Vzhůru do světa internetu
Proti svému přesvědčení jsem si dnes otevřela školní mail. V sobotu to zásadně nedělám, protože tam není nic, co bych chtěla vidět a bez čeho bych nedokázala žít, ale tento víkend nám na škole spravují wifiny (protože jsme škola, co si zakládá na tom, že máme e-learning, ale jaksi nám tam věčně nejde internet… no co, děti se maj stejně učit doma, ne?), takže to tam rozšťourávaj a nejde moodle. Protože ale máme ten e-learning, máme v záloze classroom na googlu. Classroom je sice totálně na prd, nic to neumí, v podstatě je to facebook, kde se uscrolujete k smrti, než zjistíte, co jste se učili před třemi měsíci (což je v podstatě stejně jen teoretický problém - studenti nezjišťují ani to, co se učili včera, protože žijí pro budoucnost, ne pro minulost), ale není vázán na naši školu, takže funguje (v rámci svých možností) a mohla jsem tam nahrát materiály. Do budoucna nás ale stejně chtějí od moodlu odstřihnout, protože Praha používá classroom, tak my musíme taky používat classroom. Co na tom, že to nemá žádný funkce, co na tom, že moodle používají univerzity a jde tam všechno to online procvičování, co propagujeme, že na něm stavíme. Ale dosti o classroomu, o tom už jsem se tu nerozčilovala dost a zas až tak nosné téma to není. Dnes jsem se chtěla rozčilovat o něčem novém. Vlastně staronovém, už to tady taky kdysi bylo, jen se na to nějak pozapomnělo, a teď, když k nám přijede návštěva z Prahy, se to zase vynořilo.
Blogy učitelů.
Přesně. V Praze mají vyučující své blogy, budeme mít také blogy, juch, juch, juch! A protože jsou od středy prázdniny (ve středu teda máme den otevřených dveří, takže tam stejně smrdíme od rána do večera), tak jsme na čtvrtek dostali úkol - každý si zřídíme blog a natočíme video. No jo, v Praze mají videa.
Nevím, jak ostatním, ale mně tím vyvstalo hned několik problémů. Nemám problém vést si blog (i když tady to tak nevypadá vzhledem k frekvenci přidávání článků), ale nemám fotku. Jako ono by se našlo pár fotek, kde vypadám jako člověk, ale tam držím v ruce pivo - a to by asi nepůsobilo dostatečně didakticky. Jinak se většinou snažím spíše držet ten foťák, než stát před ním. Nemám ani třídní fotku se svou třídou - zrovna jsem měla hodinu, když se mi děti fotily, tak to zvládly beze mě. Aspoň se na tu fotku dá koukat. Zbytek mých fotek je nepublikovatelný, případně je mi pět a jsem hezká, štíhlounká, blonďatá, kudrnatá holčička. Dnes už z toho neplatí ani jedna položka. Ale s reprezentativností si zřejmě nemusím dělat hlavu, protože i na stránkách školy máme v jednom albu fotku, kde mě v rámci projektu fotili studenti zrovna ve chvíli, kdy jsem dostala menzes, bylo mi nehorázně zle a měla jsem v sobě asi šest ibalginů, takže tam vypadám jak zfetka v posledním tažení. Ale Pražáci maj fotky, tak holt budeme mít fotky.
Taky máme natočit video. O tom jsem tu už psala a od té doby se nic nezměnilo. Můj mobil stál asi šest stovek a neumí ani smajlíky. To si nestěžuju, jen informuju. Můj mobil je hlavně budík a nepotřebuju, aby po mně můj budík ještě házel nějaký ksichty. A na rozdíl od chytrých telefonů vydrží ten můj nabitý i čtrnáct dní. Ajfounisti, ahá! I kdybych ale nakrásně nějaké video natočila, co s ním? Už předloni mi náš ajťák řekl, že už mi kameru do ruky nedá - měla jsem mu o hodině něco natočit a vypadalo to, jako bych u toho tancovala kozáčka. Od tý doby nemáme ani toho ajťáka, natož jeho kameru. Ale zpět k tomu, že bych přece jen něco natočila. Co pak? Sestříhat to neumím, upravit to neumím, ozvučit to neumím… Jako jo, naše škola učí IT, jenže ne MĚ! Já na videa umím leda tak KOUKAT. Že koukám na The Big Bang Theory ze mě taky nedělá teoretického fyzika nebo raketového inženýra, nebo mi něco uteklo? Protože jestli jo, chci vyšší plat. A to ještě koukám na Arrowa, kde teď starostuju městu…
Shrnu-li to, tak teď budu všechno házet na moodle (protože tam se dá něco dělat), na classroom (protože ten má Praha, tak je skvělej), na blog (protože ten má Praha), píšeme aktuality na web školy a facebook (protože musíme být vidět), komunikujeme přes iškolu (protože tam se píšou známky, tak tam občas vlezou i studenti), přes mail, protože dálkaři nesledujou nic a co nenapíšeme přímo jim, jako by nebylo, a se svojí třídou komunikuju přes facebook, protože jinde na mě zcela nepokrytě kašlou a tohle je jediné místo, kde mě i registrují. Vloni v Praze objevili, že existuje twitter, takže jsme dostali oběžník, co by se s tím dalo dělat. Asi to moc neobjevili ani v Praze, protože to nějak vyhnilo, ale jak bumerang se nám vrátily blogísky. Už se těším, co nám objeví příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat