Pád 3 37
"Chyba. Osudová chyba," opakoval Severus jako poškrábaná deska.
Opřela jsem se hlavou o zeď a zavřela oči. Věděla jsem, co přijde. Už jsem to slyšela několikrát. Mohla bych to doříct za něj, ale jen by se nabručel ještě víc a dostala bych prodlouženou verzi. Zaťala jsem zuby a představovala si, co asi dělají normální lidé. Bohužel jsem své představy neměla moc na čem založit.
Najednou jsem si uvědomila, že je nějak podezřele dlouho ticho. Otevřela jsem zase oči a podívala se na Severuse. Koukal na mě a tvářil se dotčeně, jako by se mě nejradši zeptal, jestli mě nenudí. Ale zřejmě si dokázal představit odpověď, tak se jenom mračil.
"Kdybych Minervě neřekl, že je už osmý rok rozdrtíme, možná by se mi to zpropadené koště podařilo udržet mimo hru ještě přes zápas."
"Neztrácej naději. Třeba je na něj opravdu uvalené kletba, a jen jste ji neodhalili," snažila jsem se ho utěšit. Už asi poosmé.
"Není," odtušil zoufale a skryl tvář do dlaní. "Ten spratek má prostě sponzora, a i kdybychom to zatracené koště naštípali na podpal, tak mu snad obratem pošle nové. No je to normální? Kam ta naše společnost spěje?"
"Armageddon na spadnutí," zahučela jsem potichu.
"A přitom to bylo už nadosah!"
"Merline!" zašeptala jsem. Co ti mudlové dělají, když nemají famfrpál?
"Vždyť jsi ho včera viděla," pokračoval.
Vzdychla jsem. Viděla. Musela jsem. Protože NĚKDO se bezpodmínečně musel jít podívat na poslední trénink Havraspáru s Nebelvírem, ačkoli na bezpečnost šla oficiálně dohlížet Rolanda. A já musela jít, protože… No protože jinak bych se taky nemusela jeden den ve svém volném čase nudit.
"Tak kde jste, jdete? Nebo začneme bez vás," vpadla dovnitř Minerva. Jestli to měla být výhrůžka, u mě se totálně minula účinkem. Severus ale vystřelil ke dveřím, takže jsem se chtě nechtě taky zvedla a přehodila si přes hábit ještě teplý plášť. Kdo vymyslel, že se famfrpálové zápasy musí hrát v průběhu celého roku, byl zlomyslný sadista nebo absolutní magor. Kdo normální by si šel v únoru dobrovolně sednout na tribunu? Ale aspoň neprší jako minule, když nám Potter sletěl z koštěte. Člověk musí hledat pozitiva. Ovšem když jako pozitivum už vidíte i to, že tentokrát snad nemusíte očekávat nálety mozkomorů, uvědomíte si, jak nízké jsou vaše nároky. Což je docela smutné zjištění.
Usadili jsme se na zmijozelskou tribunu. Jednak jsme patrioti (někteří), jednak Severus nechtěl mít Minervu na očích, kdyby Nebelvír vyhrál. Respektive nechtěl, aby měla ona na očích ona jeho. Celou dobu jsme ji ale slyšeli, jako by seděla přímo vedle nás, protože v jednom kuse přerušovala Wooda, který komentování zápasu pojal jako neplacenou reklamu na Kulový blesk. Cokoli mu nebylo dopřáno dokončit, mi Severus ochotně dopověděl. Asi pro případ, že bych o to stála.
"Tolik nadšení pro košťata, Severusi, ty jsi snem každé ženy."
Zamračil se a na dobrých pět minut zmlknul. Do dalšího Woodova intermezza. Docenila jsem ranní "osudovou chybu".
Z letargie mě vytrhlo, až když na hřiště vyběhlo několik černých postav v kápích. Zvědavě jsem se předklonila, ale než jsem si stihla utřídit, co vlastně vidím, Potter si jich všiml taky a vyslal k nim z koštěte Patronovo zaklínadlo. Sice to vypadalo jen jako stříbřitá mlhovina, ale všechna čest. V jeho věku je to výkon, to by uznal i Severus, kdyby se nejednalo zrovna o Pottera. Ku klux klan se sesypal na jednu hromadu.
Na zlomek vteřiny mi to přišlo vtipné. Než jsem si uvědomila, čí kolej měla tuhle kulturní vložku pravděpodobně na svědomí. Severusovi to bylo jasné okamžitě. Vyskočil na nohy a řítil se dolů, než si já stihla odbýt svou chvilku prozření. Na Minerviny reflexy ale neměl. Ta byla dole takovou rychlostí, že i výrobci Kulového blesku by měli co závidět.
Moje podezření se bohužel naplnilo beze zbytku. Z černých hadrů začali vylézat značně otřesení studenti naší koleje v nepřekvapivém složení - Flint, Crabbe, Goyle a - vzdychla jsem - Malfoy. To zas bude průšvih.
Žádné komentáře:
Okomentovat