Okamžik prozření

Znáte ty chvíle, kdy žijete v přesvědčení, že jste v podstatě normální, a pak přijde něco, co vás přinutí si uvědomit, že vlastně žijete v úplně jiném univerzu než lidi okolo? Já docela důvěrně. Mé poslední prozření se dostavilo nečekaně tento týden. Máme takový malý studijní kroužek a kolegyňka nás odkázala na jeden seriál s Mayim Bialik (Amy v The Big Bang Theory) s židovskou tematikou, tak jsme na jeden díl koukli. Zaujalo nás to, tak jsme dali ještě jeden, to už ale kolegyňka musela pryč, tak jsme tam zůstali s kamarádem sami. Dokoukali jsme díl a on se mě zeptal, jestli to je nějak populární herečka a jestli je TBBT populární seriál. Tak samozřejmě chápu, že člověk s několika doktoráty má trošku jiný záběr než já, co sedím na tumblr a řeším, jestli umře Mycroft a co bylo v tom dopise, co John napsal Sherlockovi. Najeli jsme na nějaké stránky o TBBT a přečetli synopsi. Chyba. Musela jsem vysvětlit, co je klingonština, proč je v tom Hamlet, co je geek, proklikali klingonštinu a že zkusíme jeden díl. Po deseti minutách pauza "Už se nechytám". Vysvětlení, co znamenají slova jako Brangelina, Johnlock, Peenis, v čem spočíval vtip, že u Profesora X někteří studenti fakt křídla měli. Následovala stručná charakteristika jednotlivých postav a jejich problémů. Zase kousek, zase pauza "zase se nechytám". Díl jsme nedokoukali. Byla jsem vděčná, že tady nešli do komiksového obchodu, neřešil se cosplay a neobjevil se tam Will Wheaton, protože bychom tam seděli ještě teď.
A to jsme ještě začali tím, že jsem dorazila pozdě - s omluvenkou - a on řekl, že to beztak bylo proto, že jsem zrovna byla ve vaně, když jsem si vzpomněla, že bych měla přijít, a tak mám dokonce svetr, abych se nenastydla, a já jim pokorně vysvětlila, že jsem konečně našla někoho, kdo kouká na Sherlocka ve stejnou dobu jako já, tak to s ním můžu probrat...