Další z povídek HP / Monty Python od P.L.S. Odkaz a pythonovský skeč v článku.
upozornění: ryze pro pythonofily. kdo neznáte, nejdřív koukněte na skeč. bez originálních pythonů to prostě nejde. ;)
Nadešel čas na další hodinu obrany v sedmém ročníku Nebevíru. Vím, že uděláš, co je potřeba, Severusi, řekl Brumbál Snapeovi. Tvářil se opravdu strašlivě. Zase. Prostě zkus nezabít příliš mnoho Nebelvírských, řekl ředitel suše a Snape se ušklíbl. Výzva. Provlál chodbami a vstoupil do třídy plné nejrůznějších diagramů, koster a taky sedmého ročníku Nebelvíru, v čele s nikým jiným než malým zlatým lvím chlapcem. Pokud mu ale paměť dobře sloužila, měl mít ve třídě i Mrzimorské. Bohužel, když vešel, ukázalo se, že ho jeho paměť lehce zradila. Byli tu jen Nebelvírští. Zatraceně. Ne, podíval se na seznam, Mrzimorští tu měli být také.
Kde jsou ostatní? zeptal se rázně.
Nejsou tady, odpověděli dva dutohlavci věřící v ten přestárlý hmyz, Trelawneyovou.
To vidím. Snape protočil očima. Vážně jsou tak pitomí? Co je s nimi?
Čertví, odpověděla třída jak jeden muž.
Možná mají chřipku, řekl jakýsi irský chlapec.
Chřipku, hm? Snape byl více než skeptický ohledně této jednoduché odpovědi. Určitě se přecpali čerstvým ovocem. No dobře. Teď obrana. Dnes budu pokračovat tam, kde jsme minulý týden skončili, to jest, ukazoval jsem vám, jak se ubránit komukoli, kdo vás napadne kusovým ovocem, začal.
Byl teprve třetí měsíc školního roku, neměli žádné právo začít kňourat a vyvádět.
Áá, slíbil jste, že tenhle týden už nebudeme dělat ovoce, zakňučel otravný zrzek, co se jako žvejkačka lepil na Pottera.
Jak to myslíte?Opravdu si nemohl pamatovat každou dohodu, co kdy se svými třídami uzavřel.
Probírali jsme ovoce posledních devět týdnů, zakňoural zrzek.
Co máte proti ovoci? Myslíte si, že už víte všechno? Odsekl mu Snape. Mozek třídy ale bohužel přispěchal podpořit kauzu svého přihlouplého přítele.
Nemůžeme dělat něco jiného? zeptala se. Přinejmenším se k němu zkoušela chovat s respektem, ne jako další hlas, co promluvil.
Co třeba když nás někdo napadne zašpičatělým kůlem? zeptal se Potter hlasem plným bláhové naděje.
Snape se ušklíbl, užíval si ničení obdobných nadějí. Budou dělat ovoce, ať se jim to líbí nebo ne.
Zašpičatělé plaňky? začal, ale zároveň nechal toho Potterova spratka, ať si plně užije jeho výsměch. Ho ho ho. Tak my se chceme učit, jak se bránit proti špičatým plaňkám, ano? Abychom se cítili silní a mocní? Čerstvé ovoce už nám nevoní? Dobře, já vám něco řeknu, hochu. Až dnes večer půjdete do společenské místnosti a zaútočí na vás nějaký vraždící maniak s hrstí ostružin, nechoďte mi sem brečet! Snape uzavřel svou řeč dramatickým švihnutím do tabule plné poznámek. A teď maracuja. Když se na vás útočník vrhne s maracujou… Jeho přednášku přerušila celá třída.
Maracuju už jsme dělali.
Cože? zeptal se Snape.
Maracuju už jsme měli, řekl irský chlapec.
Už jsme měli pomeranče, jablka, grepy…, začal vypočítávat mozek.
Vcelku i dílky, doplnil chlapec, jehož eseje vždy obsahovaly především čmáranice a kresbičky po okrajích.
Granátová jablka, ryngle, hučel dál mozek.
Hrozny, maracuju, pípl zase irský chlapec.
Citróny, řekl mozek.
Švestky, řekl mozkův zrzek.
Manga v sirupu, řekl Irčan.
Co třešně? zeptal se Snape. Možná si toho na sebe vzal moc. Dohlížel na nového učitele lektvarů, špehoval, staral se o Zmijozel, vedl obranu proti černé magii. Jednou za čas se musel i najíst. Spánek byl požitek, který si rezervoval na svátky, jako třeba Ragnarok.
Dělali jsme, odpověděli studenti sborem.
Chrupky i ptáčnice?
Ano! Vypadalo to, jako by se celá třída cítila tak, jak se kvůli nim cítil on za posledních šest let a tři měsíce. Dobře.
Dobře, banány. Tohle bylo přijato se skupinovým pozdechem. Ty jsme nedělali, že? Banány. Jak se ubránit muži ozbrojenému banánem. Teď vy, zaútočte na mě tímhle banánem. Chytejte! Hodil banán po irském chlapci, ten ho chytil a postavil se. Dobře, je docela jednoduché ubránit se proti někomu vyzbrojenému banánem. Nejprve ho donutíte upustit banán; potom sníte banán, čímž ho zcela odzbrojíte. Tím ho učiníte zcela bezbranným, vykládal Snape.
Co když má trs? přerušil ho mozek.
Ticho.
Co když má špičatou plaňku? skočil mu do řeči Potter.
Ticho. Teď vy, pane Patyzone. Irčan se zamračil a opravil ho.
Je to Parkinson a nejsem chlapec.
Dobře, slečno Parkinsonová. Vyražte na mě s tím banánem. Držte ho takhle, to je ono. Nyní mě s ním napadněte. No tak! No tak! Napadněte mě! Děvče ho poslechlo a Snape si rozvzpomněl na staré vojenské výcviky, vytáhl svůj revolver a zastřelil ji.
Aaah! zasténali studenti, když zemřela v kaluži krve.
A teď sním banán. Snape předstoupil, zvedl banán a snědl ho. Jedno rychlé kouzlo - a všechen nepořádek a krev zmizely.
Zastřelil jste ji! křičel mozek.
Je mrtvá! ječel zrzek a vypadal při tom velmi rozrušeně.
Je úplně mrtvá! dodal Potter se směsicí šoku, hněvu a čiré nevíry.
Teď jsem snědl banán. Ten zesnulý, pan Patyzon, je nyní odzbrojen, ignoroval Snape všechny, jako by tím prostě jen chtěl zakončit hodinu.
Zastřelil jste ji! Zabil jste ji, řekl mozek. Zněla jako porouchaná páska.
Napadl mě banánem, vysvětlil, jako byla naprostý idiot - což podle jeho skromného názoru taky byla.
Ale vy jste jí to nařídil, ozval se zrzek, připravený udělat cokoli, co ho připraví o body.
Heleďte, já jen dělám svou práci. Mám vám ukázat, jak se bránit proti čerstvýmu ovoci, vysvětlil. Koneckonců byla válka, co na tom nechápali?
A špičatejm plaňkám, dodal Potter, spratek.
Snape se zamračil a zatoužil, aby ho Brumbál po poslední hodině s Nebelvírem, kdy lvi skončili se záporným skóre 54 368 bodů, nepřinutil slíbit, že jim nesebere další body.
Ticho.
A co když mě někdo napadne, ale já nebudu mít zbraň? zeptal se mozek.
Mažte pro ni, pokrčil rameny. Chtěl dodat "proč byste asi tak neměl mít pistoli, pitomče", ale usoudil, že by to nebylo nejmoudřejší.
Můžete stát a křičet o pomoc, navrhoval pro změnu ten zrzavý pitomec.
Jen si to zkuste s ananasem vrženým do průdušnice, dobíral si ho Snape.
Ananasem? Chlapec zamrkal a vypadal zmateně, ne že by to u něj byl nějak neobvyklý výraz.
Dobře, to byly banány. Teď maliny. Mávl hůlkou a objevily se nové poznámky, spolu s košíkem malin. Tady je máme. Vypadají nevinně, co? Teď vy, pane Kiwi.
Weasley, opravil ho zrzek, jakmile si od Snapea vzal malinu.
Weasley. Pojďte na mě s malinou. Pojďte. Buďte si zákeřný, jak chcete. Chlapec tam ale jen stál, díval se na něj a tvářil se vzdorně.
Ne.
Proč ne? vzdychl Snape.
Vy mě zastřelíte, řekl chlapec.
Nezastřelím.
Zastřelil jste Parkinsona… Parkinsonovou.
To byla sebeobrana. A teď pojďte. Slibuju, že vás nezastřelím, řekl unavený učitel.
Slíbil jste, že nám řeknete o špičatých plaňkách, ozval se zase ten Potterův spratek. Ten snad trpěl nějakým druhé obsese!
Nemel. Tak pojďte, chcete mě fláknout malinou. Do toho, přikázal Snape.
Zahoďte tu pistoli, řekl zrzek.
Žádnou nemám.
Máte.
Nemám.
Zastřelil jste s ní Parkinsona!... Parkinsonovou.
Oh, tuhle pistoli, přikývl Snape.
Zahoďte ji, řekl zrzek.
Dobře, dobře. Jak se bránit proti malinám - bez pistole, doplnil Snape, kdy odložil svůj revolver na stůl a odstoupil od něj.
Vy byste mě zastřelil! Ten chlapec zněl… pohoršeně.
Nezastřelil.
Zastřelil! křičel zrzek.
Ne, nezastřelil. Tak pojďte už. Do toho! Na mě, srabe! Co nejhoršího jen umíte, vy bačkoro. Jen pojďte, chlapečku, vy malý…
Chlapec předstoupil - lehoulince výhružně.
Snape se natáhl a zatáhl za páčku. Na chlapce s malinou spadlo šestnáctitunové závaží. Hrozba zneškodněna.
Aaaach, zasténal chlapec, než zemřel. Nebo možná omdlel.
Když vás někdo napadne malinou, prostě jen zatáhněte za páčku - a na hlavu mu spadne šestnáctitunový závaží, mrkl Snape.
A co když nemáme šestnáctitunové závaží? zeptal se mozek.
Ale o tom snad je plánování, ne? Předvídat. Byl si jistý, že o plánování už se zmiňoval dříve.
Dobře, kolik je tam šestnáctitunových závaží? pokračoval mozek s otázkami.
Heleďte, slečno Všechnovímvšechnoznám, šestnáctitunový závaží je jen jednou z mnoha možností, jak se vypořádat s malinovým zabijákem. Existují miliony dalších! Skoro už křičel rozčilením.
Jako třeba? Projevil Potter kapku zájmu. Spratek.
Zastřelit ho? Navrhl Snape. Potter to jako odpověď akceptoval, mozek ne.
A co když nemáte ani pistoli, ani šestnáctitunový závaží?
Dobře, dobře, slečna je vykutálená, co? Vy dva, pojďte na mě s malinami. Do toho, oba, každý s plným košíkem. Mávl rukou a na Potterově stole a stole té chytrolínky se objevily košíky.
Žádné zbraně, řekl mozek.
Ne.
Žádná šestnáctitunová závaží, pokračoval.
Ne.
Žádné špičaté plaňky, řekl Potter. Ten klu měl nabeton problém.
Ticho.
Žádné kamení ve stropě. Zas ta chytrá.
Ne.
A nezabijete nás. Pořád ona.
Ne, ujistil ji.
Slibujete? zeptala se.
Slibuju, že vás nezabiju, rozčiloval se už. A teď. Napadnete mě?
Dobře, odpověděli současně.
Dobře, ale tentokrát na mě nevybíhejte. Překvapte mě. Udělejte to pořádně. Já se otočím. Vy se připlížíte zezadu, těsně za mě a pak zaútočíte bobulemi! Dobře? Tak se dejte do pohybu.
Uslyšel za sebou jejich kroky a samolibě se zašklebil. Takže, první věc, co musíte udělat, když se za váma plíží banda lumpů s malinama, je - vypusťte tygra! Mávl hůlkou ke knihovně, která se v tu chvíli ukázala jen jako iluze maskující klec, co zde nechal instalovat již na začátku roku. Tygr vyskočil a začal bránit svého pána - Snapea, jmenovitě. Snape pokračoval ve výkladu.
Největší výhodou tygra v boji beze zbraní je to, že slupne jako malinu nejen samotného útočníka, ale i maliny samotné. Ovšem pozor, tygři neradi broskve. Na útočníka s broskví musíte s krokodýlem. Rozhlédl se kolem sebe. Dobře, teď vy ostatní, kde jste? Vím, že se tu někde skrýváte se slívama a sušenejma švestkama. Já jsem připravenej. Jsem přidrátovanej ke dvěma stům tunám semtexu, a jestli se někdo z vás jen hne, vyletíme všichni pěkně spolu! Dobře, já vás varoval. A je to… Jediným dotekem na detonátor skrytý v rukávu se učebna obrany proměnila v hromadu suti a kousků lidí.
Brumbál vzdychl a zalitoval, že toho chlapa, kterého Moody považoval za svého nejlepšího žáka, vůbec kdy nechal učil obranu.
A potom vypsal další inzerát na nového učitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat