Slovo "krátké" berte spíš jako aluzi na to, že to mohlo být horší.
Jak už tady vyplývalo z několika předchozích příspěvků (uvidím Cumberbatche a uvidím Mikkelsena), vypravily jsme se tento rok do Londýna. Pro mě to bylo hned několik poprvé - poprvé jsem byla v UK (když jsem mohla jet vloni o prázdninách s kolegy, tak mě z toho vyškrtli, kvůli čemuž jsem byla pekelně nasraná více než půlrok; abyste byli v obraze - jednalo se o jazykový kurz, z většiny to bylo hrazené, určeno to bylo hlavně vyučujícím cizích jazyků - u nás na škole jsem to jmenovitě já a Vision; Vision čekal rozšíření rodiny, tak nejel, já měla primárně zvolené Německo, s tím, že kdyby neklaplo, tak jsem vděčná i za Anglii - koneckonců angličtinu jsem tam dva roky učila nějaké roky taky a ráda bych tomu dala nějakou formu a přiučila se nové přístupy, tak je mi jedno, jestli to absolvuju v němčině nebo angličtině; Německo nakonec neklaplo a o ostatním ticho po pěšině; když jsem potom nastoupila do školy na těch posledních 14 dní, dozvěděla jsem se, že do Anglie jela ředitelka, IT, fyzika… prostě všechno kromě jazykářů; byl to jeden z těch momentů, kdy jsem byla docela zviklaná k výpovědi, protože když po mně něco chtějí, tak je to v pořádku, ale když mohou udělat něco oni, tak jim nestojím ani za blbej mail - a to by je ten kurz ani nic nestál; moji broučci ale nastupovali do maturitního ročníku, a protože moji broučci byla třída pěkných vychcánků, tak bych je nemohla opustit, protože by mi na ně byli zlí), poprvé jsem letěla (z čehož jsem si pamatovala jen nástup a výstup, protože jsem dvě noci nespala a byla jsem totálně grogy, tak jsem regulérně vytuhla (ségra letěla taky poprvý, tak jsem ji šoupla k okýnku, ať z toho něco má - u sebe jsem věděla, že to nemá cenu, protože vidím dopravní prostředek a usnu - takhle mohla aspoň koukat na křídlo, jestli nehoříme, užívat si naklánění a koukat, jak pomalu letíme), poprvé jsem aspoň z výšky viděla moře (nejsme rodina, co by jezdila na dovolený do Chorvatska, takže mě tohle minulo; navíc jak nejsem na ty horka a koupání, tak mě tam ani nic netáhne, nedovedu si představit, že bych vyrazila na dovolenou a proležela ji na pláži), poprvé jsem byla na velkém conu (promiň, FF Chotěboř).
Letěly jsme v pondělí, protože jsem se chtěla vyhnout cestování v neděli - samoty to o víkendech s dopravou moc nedávají. Do Londýna jsme dorazily v brzkém odpoledni. Ubytovaly jsme se - hostel kus od London Bridge a Borough Market - prima místo, aspoň jsme se mohly orientovat podle The Shard. Na pokoji nás bylo tuším celkem dvanáct, osazenstvo se za tu dobu, co jsme tam byly, asi dvakrát vyměnilo. Vím, že dvakrát tam byly německé skupinky, ale to je jediné, co vím, nijak jsme se tam navzájem nebavili a navíc jsme se i úplně míjeli. Jedna sprcha na patře, dva záchody (jeden bez umývadla a od druhého dne tam byla i prdlá žárovka, takže pokud člověk nutně musel, tak si své vykonal potmě, ale pak stejně čekal, až se uvolní záchod nebo sprcha, aby si umyl ruce), jinak ale čisté a udržované, tak si nemohu stěžovat. Mně stačí, že se mám kde vyspat a umýt a jsem spokojená. V ceně byly i snídaně - džus, mléko, káva, čaj a toasty nebo cereálie, jablko. Za barem cedulka Staropramenu, a dokonce ho i točili! Ne, nedala jsem si ho. Neletěla jsem až sem, abych si dala xkrát český dražší pivo.
Pondělí 24. 7.
Po vyhození batohu na pokoji a ponechání řidičáku jako záruky za klíč jsme vyrazily do města. Bylo docela chladno, tak jsem byla vcelku ráda, že jsem si s sebou vzala sáčko. Prošly jsme skrze Borough Market, přeběhly na druhý břeh - fakt nevím, jestli pravý nebo levý - když držíte mapu, tak ten nahoře, kde je většina památek, a vzaly to hezky postupně. Millenium Bridge, ten sundali Smrtijedi, Blackfriars Bridge, Somerset House, jako další lokace z Harryho Pottera, Australia House, exteriér pro Gringott banku. Sestra coby bioložka zase obdivovala morušovníky a další zeleň. Aby to nebylo tak jednotvárné, navštívily jsme i Sherlock Holmes Pub, kde jsme si daly aspoň kávu, protože kofein je základ. Takže mám pár nepublikovatelných fotek pod profily Sherlocka a Johna a před pubem. Ať ale nevypadám jak úplný debil (i když tady na blogu asi zbytečná práce), tak jsme samozřejmě koukly i na nějaká "normální" místa - The Temple, nějaké ty zahrady, Trafalgar Square, kde si sestru odchytl nějaký tatík, aby se mu vyfotila s dětmi (turisti jsou divný), Admiralty Arch, Downing Street (protože Yes, Minister), Parlament s Big Benem, kde jsem se nechala vyfotit v budce, což byla velká chyba, protože tyhle budky zřejmě slouží stejnému účelu kdekoli na světě, takže ten smrad je neskutečný. Tou dobou se už ale stmívalo, tak jsme to vzaly přes řeku a nazpět. Prošly jsme kolem London Eye - tyhle "památky" bereme stylem "viděly jsme, můžem dál", kousek od něj bylo naprosto jedinečné hnízdo jeřábů. Ty jsme fotily snad ze všech stran - a nebyly jsme samy, když jsme je míjely, potkaly jsme skupinku mladíků, kteří taky jen zvedli oči a - "Ty vole, jeřáby, ty si musím vyfotit!" Takže buď byly fakt skvělý, nebo je to dáno národem. Prošly kolem National Theatre, The Globe, za kousek leží i Young Vic (momentálně hrají hru Yerma s Billií Piper, taky bude v přenosech NT Live) - prostě jsme si prošly místa, kam celý rok coby sběratelka autogramů píšu. Nohy nás bolely solidně.
SMS domů něco v tom smyslu: Byly jsme u mostu, co sundali Smrtijedi, u Gringott banky, tam, kde Moriarty dostal SMS od Irene a co chtěl Moran vyhodit do vzduchu. Harry taky kolem letěl na koštěti. Takhle nějak jsme je udržovaly informované celý týden. Měli z nás fakt radost.
Hned první den mi došlo několik věcí:
- Pochopila jsem, proč je červený autobus jedním ze symbolů Londýna. Udělat fotku bez toho zatracenýho busu je totiž skoro nemožný.
- Začala jsem pochybovat, že ty teroristické útoky, kdy auta najela do chodců, byly opravdu teroristické útoky, jestli náhodou jen někomu na křižovatce neruply nervy. To zmáčknete tlačítko, a než vám naskočí zelená, tak lidi třikrát přejdou bez ohledu na to, jestli auta jedou nebo ne. Ona uplyne dost dlouhá době mezi tím, když skočí autům červená a než chodcům skočí zelená, takže se dá pochopit, že by člověk byl rozmrzelý, kdyby náhodou na tu zelenou fakt čekal. Abychom ale nebyli oškliví jen k chodcům - blinkr je asi nějaký nadstandard, protože se nám stalo, že jsme ho viděly třeba až u osmého auta v pořadí.
- Jsou tu fakt líní holubi.
Shakespeare v podchodu | Millenium Bridge | Somerset House
Somerset House | Make Mondays Great Again a odpadky | Jeřáby
Sherlock Holmes Pub | Trafalgar Square
Downing Street | Parlament
Jeřáby | National Theatre | St. Paul za Temží
The Globe
Úterý 25. 7.
Vzaly jsme to systematicky. Vyrazily jsme směrem k Tower Bridge. Zamotaly jsme se v ulicích, takže jsme si vyfotily sochu koně na The Circle - kulatém nádvoří tvořeném fialovými budovami, co na fotkách jak k vzteku vypadají modře, až jsme konečně vylezly u toho mostu. Klasicky následovalo čekání, až odjedou červené autobusy. Pak jsme vyfotily červený bus s reklamou na Game of Thrones a přes Tower, památník námořníků a nějaké kostely mířily tak nějak směrem ke Gherkin. Jsou u ní fakt hnusný sochy. Pak jsme vyfotily červený bus s Hughem Lauriem a reklamou na druhou sérii Chance.
Poblíž Bank of England jsme našly papírnictví se spoustou jednorožců. Samozřejmě jsme musely dovnitř, protože jednorožci. Batohy, tašky, penály, tužky, zápisníky, pera… Něco jsme musely nafotit našim klukům ze školy, aby měli zas z čeho žít.
U St. Paul's Cathedral jsme konečně i narazily na turisty. Do té doby jsme měly pocit, že je jich tu strašně málo. Vyfotila jsem katedrálu s červenýma busama. Jinak to nešlo.
Pak jsme zamířily na zajímavější místa -St. Bartholomew Hospital, Barth's, tam, kde Sherlock skočil v The Reichenbach Fall ze střechy. Zase tři červený autobusy před tím. Docela nás překvapilo, že to není ani tak vysoký. Jako jo, na zabití to stačí, ale podle toho pádu jsme to čekaly trošku vyšší.
Buckingham Pallace, Westminster Abbey, Houses of Parliament a Big Ben, tentokrát za světla. Zase jsme vyfotily jeřáby a obrátily to nahoru přes Trafalgar Square na Piccadilly Circuss (znělka Sherlocka, že jo..), odsud je to kousek ke krámku Huntsman, což je exteriér pro krejčovství Kingsman. Sešly jsme se tu s nějakými Japonci, aspoň jsme tam netrapčily samy.
The Circle | Tower Bridge - všimněte si, jak se zmenilo nebe, než jsme ten most přešly
Sochy před Gherkin | Pracanti tamtéž | Jednorožci
Jednorožci - notýsek, výloha, lahvičky, boxy na svačinu...
St. Paul | Hřebík | St. Bartholomew Hospital
Obchod se suvenýry - královna s Big Benem, Tardis, potterovský batoh
Policie v parku u Buckinghamského paláce | Odpadky u Buckinghamského paláce
Hlídaný Parlament | London Eye a jeřáby
Huntsman vs. Kingsman
Dílna u Huntsmana | Svítí, ale nevstupovat | Parlament
Středa 26. 7.
Nohy už nás bolely od včerejška nahlas, takže jsem začala zvažovat i nesportovní zapojení veřejné dopravy. Té se totiž většinou snažím vyhýbat, protože ráda chodím a vychutnávám si uličky. Většinou všechny uštvu, teď se mi podařilo uštvat i sebe. Abychom si trochu odpočinuly, vyrazily jsme vlakem z Waterloo do Windsoru a Etonu. Cesta trvá zhruba hodinu, což je super, když vás bolí nohy. Hodina klidu. Poprchalo, navíc jsme tam byly docela brzy, takže fronta nebyla tak strašná, jak mohla být. Windsor nás opravdu nadchnul, i když jsem měla pořád zapršený foťák. Škoda, že Eton College byla zrovna zavřená, je to opravdu krásný areál. Ačkoli jsme toho tolik nenachodily, nohy měly jiný názor.
Náš bar
Windsor
Čtvrtek 27. 7.
Protože hlavní památky jsme měly splněné, čekalo nás fanouškovské kolečko. Začaly jsme na King's Cross Station. Vystály jsme frontu do potterovského krámku, kde bylo naprosto neskutečně narváno, potom jsme se šly nechat hned vedle vyfotit s košíkem na nástupiště 9 a ¾. Takže ještě horší fronta - aby nás pak zase nahnali do toho krámku o vchod vedle. Takže kdybychom se nechaly nejdřív vyfotit, mohly jsme si jednu frontu ušetřit. Dobrý vědět. Hned vedle je St. Pancras Station, které sloužilo jako exteriér pro potterovské King's Cross, před ním zaparkovali Weasleyovi své auto, odsud Harry a Ron vzlétli do Bradavic. Samozřejmě zase pršelo, tak se fotilo jedna radost.
Taxi s jednorožci | Metro
Krámek na nástupišti 9 3/4 na Kings Cross Station a můj nákup - propisky a náušnice Zmijozel a Mrzimor
The Poor School - ta sice s HP nic nemá, ale... | St. Pancras Station
Vzaly jsme to po Euston Road; ta je spojená s Irene Adler - ty bílé domy se sloupovím. Na oběd jsme zašly do Speedy's. Vyšlo to tak nádherně, že jsme mohly sedět přímo u výlohy, takže jsem seděla přímo před Sherlockovými dveřmi! Chápete, přímo u JEHO dveří!!! Dokonce zde prodávají i vlastní hrnky. Měli je vystavené ve výloze, tak jsem si samozřejmě jeden musela koupit. Šla jsem zaplatit dovnitř jídlo - kartou samozřejmě, abych měla ve výpisu z účtu hned za nástupištěm 9 a 3/4 Speedy's bar - vyjdu ven a sestra hned: "Tak kde máš hrnek?" Tak jsem se zas otočila a vlezla tam zpátky. Koupila jsem si hrnek, zaplatila a otočila se k odchodu. Hrnek jsem tam zas skoro nechala, prostě debil.
Následovala Baker Street. Tam už jsme ty Holmes Grilly apod. míjely, to už není ono. Do muzea jsme nešly, fronta tam byla horší než u Windsoru, navíc mě to ani moc nelákalo. Místo toho jsme zašly do Regent's Park. Poblíž je London ZOO, tam jsme taky nešly, mě tohle zrovna dvakrát nebaví. V parku je ale naprosto úžasné množství rozličného ptactva, které se ani nebojí, takže se dá i dobře fotit. A veverky. Sestra si jedné sáhla i na čumáček. A protože už zase asi hodinu nepršelo a stihly jsme uschnout, zase jsme zmokly. Prošly jsme celou Baker Street a přes Oxford Street a Piccadilly to vzaly zase "dolů".
Baker Street | Holmes Grill | Suvenýry - Harry Potter a Doctor Who
221B tímhle směrem | Muzeum Sherlocka Holmese | Keep calm...
U Piccadilly Circuss je divadlo Almeida, kde se zrovna hraje Hamlet - v hlavní roli Andrew Scott, Moriarty z Sherlocka. Rozhodly jsme se, že počkáme po hře, jestli ho nechytíme. Protože nás děsně bolely nohy (to byl náš trvalý stav), kecly jsme před National Gallery na Trafalgar Square, kde jsem se zvedla jen na chvíli, když bylo hezké světlo, a já to šla nafotit. Chytil mě tam nějaký maník z Floridy nebo Kalifornie, který zrovna dorazil a byl strašně povídací a objímací. Já jsem mlčoch a bez fyzického kontaktu se velmi dobře obejdu, i podávání rukou bych oželela, takže prima. Seděly jsme za hliněnou sochou (The Mud Soldier), která tam byla od rána a v nepravidelných intervalech na ni pouštěli "déšť" a páru, aby se postupně rozpadala. Vyrábět déšť v Londýně se dostalo na vrchol mého seznamu nejzbytečnějších činností - a to sestra musela omývat zubní pastu z kopřiv!
Na jedenáctou večer jsme se zvedly z kavárny (k jakékoli kávě banán zdarma :-D ) a šly hlídkovat k divadlu. Ani zdaleka jsme nebyly samy. Andrew Scott byl ale úplně zlatý. Podepsal mi fotku a udělali jsme si společnou fotku. Je červená, protože jsme stály pod světlem, ale koho to zajímá. Mám fotku s Andrewem Scottem! Podepsal se každému, kdo tam byl, a fotil se taky s každým, kdo chtěl. Tomu se říká svatá trpělivost.
Andrew Scott s fanoušky | Polovina fotky AS a mě | Podpis AS
Žádné komentáře:
Okomentovat