Ano, já vím, že je to hloupoučké a infantilní, ale já si to NEMOHLA odpustit. Takže buď buďte shovívaví, nebo to odignorujte.
"Zhasni už."
"Ani nápad."
"Většina lidí v noci spí."
"Nejsem většina."
"Toho už jsem si taky stačil všimnout. Bohužel."
"Ještě chvilku, teď je to napínavý."
"Tak se podívej do koule, jak to skončí, a zhasni."
"Já vím, jak to skončí. Už jsem to četla."
"Tak proč to čteš znovu?"
"Protože se mi to líbí."
"Jak dlouho ještě?"
"Dvě stránky."
"Ty dvě stránky, co jsi slibovala před hodinou?"
"Tyhle jsou opravdu poslední, slibuju."
"Kde už jsem to slyšel?"
"Když mi do toho budeš bručet, budu to číst déle."
"Kde máme noviny?"
"Věštec je pod postelí."
"Pro jsou noviny pod postelí?"
"Protože mě rozčiluje jejich název."
"Nemysli si, že kvůli tobě začnu odebírat Jinotaj."
"To by mě ani nenapadlo."
"Já se jen ujišťuju."
"Proč to vůbec čteš? Všechno, co tam je, stejně víš."
"To se ptá ta pravá."
"V tom je rozdíl. Tohle má alespoň nějakou uměleckou úroveň."
"Nesnaž se být vtipná, nejde ti to."
"Já ti kousek přečtu."
"To se opovaž."
"Přišel bys na jiné myšlenky."
"Mně vyhovují ty moje."
"Jenže to jsi asi jediný v celém kouzelnickém světě."
"Výlučnost už dávno není jen výsadou králů."
"Škoda."
"Tohle si musíš poslechnout. Brousek vysvětluje, jak-"
"Máš pravdu, je pozdě, zhasnu."
"Počkej chvíli, tohle je neuvěřitelný, on opravdu tvrdí, že-"
"Zhasni, bolí mě oči."
"Tohle ale musíš slyšet."
"Přesvědčils mě. Vstávám a jdu zhasnout."
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat