Čtvrteční postesk. Ano, zase.
Dnešek jsem strávila ne fantastickém školení o projektech a aktivizačních metodách výuky. Za sebe musím přiznat, že jsem pro. Ale chápu je jako doplňkové metody, ne jako něco, na čem můžete postavit veškerou výuku na škole. Možná by to bylo bezva, vychovali byste si akční studentíky se zájmem, kteří by byli schopni zvládat kde co, ale pak zazvoní zvonec, přijde božská státní maturita a jste v *** Leda byste jako projekt ve čtvrťáku nasadili zvládání státních maturit. No, asi tomu jen nerozumím, to je taky velmi pravděpodobné a klidně se nechám přesvědčit o opaku. Jsem ve svých názorech v podstatě velmi pružná a nevadí mi každý týden zastávat něco jiného (prát se ovšem nebudu ani za jedno, to si nemyslete).
Nicméně o tomhle mluvit nehodlám, ačkoli by z toho mohl koukat docela dlouhý a nudný článek. Během toho úžasného semináře, kdy jsem si chvílemi připadala jak Barney Stinson (Vybavujete si tu scénu, kdy s Tedem hlídali bar, Ted řekl, že u nich došlo k vzácnému propojení myslí, a v Barneyho hlavě jen zněla hudba?), chvílemi jsem uvažovala, jestli dnes budou mít před školou ještě skořicovou zmrzlinu jako včera (neměli, mrchy), a pak promluvil kolega, vznesl jakýsi dotaz a já pak jenom dumala, kde se to jak podělalo, navíc za tak málo let.
Proč musejí učitele navštěvovat tolik seminářů zaměřených na aktivizační motivační činnosti, většinu času trávit tím, že si lámou hlavu, jak studenty přivést k zájmu o studium?
Zatraceně, když nemám zájem o studium, tak snad nelezu na školu, ne? Když tam jdu, tak zákonitě předpokládám, že se asi budu muset učit! Copak je tohle tak scestná myšlenka? Mě taky nikdy nebavila matika, fyzika, chemie, ale když jsem si podávala přihlášku na gympl, bylo mi jasné, že tam tyhle předměty budou, že budou mít širší záběr než na základce a že jestli z nich nechci kuli, budu se je muset učit. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych celé čtyři roky strávila dohadováním s učitelem, že mě to nebaví a proč se to mám učit, když nikdy stejně jadernou elektrárnu nepovedu...
Dnešní potíž je ale v tom, že jsme vším možným nuceni k tomu, abychom s těmihle studenty tyhle nablblé dialogy vedli, vysvětovali jim, že studium je důležité (...), a nemůžeme je poslat do míst, kde slunce nesvítí, ačkoli v duchu už jsme je tam všichni poslali nesčetněkrát. Takže jak naprostí idioti přesvědčujeme gympláky, že matiku se učit fakt musej, zvlášť když hrozí povinně u matury, ajťákům vysvětlujeme, že by mohli zvládnout aspoň základy práce s excelem, a celkově si připadáme jak u blbejch na dvorečku a já žasnu, jak jsem mohla vystudovat bez projektů, třicetiminutových her v hodinách či padesáti různých aktivizačních metod za týden. A proč mi nikdo nikdy do hloubky nevysvětlil, jak v praktickém životě uplatním rovnici tvrdnutí malty, Krebsův cyklus nebo proč se mám proboha učit začátek Máje, když je to zaznamenaný v tolika výtiscích, že se to nezničí a na mně nikdy nebude záviset jeho uchování pro příští generace, vždyť doba ústní slovesnosti pominula!
...a vyhodit pro špatné výsledky nikoho nelze, protože prachy, že jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat