Když už si myslím, že mě nemůže ničím překvapit, dokáže mi opak. Včera chtěla sestra přijít. Během hodiny, co se u mě zdržela, si sbalila rodný list a celou dobu mi líčila, co je nového u nich ve škole. O svatbě ani slovo. Večer mi poslala zprávu, jestli mám čtrnáctého čas, abych se stavila, že by pozvala i X (moje kamarádka). Odepsala jsem, že zítra odpoledne učím. Odepsala, že až v září. Tak jsem napsala, že tam ještě neučím. Dnes vysvětlující zpráva: to je den po svatbě a Y (druhá sestra) tam nechce být sama, tak že by nás pozvala. Tak TOHLE je prosím první zpráva o svatbě...
PS: Naši od ní pořád nic nevědí, ale mamčina bývalá spolužačka už je zvaná. Jo, je to miláček.
edit: Večer jsem měla v chatu hafo omluvenek, že nevěděla, že nevím (no, když mi to neřekne, tak holt nevím, pokud se jako oznámení nebere, když za mnu přiběhne sekretářka s tím, že ty víš, že se berou?), že se omlouvá, že to brala automaticky, že jsme zvaní a tak. Takže teda nakonec na svatbu jdem. Ale dobře mi z toho dopoledne fakt nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat