Pro Lin, promiň za zpoždění.
Vyhlídka na školní trest sice nezalévala Harryho srdce hřejivým pocitem, ovšem představa, že bude muset projít branou zpět do vstupní haly, mu spoutávala nohy a bránila mu udělat rozhodný krok vpřed. Morganne pomalu nasazovala bojovný výraz a Harry si uvědomoval, že je rozhodnutá udělat cokoli, aby zůstala na opačné straně dveří, než se nalézal horský troll a zbytek profesorského sboru. Profesorka Hoochová zase vypadala, že je opravdu přesvědčená, že těmi dveřmi projdou. Naivní žena.
Každopádně všechny tyto názory byly navzájem neslučitelné. Harryho trochu šokovalo zjištění, že jeho postoj je v tuto chvíli nejvíce kompatibilní s Morganniným. Znal ji chvíli, ale během téhle chvíle už stačil dospět k názoru, že se spolu neshodnou ani na pozdravu. Ne že by se někdy pozdravili. Zatímco oba usilovně vymýšleli přesvědčivý důvod, proč nejít do svých kolejí (když pobyt s trollem pod jednou střechou zřejmě nestačil), situace se vyřešila sama - trolla přestalo bavit pobíhat po schodech a našel dveře.
S hlasitou ránou, která mohla signalizovat jen dvě věci - Bradavice za jejich zády spadly nebo trollovi nikdo nevysvětlil funkci kliky - troll prošel dveřmi a ušetřil profesorskému sboru práci s jejich opětovným otevíráním. Než stihla madame Hoochová ztratit barvu, ztratila své dva záškoláky. V rychlosti, jakou by jim mohli závidět i vývojáři nového Nimbusu, se přesunuli do bezpečnější vzdálenosti od vchodu. V Bradavicích již sice bylo bezpečno, ale dokud bude ve dveřích stát to, co tam stálo, Harry i Morganne svorně usoudili, že na svém rozhodnutí o druhé straně dveří nebudou tak zatvrzele trvat.
Z hradu vylétlo několik omračovacích kouzel. Trolla překvapivě nezasáhlo ani jedno, zato Hoochová se probrala a zmizela. Harry pohlédl na svou spolužačku krčící se za keřem vedle něj. Zvedla hlavu a i v mizerném světle, které je osvětlovalo z otevřeného okna nad nimi, mohl vyčíst z její tváře své vlastní pocity - Jak je možné se do takového kolosu netrefit? Tihle lidé se mají starat o naše bezpečí? Než oba stihli dospět k závěru, že konce školního roku se zřejmě nikdo nedožije, troll zmizel ve tmě a ve světle, které na nádvoří dopadalo dírou ve vstupní síni, se objevilo několik profesorů s Brumbálem v čele. Všichni měli v rukou hůlky a mířili jimi do stínů před sebou.
"No, umělče?" zaslechli hlas profesora Snapea. Harryho bůhvíproč potěšilo, že tónem, jaký většinou užívá jen v komunikaci s ním, tentokrát oblažoval někoho jiného. Podle všeho Quirrella. Ten sebou trhl a zatvrzele mlčel.
"Nechci vám do toho moc mluvit, pánové," ozvala se jediná žena z pětice Brumbál, Kratiknot, Quirrell, Snape, McGonagallová (zbytku se asi nezdálo důležité nahánět vetřelce, když opustil školní budovu), "ale stát ve světle, zatímco troll na nás může číhat ve tmě, se mi nezdá strategicky nejvhodnější."
Kratiknot zmizel ve stínech jako první, ostatní ho následovali.
Snape s tmou splynul.
Harry nevěřil vlastním očím.
Jakmile Snape překročil hranici světla, zmizel. Rozplynul se ve tmě. Nezůstalo po něm nic, obrys, bledá šmouha jeho obličeje, nic. Zhola nic.
Harry se otřásl, aby zahnal děsivé myšlenky, které se mu začaly rojit v hlavě. Snape může být kdekoli. Kdekoli. Klidně by mohl stát za jeho zády. Právě teď. Ani by si toho nevšiml.
Ohlédl se.
Jen tma. ČERNO.
Jako by to něco znamenalo…
Zajímavé... Existence trolla ve tmě ho nezneklidňovala tak jako existence jeho vlastního profesora tamtéž.
Jenže trolla by slyšeli a cítili blížit se.
Snapea ne.
Zvláště když je rozpuštěný ve tmě.
Může se zhmotnit kdekoli…
Morganne ho šťouchla do ramene a sykla, aby byl zticha. Ani si nevšiml, jak se vrtí a mžourá do všech stran.
Na druhé straně nádvoří bleskla kletba. Harrymu se trošku ulevilo. Přinejmenším to znamenalo, že troll se pohybuje směrem od nich. Snad se Snape motá někde okolo.
"Máte ho?" ozval se Kratiknot.
"Vím já?" odpověděl mu Quirrell a rozsvítil svou hůlku.
"Chlape, dávejte pozor!" zařval Snape a rychle ucukl, aby ho Quirrell nepraštil, jak kolem sebe mával hůlkou, aby osvětlil co nejvíc prostoru.
"Severusi, uznávám, že černá nikdy nevyjde z módy, ale jsou chvíle, kdy byste si mohl obléct něco jiného. Tohle je jedna z nich." Harry zjistil, že asi miluje svou vedoucí koleje.
"To, že jste si předloni koupila nový klobouk, z vás nedělá odbornici na módu."
"No tak, vy dva," vstoupil do světla Quirrellovy hůlky i Brumbál. "Momentálně máme důležitější věci na starosti. Sezení o harmonických vztazích na pracovišti si můžeme dát zase potom."
Harry i na dálku viděl, jak se po něm čtyři tváře šokovaně otočily, nikdo už ale neřekl ani slovo.
"Tak co ten troll?" zeptal se Brumbál.
"Není tu," zkonstatoval Quirrell překvapeně.
"Možná bychom se mohli potichu proplížit do hradu," navrhla šeptem Morganne. Harrymu se sice příčilo dělat cokoli, co ona řekne, ale pokud byl Snape lokalizován Quirrellovou hůlkou, měli volnou cestu k vstupní díře.
Harry neochotně přikývl.
Přikrčili se a podél zdi se plížili do bezpečí.
"TROLL!" Ten hlas se nedal s ničím zaměnit. Ani to nadšení, které do něj Hagrid vložil. "Báječný! Máme trolla!"
"Omračte ho!" zařval Kratiknot. Zbytečně.
"Vlastního trolla! Toho v Zapovězeným lese ještě nemám. To je báječný!"
Snape zvedl líně hůlku a z jejího hrotu vyšlehlo světlo. Uslyšeli žuchnutí něčeho těžkého.
"Trolla, Severusi, trolla!" vyštěkla McGonagallová.
Snape mávl hůlkou ještě jednou a následovalo další temné žuchnutí ve tmě.
Brumbál vypadal neuvěřitelně staře.
Žádné komentáře:
Okomentovat