Pád 3 33. Krátké, protože tohle už tu mám asi dva týdny a nejsem schopná se k tomu teď vrátit, takže to sem hážu v téhle podobě.
Po víkendu se Lupin vrátil do provozu - úplněk odezněl a vlkodlak zase mohl začít učit. Nebýt toho, že jsme v Británii jediní, prorazili bychom jako alternativní škola. Škoda, že některé možnosti jsou nám kvůli naší exkluzivitě odepřeny. První, co po návratu do hodin udělal, bylo, že zrušil psaní esejí, které během jeho nepřítomnosti stihl pohotově zadat suplující Severus. Na chvíli tak oddálil nutnost, aby se studenti začali učit o vlkodlacích, a současně vytočil svého kolegu téměř k nepříčetnosti. Dvě mouchy jednou ranou. Ačkoli mám pocit, že některým studentům by to nedošlo, i kdyby si na krk pověsil cedulku "jsem vlkodlak a právě nemám svůj den". Severus ovšem tím pádem téměř bez ustání vrčel, jak se tenhle "přivandrovalec" vytrvale snaží podrýt jeho autoritu, že naprosto zapomněl, že se se mnou nebaví kvůli našemu výstupu ohledně Lily Potterové. Zatím své nadšení úspěšně skrývám.
A ještě usilovněji skrývám své odhodlání posvítit si na drahou zesnulou paní Potterovou. Jen co bude Lupin vypadat přístupně - a Severus nebude na doslech -, podniknu historické šetření. Zatím jde jen o to, chovat se nenápadně a nechat Severuse na celou věc zapomenout. Jakmile usne na vavřínech v přesvědčení, že jsem vše pustila z hlavy…
"Neodvažuju se ptát, na co myslíš."
Leknutím jsem skoro nadskočila. Měla bych asi své rozhodnutí chovat se nenápadně pojmout trochu jiným způsobem.
"Přemýšlím, co ti koupím k Vánocům."
Severusovi škubly koutky, ale mlčel. Uznávám, že mě mohla napadnout lepší odpověď, ale kdo už v době snídaně myslí?
Po mé druhé straně se usadila Rolanda a ta už takovou ohleduplnost neprojevila. "Nechápu, co proti Zmijozelu pořád všichni mají. Vždyť vy jste v podstatě tak roztomilí."
Mám pocit, že mi nikdo neřekl, že jsem roztomilá, od mých pěti let. Nechybělo mi to. Odložila jsem lžíci a opřela si bradu o propletené prsty. Dlouze jsem se zadívala na svého souseda, až jsem si konečně vynutila jeho pozornost a on zvedl hlavu.
"Kdy ti naposledy někdo řekl, že jsi v podstatě roztomilý?" zeptala jsem se líbezně a zamrkala na něj.
Přestal žvýkat a mě napadlo, jestli jsem mu nejdřív neměla význam toho slova vysvětlit.
"Merline, to zas bude den," vzdychl nakonec a nechal mě v čistě nezmijozelské společnosti. Nezávidím třídě, co ho dnes schytá jako první. Ti se ještě budou modlit za návrat mozkomorů.
"A pak se divíš, že je na tebe Minerva věčně nabroušená. Uvědomuješ si vůbec, kolik tohle vaše kočkování už Nebelvír stálo bodů?"
Jsou slova, která v souvislosti s jistými osobami nemusím slyšet. Tahle volba slov do této kategorie spadá s přehledem.
Pokrčila jsem rameny. "Stejně Nebelvír nakonec vyhraje bez ohledu na body, tak koho to zajímá?"
"Jste roztomilí, ale strašně negativističtí. Musíte se naučit radovat ze života."
Ať táhne ke všem košťatům i s radostí ze života.
"Teď."
"Co teď?"
"Teď se tváříš jako Severus. V posledním roce tenhle výraz nasazuješ čím dál častěji. Takhle tvůj osobní život nebude nikdy stát za moc."
"Můj osobní život nestojí za nic, protože ho trávím tady."
Rozzářila se jako slunce. "V tom případě pro tebe mám vynikající zprávu." V tu chvíli jsem sama věděla, že mám na tváři Severusův výraz. Úplně jsem cítila, jak se mi jeho rysy formují v obličeji. "O víkendu se můžeš odreagovat v Prasinkách."
"O víkendu má službu Severus," namítla jsem.
"Severuse si vyžádal Brumbál. Měla jsem jít já, ale v Glasgow se koná přehlídka košťat - a Brumbál souhlasil, že pokud za sebe najdu náhradu, můžu jet. Strašně moc ti děkuju!"
Nestihla jsem ani mrknout, a už byla pryč. "Stárnu. Moje reakční doba se trestuhodně prodloužila." No, co se dá dělat. Stejně jsem nic v plánu neměla. Od září do června nemám plány a v červenci a srpnu je mým jediným plánem vyhnout se všem, se kterými se stýkám deset měsíců z dvanácti. A i v tomhle jediném plánu děsivě selhávám. Opustila jsem Velkou síň, než si Brumbál vzpomene, že bych se měla zapojit do vánoční výzdoby, a zamířila vzhůru čekat na Lupina.
***
Prasinky už podlehly předvánoční atmosféře. Co šlo ozdobit, bylo ozdobené, Medový ráj chrlil cukrátka ve tvaru stromečků, sobů, sněhuláků a Santa Clause a já se nemohla nikam zašít, protože tu byla půlka Bradavic. A teď nemyslím studenty, kteří tu byli úplně všichni (až na páně Pottera, jehož držíme v bezpečí Bradavic před Siriusem Blackem, který už se ale do Bradavic stejně vloupal a zase odsud nepolapen odešel, k nezměrné radosti rodičovstva i samotného ministerstva), ale především ne nepodstatnou část profesorského sboru. Minerva a spol. se vydali řešit bůhvíco ke Třem košťatům, takže jsem musela být párkrát vidět, aby to vypadalo, jak vzorně plním své povinnosti. Do Bradavic jsem se vrátila s přesvědčením, že jsem se nakazila Severusovou paranoiou, protože v jednom okamžiku jsem měla pocit, že jsem zahlédla Harryho Pottera. Jenže co by tu dělal a jak by se tam dostal? Propustku neměl a Minerva si dala záležet, aby tuhle skutečnost pokaždé zdůraznila a nepustila ho z hradu. Sice jsem nepobírala logiku, proč Potter z bezpečnostních důvodů nesmí z hradu, který pro Blacka nepředstavuje překážku, a proč by Black lezl do Prasinek a ohrožoval Pottera na dálku, když se prošel nebelvírskou kolejí, ale budiž. Aspoň budíme dojem, jak se staráme. Při tom, co na nás připravuje Lucius Malfoy kvůli napadení svého syna a nezajištění ochrany budoucnosti kouzelnického lidu, budeme potřebovat cokoli, co nám vylepší obrázek.
K něčemu ale Sirius Black dobrý byl. Tak málo studentů jako tenhle rok nám na hradě na vánoční prázdniny nezůstalo už hodně dlouho. Brumbál dokonce ani netrval na tradičních večírcích a společenských posezeních, takže se zdálo, že to skutečně budou krásné Vánoce, a nebýt faktu, že jedním z těch, co tu zůstávali, byl Harry Potter, mohly to být i svátky klidu a míru. Takhle to znamenalo, že budeme muset hlídat, aby Harry Potter svátky klidu a míru přežil.
Žádné komentáře:
Okomentovat