Pád 3 3 AB. jen krátce, nebylo moc času. Příště už zase regulérní kapitola. Slibuju.
Nepředpokládal jsem, že začlenění Remuse Lupina do sboru proběhne hladce. V tom jsem se taky nezmýlil. Ovšem že se to setká až s takovými problémy, to mě nenapadlo.
Lupin přijal mou nabídku sice s jistým váháním, ale přijal. Lidé v jeho postavení a životní situaci nedostávají obdobné nabídky často, takže si jich dokážou náležitě cenit. Alespoň vím, v jakých vodách lovit příště, pokud… Ale nepředbíhejme. Jednou nám přece učitel obrany vydržet musí!
Dokonce i Severus mou zprávu vzal… nad očekávání. Čekal jsem větší drama, ale stejně jsem byl pevně rozhodnut (jiného zájemce jsem stejně nenašel), takže by mu protesty k ničemu nebyly. O jeho důvodech jsem si nedělal moc iluze, to se v případě Zmijozelu ještě nikdy nevyplatilo, takže jsem byl ušetřen zklamání z ne příliš srdečného přijetí. V tom si ale pánové neměli co vyčítat.
V skrytu duše jsem doufal, že ta rivalita ze školních let již odezněla.
Některé věci se ale asi nedají vymýtit tak snadno.
Remus souhlasil, že se dostaví před úplňkem na zkoušku, abychom ověřili účinky (a konkrétní dávkování) vlkodlačího lektvaru. Severus s tím souhlasil mnohem nadšeněji. Myslím, že to byla jedna z jeho mála upřímných chvilek.
Ačkoli to bylo zbytečné, odbyli jsme si v ředitelně oficiální představení. Většina sboru ho znala již z dob studií, Trelawneyovou podezírám, že dosud nezná ani celé stávající osazenstvo Bradavic, navíc se jí povedlo vyhýbat se mi tak mistrně, že se mi ani nepodařilo ji zastihnout, abych jí oznámil, že by se tu mohla zdržet (nijak moc mě to ale netíží), a Julii se vlkodlak hodí akorát do sbírky známých.
Vše proběhlo klidně a já si opět dopřál ten luxus a naivně zadoufal, že to v podobném duchu bude i pokračovat.
Naneštěstí ve chvíli, kdy se Lupin dozvěděl, že přípravou lektvaru je pověřen Snape, se mi ten domeček z karet začal sypat.
Zatímco Severus byl odhodlán k experimentům (bohužel to oznámil i nahlas), Remus experimentům na své osobě zase tak příznivě nakloněn nebyl. Přimět ty dva ke vzájemné spolupráci se tedy ukázalo jako opravdový oříšek, protože každý plán končil nevyhnutelně tím, že Lupin musí daný produkt pozřít. Severus situaci ani v nejmenším neulehčoval. Nikdy jsem ho neviděl v tak produktivní náladě, tak horlivého, vynalézavého a oddaného lektvarům.
Kupodivu Julia z nového muže ve sboru nebyla nadšená o nic víc, než kdybych opravdu najal nějakého voříška. O Lupina sotva zavadila pohledem a mimo uvítacího podání rukou nebo zdvořilostních frází u snídaně jsem ji s ním ani s kýmkoli jiným neviděl moc mluvit. Zmijozel… Měl jsem silné podezření, že se mi úmyslně vyhýbá, a pokud jí nestihnu uložit nějakou práci s údržbou hradu, tráví dokonce dny mimo Bradavice. Jestli má někde něco důležitějšího nebo mi prostě jenom pořád ještě neodpustila Lockharta, po tom jsem nepátral. Tahle náhlá loajalita vůči jeho osobě (nebo jak pojmenovat ten vztah, který celý rok neexistoval a objevil se zničehonic, až když byl Lockhart odstaven z řad kouzelníků… pokud tu nedošlo k něčemu zásadnímu v době mé nepřítomnosti) mi docela už začínala lézt na nervy. Nechápu, proč Zmijozel není schopen kooperovat s normálními lidmi jako každá normální kolej. Měli by absolvovat pár kurzů navíc.
V neustálých dohadech a neshodách jsme pomalu dospěli až k úplňku. Lupin souhlasil se zabezpečením kabinetu kouzly, jen když nebude muset pít nic, co by mu připravil Snape. Ten nesouhlasil, ale mně se to zdálo jako přijatelný kompromis. Nezáleží přece na tom, jakým způsobem ho udržíme v kabinetu. Hlavní je, že tam zůstane. Severus ještě navrhoval využití řetězů po Chloupkovi, ale Remus ho poslal do háje, aniž by se vůbec zajímal, co nebo kdo byl Chloupek.
Nakonec se ukázalo, že náš kompromis přece jen nebyl nejlepším řešením. Nebo spíš - že vůbec nebyl řešením, protože Lupinovi se stejně podařilo dostat ven.
Nechápu jak. Sám jsem jeho kabinet zajišťoval…
… No… Možná jsem na něco zapomněl. Stane se.
Jsou snad prázdniny, studenti jsou doma, tak o co jde? Kdy jindy můžeme bez obav z následků dělat chyby než o prázdninách?
I to se ale nakonec ukázalo jako mylný předpoklad.
Po ránu jsem zjistil, že kabinet obrany zeje prázdnotou, po Lupinovi ani vidu ani slechu, takže jsem vyrazil vytáhnout Severuse z postele, ať mi ho pomůže najít. Za jiných okolností bych vytáhl Minervu, ale nedovedl si představit, že ji jdu vzbudit s tím, ať jde se mnou hledat po školních pozemcích vlkodlaka.
Severuse jsem ale také nevzbudil.
Byl už vzhůru.
A já se stal svědkem scény, jaké jsem nikdy svědkem být nechtěl.
Než jsem se vzpamatoval z šoku a uvědomil si, že věci se nemají tak, jak se na první pohled zdály, dostalo se mi stereo přednášky o bezpečnosti na pracovišti (diplomaticky řečeno). Severus byl ve stavu, kdy by byl schopen hlasovat pro Lupinovo okamžité utracení, a Julia výjimečně taky nevypadala, že by měla tendence se nového kolegy jakkoli zastat.
Než jsem se vzmohl k obhajobě alespoň já, velvyslancova dcera s omluvou opustila Severusovy komnaty, v čemž jsme jí ani jeden nebránili, protože nás čekal další závažný rozhovor na téma studenti zavření pod jednou střechou s vlkodlakem bez vědomí jejich rodičů. Jenže tentokrát se Severus cítil až moc na koni a vzhledem k tomu, že tu nezůstal posledním Zmijozelem jen proto, že se i přes mé ujišťování o bezpečnosti rozhodl Lupina kontrolovat, a tím pádem mu zabránil zabít svou kolegyni, se mi dost špatně hledaly argumenty podporující tezi o Lupinově neškodnosti.
Lupin se vrátil během dopoledne, odřený, potrhaný, pomlácený a nesouvisle líčil něco o splašeném autě v Zapovězeném lese. Severus si na oplátku zase nenechal ujít příležitost, aby se mu zmínil o noční nehodě, čímž mu současně dal ultimátum - pokud chce zůstat v Bradavicích, tak jedině s vlkodlačím lektvarem.
Remus kapituloval.
Neměl jsem z toho dvakrát dobrý pocit, ačkoli jsme konečně všichni dospěli k funkční dohodě.
Julia se k celé věci nevyjádřila vůbec, pro změnu jsme ji celý den zase neviděli. Remus sice cítil nutkavou dojít se jí omluvit, ale Severus mu dal dost jasně najevo, že tohle momentálně není ten nejlepší nápad.
Když nic jiného, podařilo se nám obnovit naši křehkou zmijozelskou harmonii. Opravdu báječné. Přesně po tom jsem celý svůj život toužil.
Až když jsem šel večer spát, napadla mě dost znepokojivá myšlenka.
Co když jsem všechna kouzla přece jen provedl správně? Co když fungovala? Co když tam Severus nešel jen "pro jistotu"? Byl by schopen úmyslně (nebo možná neúmyslně - Kdo má vědět, kde se ta ženská pořád potuluje a kdy ji napadne se vrátit? … Na druhou stranu - kdo jiný by to měl vědět?) vystavit její život takovému nebezpečí?
No tak jo, vracím Severuse. Adriana Lockharta dostane později jiná série... :D
Žádné komentáře:
Okomentovat