy. Možná proto, že Nebelvír nehrál ve své nejlepší sestavě. Harry Potter byl na ošetřovně. Zase. Severus si nebyl úplně jistý, proč tam tentokrát skončil, ale dokud bude tam a tím pádem mu zmizí z očí, bylo mu to opravdu jedno.
Tak jako tak, znamenalo to, že na postu chytače hrála místo Pottera ta Weasleyovic holka, a dokonce i ona byla schopnější chytit Zlatonku před Dracem.
Samozřejmě, tohle by ho samo o sobě z míry nevyvádělo. Severus už byl zvyklý na to, že pravidelně prohrával sázky, které s Minervou vždycky v posledních letech uzavírali, když jejich koleje hrály proti sobě. A on už nebyl v potupách žádný nováček. (Ačkoli - upřímně - bez samolibých otázek, jestli on a Draco založili tajnou společnost, kde se záměrně snaží jeden druhého trumfnout v nedostatcích v nejrůznějších oblastech, by se docela obešel.)
Ne, to, díky čemu měl horší den než obvykle, bylo vysoké stvoření s podivnou, zploštělou hlavou a zelenošedou pokožkou, které před ním stálo na trávníku před hradem a které na něj právě mluvilo.
Severus zamrkal, ne zrovna jistý, jestli právě opravdu slyšel to, co si myslel, že slyšel.
"Promiňte?" zeptal se nevěřícně.
Bytost vzdychla. Vypadala podrážděně, jako by touto procedurou prošla již mnohokrát dříve. "Říkal jsem, že jsi ubohý ztroskotanec, Severusi Snape," zopakovala.
"Chápu. Zajímavé." Severus sklouzl pohledem z bytosti k podivné stříbrné lodi, která před něj sestoupila z nebes, a zase se vrátil k bytosti. Dospěl k názoru, že tohle bude pravděpodobně sen, a že tedy nemá cenu hledat v tom nějaký smysl, ale místo toho bude lepší na tuto hru přistoupit. I tak si ale v duchu předsevzal, že si řekne Poppy Pomfreyové o nějaký lektvar pro bezesný spánek, hned jak se probudí.
"Ty jsi… cizinec, předpokládám," pokračoval. Vysoukal ze sebe to slovo se vším pohrdáním, jakého byl schopen. Tohle byla noční můra, ale alespoň to nebylo nic opravdu nebezpečného.
Stvoření zase vzdychlo a povýšeně na něj pohlédlo. "Já docela jistě nejsem cizinec. To ty jsi tady cizinec, ty omezený hlupáku."
"Chápu. A proč přesně jsi cítil, že je nezbytné cestovat sem kdovíodkud proto, abys mě informoval, že jsem ubožák? Mám řadu kolegů, kteří jsou kdykoli připraveni mi to říct bez toho, aby kvůli tomu museli zdolávat tolik překážek. Nemluvě o všech studentech, kteří to - a mnohem víc - říkají za mými zády."
Stvoření zdvihlo obočí. "Nemysli si, že jsi nějak důležitý, Snape," řeklo to přezíravě. "Jsi jen jedna položka na seznamu. Prostě jsi byl jen další jméno na mém abecedním seznamu všech lidí ve vesmíru."
"Všech lidí ve vesmíru? Máš v plánu urazit každého ve vesmíru?"
Pokrčilo to rameny, zlaté roucho se okolo něj teatrálně zavlnilo z tohoto drobného pohybu. "Jsem na misi."
"Na misi? Skvělé. Musí být hezké mít koníček."
"Nezkoušej na mě sarkazmus, Snape! Zkus si žít věčně a nemít nutkání urazit celý zbytek vesmíru, uvidíme, jak to zvládneš."
Severus se na chvíli zarazil, aby to zvážil. "No, něco na tom bude," připustil. "Vlastně když nad tím uvažuju, napadá mě spousta horších věcí, co dělat s tvou věčností."
"No tak vidíš."
Vědoucně na sebe pokývali, když Severuse náhle něco napadlo. Napřímil se.
"Říkal jsi, že urážíš všechny v abecedním pořádku?"
"Ano."
"Och, škoda. Znám řádku lidí, co by si zasloužili pár pečlivě vybraných slov. Bohužel většina z nich je v abecedě přede mnou."
"No, se vším tím otravným věčným umíráním a rozením, abecední urážení samozřejmě obsahuje spoustu cestování časem, takže se v budoucnosti může dost dobře stát, že je v minulosti urazím."
Severus zamrkal. "…správně."
"Ve skutečnosti to nikdo nechápe. Věci, které se už staly, se stanou v budoucnosti, a věci, které se ještě nestaly, se stanou v minulosti. Cestování časem a všechny jeho paradoxy." Zamračilo se to, ale potom pokrčilo rameny a přezíravě nad tím mávlo rukou. "Nebo něco takového. Jak jsem řekl, nikdo ve skutečnosti neví."
"Jinými slovy, kdybych ti já, řekněme, dal seznam… S několika… návrhy… Pak by mohlo být docela možné, že by mohly být použity na lidi, na které byly zamýšleny, i když jsi je už urazil v minulosti?"
Zdálo se, že nad tím stvoření uvažuje. "Možná," rozhodlo.
"Ručím ti za to, že mé urážky jsou mnohem kreativnější než jsi ubohý ztroskotanec, Snape."
Podívalo se to na něj se zájmem, očividně zvažovalo jeho nabídku. "No, předpokládám, že pár nových nápadů by neuškodilo," prohlásilo nakonec.
Severusovy rty se zvlnily do něčeho, co by mohl být úsměv, kdybyste nebyli ve svých definicích příliš puntičkářští.
"Skvělé. Mám ve své kanceláři brko a nějaký pergamen. Může to chvilku trvat, takže jestli bys chtěl zatím dovnitř? Řekni, jak se rozhoduješ u lidí, kteří mají několik jmen? Podle kterého se řídíš? Nebo je urážíš pod všemi jmény, která mají?"
"Pokud jsou extrémně otravní, mohu své urážky zopakovat."
"Dobře, dobře… Nedal by sis čaj, zatímco budeš čekat? Jak jsem řekl, obávám se, že to může nějakou dobu trvat."
"Čaj… Proč ne?" pokrčilo to rameny, podívalo se na Severuse a napřáhlo svou ruku. "Jmenuju se Wowbagger."
Severus stiskl jeho ruku a potřásl s ní, zatímco vedl svou novou známost směrem k hradu a svému pokoji. "Mám pocit, že tohle je počátek krásného přátelství."
Wowbagger zdvořile přikývl a všiml si, že věc, co možná mohla být úsměvem, se znovu objevila na Severusově tváři.
"Řekni, Wowbaggere, slyšel jsi někdy o nějakém Harrym Potterovi?"
Žádné komentáře:
Okomentovat