Andělé 4
Brumbál stál u okna a díval se kamsi daleko přes jezero. V ruce držel otevřený dopis. Čelo měl zkrabacené větším množstvím vrásek než obvykle a rty pevně stisknuté. I bez těchto dvou průvodních znaků se ale dalo poznat, že ho obsah dopisu dvakrát nepotěšil.
To se dalo čekat, vířilo mu hlavou a hledal nějakou možnost, jak se tomu vyhnout. Nic ho ale nenapadalo. Jistě, mohl to zakázat, našly by se cesty… Ale žádná by neobstála nadlouho. Ať ho napadlo cokoli, Lucius Malfoy by to mohl napadnout. I kdyby ho napadlo něco geniálního, Lucius Malfoy by to napadl. A s půlkou ministerstva za zadkem měl vítězství už teď v kapse. Jak to jenom vysvětlí Minervě? To bude pěkně studená sprcha po té euforii z prvního tréninku nového famfrpálového družstva a z toho, že jim prošlo i to nové koště pro Harryho Pottera. Koště, které podle školního řádu, jehož byl Albus Brumbál sám z velké části autorem, vůbec neměl mít v držení.
Už ho ani nenapadala žádná část Merlinova těla nebo oblečení, na které by se odvolával. Školní řád nikdy neměl opustit zdi Bradavic. A už vůbec se neměl dostat do ruky někomu, jako je Malfoy. Teď proti němu může používat jeho vlastní myšlenky. Proč jen tenkrát lépe neprošetřili tu jeho kauzu ohledně jeho smrtijedství? Stejně to všichni věděli. A teď by koukal na moře skrz mříže a Bradavice by měly klid.
"Chtěl jste se mnou mluvit?" zeptala se Minerva, sotva po krátkém zaklepání vešla do jeho pracovny.
Pokynul jí, aby šla dál a mlčky jí podal dopis. Během pár vteřin sama zjistí, o co jde - a nebude potřebovat komentář. Ten už si obstará sama.
Sledoval její tvář v průběhu čtení. Sledoval její oči stále rychleji letící po řádcích psaných černým inkoustem. Viděl, jak se její výraz mění, skoro slyšel, jak jí začala vřít krev v žilách. Taky věděl přesně kde.
"To je neslýchané!" rozohnila se a mrštila dopis zpět na Brumbálův stůl. Albus poděkoval v duchu všem magickým božstvům, že to byl pouze dopis, a ne něco těžšího, protože s její párou, jakou do toho vložila, už by měl v tento okamžik po stole. "Ta drzost! Jak se vůbec opovažuje!"
"V podstatě na to má právo," zkusil opatrně namítnout.
Rysy v její tváři zamrzly, jako by si uvědomila něco, co jí do této chvíle ani nepřišlo na mysl. "Neuvažujete snad o tom, že mu to povolíte!"
"Popravdě… Nedokážu najít způsob, jak mu to zamítnout, aby můj zákaz s pomocí školní rady nezrušil."
"To nemyslíte vážně!"
"Je mi líto…"
"Líto?!" její hlas nabral otáčky, jakých snad ani lidský hlas nebyl schopen. "Snape se mi vysmívá kvůli famfrpál celé roky, a když mám konečně šanci mu to omlátit o hlavu, tak mi to Malfoy překazí?"
"Minervo…" zkusil ji zastavit, ale jedinou odpovědí mu bylo jen hlasité prásknutí dveřmi.
Severus Snape seděl na svém obvyklém místě, když Minerva McGonagallová dorazila. Byl to jeden z řídkých případů, kdy na oběd dorazil mezi prvními. Nevěnovala mu ani krátký pohled, ani strohé kývnutí na pozdrav. Snažila se tvářit, že pro ni tenhle muž neexistuje. I přes několik míst mezi nimi ale cítila, jak z něj vyzařují zlomyslné vlny veselí. Toho snapeovského veselí, ze kterého nikdy nekouká nic dobrého. Ostatně ze Snapea nekoukalo nic dobrého, ať už byl naladěn jakkoli, tak proč by tohle měla být výjimka.
Brumbál dorazil chvíli po ní a sedl si vedle ní.
Ignorovala ho taky.
Jediné, čemu věnovala pozornost, byl nebelvírský stůl, stála oslavující svého nového chytače a jeho nové koště. Nimbus 2000. Moc se v košťatech nevyznala, ale Hoochová na něj pěla ódy a marně se Brumbála snažila přesvědčit, ať nějaké pořídí pro výuku. Jakkoli ale byla ta košťata úchvatná, Minerva v tu chvíli souhlasila spíše s Albusem. Každý rok se prváci vraceli z hodin létání potlučení, jak do sebe naráželi, jak padali z koštěte v každé poloze, jak naráželi do překážek, u kterých by to člověk ani nepředpokládal. Copak někdo může přehlédnout vstupní bránu do Bradavic? Astronomickou věž? Občas by byla spíš pro to, aby první hodiny trávili pouze s nelétavými košťaty, aby si na ně vůbec zvykli, protože někteří studenti zřejmě viděli koště poprvé v životě. Ti z kouzelnických rodin určitě. A ty z mudlovských zase nikdy nenapadlo, že by se na něm měli pohybovat vzduchem.
"Tak hezký den, paní kolegyně," ozval se za jejími zády nezaměnitelný hlas. Trhla sebou, ale neotočila se. Dokonce si obešel stůl, aby se jí mohl šklebit do zad! Neotočí se a nedá mu příležitost, aby se jí šklebil i do obličeje. Nepodívala se ani, jak odvlál pryč z Velké síně. Neexistoval. Tečka.
Družstvo Nebelvíru se sešlo na hřišti k sobotnímu tréninku. Oliver Wood vykládal všem svou novou strategii na tento rok. Tvrdil, že ji promýšlel celé prázdnin a spočívala v tom, že budou "trénovat častěji, tvrději a déle." Harryho napadlo, že na dva měsíce prázdnin to není myšlenka nic moc, ale raději mlčel. Byl tu nový, nebyl tu zcela legitimně - a hlavně tu chtěl zůstat.
Když nasedli na košťata, všimli si, že na hřiště míří další skupinka studentů, tentokrát v zelenostříbrných dresech.
Oliver sesedl z koštěte. "Co tady chcete, Flinte?"
Kapitán zmijozelského družstva mu ukázal zuby. Asi to měl být úsměv, ale Harry si tím nebyl moc jistý.
"Klídek, Woode. Máme povolení."
"Jak můžete mít povolení? Rezervoval jsem pro nás hřiště už v pondělí."
"A já o něj požádal v pátek," zašklebil se Flint a podal Woodovi papír, který vytáhl z kapsy.
"Já, Severus Snape, povoluji zmijozelskému družstvu," začal polohlasem předčítat Wood. "trénovat na hřišti kvůli zacvičení nového člena… Nového člena? Koho?"
Harry se ani nemusel ptát. Nový člen byl nová členka a zubil se na něj z chumlu o hlavu a více delších spolužáků a spolužaček z vyšších ročníků.
"Ona?" zeptal se Wood nevěřícně při pohledu na drobnou Morganne. "Prváci přece za kolejní družstva nehrajou!"
V následující vteřině se zarazil a všechny oči pohlédly na Harryho.
"A to není všechno," pokračoval Flint a ukázal nebelvírskému družstvu, co do té doby drželi za zády. Celý Zmijozel byl vyzbrojen zbrusu novými Nimbusy 2000. "Dárek od Morgannina otce."
"V Nebelvíru si hráči místa nekupují. Stačí, když máš talent." Harry si ani nevšiml, že se k nim připojila Hermiona a zbytek přihlížejících studentů z Nebelvíru, Mrzimoru a Havraspáru. Hned v jeho očích stoupla.
"Ve Zmijozelu máme jak talent, tak i lidi, co nám věří a jsou ochotní nás podporovat. Říká se tomu soudržnost, najdi si to ve slovníku," odpověděl jí s úšklebkem Marcus Flint.
"A co bude hrát?"
Ani na to se Harry nemusel ptát. V Morgannině ruce se objevila pálka…
Žádné komentáře:
Okomentovat