V pondělí jsem vyrazila do práce. Byl svátek, takže jely nedělní spoje. Běžně jezdím busem ve 23, ale v rámci slibovaného posilování spojů byl nedávno zrušen, takže jsem přesedlala na spoj v 53. Ne, nemylte se, nejezdí od nás busy co půl hodiny, tohle je jediné spojení za celý den. Od soboty jsem hldala, jestli bus ve 23 pojede, i v pondělí tam stále byl. Chodím na něj s předstihem - na samotě nemáme ten luxus, že autobus počká na čas odjezdu podle řádu, pokud přijede dřív. Prostě projede a čeká v sousední obci. Vyšla jsem tedy dřív a doufala, že se vyhnu těm celodenním přeháňkám - šance byla, vyrazila jsem, když dopadaly kroupy. Bus samozřejmě nejel. Počkala jsem si tedy tu půlhodinku na další spoj. Ten samozřejmě zase jezdí pozdě. Tři čtvrtě hoďky na zastávce, nádhera. A jen co jsem nasedla, spustila se průtrž mračen. Jednou načasování hrálo pro mě.
Včera, v úterý, mi přišla od kolegyně pozvánka na video meeting jazykářů na úterý od dvou. Protože byl první den, co se učilo, měla jsem samozřejmě pondělí. Dnes jsem se vzbudila a došlo mi, že dnes úterý fakt není. Psala jsem tedy kolegyni omluvný mail s tím, že jsem debil s pomotanými dny a jestli mám něco dělat. Obratem mi odpověděla, že v úterý to sice je, ale příští. No, málokdo se zvládne překouknout dvakrát. Velikonoční odpočinek mi evidentně prospěl.
Žádné komentáře:
Okomentovat