Hezkou zábavu. A já jdu něco dělat.
Se zazvoněním mě smetla přílivová vlna studentů (no, spíše odlivová) hrnoucích se z učebny. Hnali se ven hlava nehlava, ječeli, jako by právě zjistili, že mají hlasivky a mohou je svobodně používat, a bezpečný průchod chodbami bylo to poslední, co je zajímalo. Kdybych byla ve sklepení, tak bych tuhle reakci i chápala, ale tady? Navíc jsem měla i jistotu, že Severus ani za nikoho nic nesupluje, vždyť mě opustil teprve před pár minutami…
Podívala jsem se na dveře. Tohle byla přece Quirinusova učebna…
Už ne… Teď je Zlatoslavova…
Ačkoli jindy by mě to ani nenapadlo, v tuto chvíli jsem pocítila obrovskou zvědavost a touhu zjistit, čím může ten zlatovlasý čaroděj v nažehleném hábitu nahnat našim otrlým studentům takový strach. Když učebnu opustilo i Severusovo oblíbené trio Potter-Weasley-Grangerová, tentokrát ještě vylepšeno a doplněno Logbottomem, naznala jsem, že vzduch už bude čistý a třída prázdná.
Nemýlila jsem se. V učebně opravdu nikdo nebyl.
Ani Zlatoslav.
Jen klec plná… Merline, za co nás pořád trestáš?... rarachů! Cornwallských rarachů. Polozmámeně mrkali svýma čertovskýma očkama a koukali na mě, jako by si opravdu mysleli, že je z té klece pustím ven. To tak.
I když… Filch VÍ, že jsou Zlatoslavovi, takže bych to nebyla já, kdo by si to slízl…
Ale zase… Kdyby se Zlatoslav musel věnovat Filchovi, neměl by čas na ten nebelvírský zázrak a Severus by přišel o jednu z malých životních radostí…
Ovšem… Co je mi do Severuse? Skoro celé prázdniny jsem kvůli němu nespala, takže má ohleduplnost není úplně na místě.
Být příliš hodná není dobré. Ne tady.
Vlastně nikde.
Ale když je pustím, Damien z toho zase bude mít trauma. To už je vážné, tady jde o rodinu! Žádný takový, jen si zůstaňte pod zámkem, potvory modrý.
Prošla jsem učebnou až do kabinetu. Sotva jsem otevřela, ze všech stran se na mě zazubil Zlatoslav. Zdi byly plné jeho podobizen, mrkal na mě z fotografií rozmístěných po veškerém nábytku a jeho živá varianta seděla za stolem, znaleckým pohledem si kontrolovala čerstvě upravené nehty a nevzrušeně se mě zeptala: "Už jsou pryč?"
Když sem se neměla k odpovědi, pružně seskočil a šel se podívat sám. Během okamžiku byl zpátky, klec v jedné ruce a pod paží stoh zmuchlaných papírů.
"Test," zaculil se a složil hromádku na stůl. Zběžně jsem koukla na zadání, zatímco se starostlivě zabýval stvořeními, která se už pomalu začínala hýbat. Jaká je oblíbená barva Zlatoslava Lockharta? Teď už zvědavě jsem se začetla i do ostatních. Tři strany otázek na jeho majestát… Tolik otázek bych na sebe nevymyslela, ani kdybych měla týden na přemýšlení… Jaká je tajná touha Zlatoslava Lockharta?
Něco podobného bychom si měli sestrojit všichni.
Jaká je tajná touha Severuse Snapea?
Zbavit svět Pottera a Bradavice své přítomnosti…
To tajná by se mohlo ze zadání vypustit…
Jaká je oblíbená barva Severuse Snapea?
…
Dobře, hloupý vtip.
Každý přece ví, že Severus má rád všechny barvy stejně.
Vůbec.
Jaký je největší sen Severuse Snapea?
Jaká je tajná touha Julie Marciany?
Dobře, tohle necháme být…
"Jsou to ignoranti. Nikdo pořádně nečetl mé knihy," zazvonil mi nad hlavou Zlatoslavův hlas. Rychle jsem opustila své sny a spadla zpět do reality.
"Vynechte pořádně a trefil jste se."
"Prosím?"
Ach, ta duše naivní…
"Jen se vám tu snažím říct, že jestli tu chcete potkat někoho, kdo kdy prostudoval všechny vaše knihy, musíte do věže."
"Co bych dělal ve věži?" nechápal.
"Potkal věštkyni… nebo něco na ten způsob."
Jeden rarach mi prosvištěl kolem hlavy. Vzápětí ho následoval i zbytek. Během okamžiku seděli všichni na nábytku co nejblíž stropu a nedůvěřivě na mě koukali.
"Jsou, chudáčci, trošku plaší," pronesl soucitně. "A ty neustálé transporty jim také nedělají dobře."
Chudáčky si představuju jinak.
"Valeria jim pořád nějak nemůže přijít na chuť."
"To nechápu."
"Já taky ne," řekl upřímně. Já to upřímně nemyslela, ale když si to chce myslet…
"Jsou to strašně nedoceněná stvoření," zasnil se.
Och, Merline!
Kam na tenhle materiál Brumbál chodí???
Žádné komentáře:
Okomentovat