Brumbál je zpět, konečně :D
Salazare, proč mi tohle děláš? Proč mě takhle týráš? Tady opravdu končí legrace!
Celý den jedna pohroma za druhou - a to ještě ani neskončil. Děsím se, co se ještě může do večera stát. Na chvíli jsem opravdu zvažoval možnost, že bych se skryl u Sibyly ve věži, pak jsem si ale uvědomil, že další zkazka, že do tří let zemřu, mi taky na náladě nepřidá. Navíc z tý ženský dostávám tiky. Ani nemusí být ze Zmijozelu.
Ještě před snídaní se u mě stavila Pomona Prýtová. Na konci jejího monologu jsem teprve pochopil, o co jde a jaké jsem měl štěstí, že si nepřišla postěžovat už včera. I teď byla ještě příliš v ráži. Dlouho jsem neslyšel tak dlouhý projev - a to u Popletalových proslovů usínám téměř pravidelně. Abych to shrnul - zaměstnání Lockharta mě stálo příslib zřízení nového skleníku a pořízení nějaké nové flóry. Hned na místě jsem jí věnoval nějakou ohyzdnou květinu, co mi na konci léta přinesl Severus a která vypadala, že každou chvíli zajde. Pomona z ní ale byla nadšená. Nicméně jsem musel slíbit, že se Zlatoslav nebude moc pohybovat v její blízkosti.
Zajímalo by mě, jak si představuje, že to zařídím. Doufám, že si ten chlap najde jinou zábavu a jinou společnost.
Chtěl jsem si s ním o tom trochu pohovořit při snídani, ale tak krásně se věnoval Julii, že jsem neměl to srdce ho nějak vyrušovat. Ostatně Julia vypadala být myšlenkami na míle daleko, takže snad nehrozí, že mě poctí svou návštěvou. Tak proč to pokoušet.
Co mi ale nahánělo strach, bylo zarážející chování zmijozelské koleje. Nikdy jsem je neviděl tak klidné. Dokonce ani nebyli skoro slyšet. A když jsem se pak podíval na Severuse, věděl jsem, že něco opravdu není v pořádku. Ta samolibost, spokojenost… Vyloučil jsem možnost, že se nějak nakazil od Lockharta a začal jsem se skutečně bát. Mé rozhodnutí vyhnout se mu dnes za každou cenu ale vzalo za své, když mě sám požádal, zda se mnou může mluvit.
Tohle se mi stalo snad poprvé.
Bylo zle.
Děsil jsem se, že je to taky kvůli Lockhartovi, ale skutečnost byla mnohem horší. Byl v tom další Zmijozel. Myslel jsem, že Lucius Malfoy se ze zásady neplete do věcí Bradavic. Usoudil jsem tak z toho, jak pokaždé ohrnoval nos, když přišla řeč na jakoukoli záležitost související se školou čar a kouzel.
No, každý má občas právo na omyl.
Až se tohle dozví Minerva… Nechci ani domyslet. Bude mě uhánět kvůli nákupu nových košťat, což nemohu udělat, protože stěží se nám podaří ufinancovat ten zpropadený skleník.
Ten Lockhart se mi opravdu prodraží. A to máme za sebou teprve jeden den.
Jestli hodlá obejít celý sbor, abych se tu zamknul.
A požádal o dotace.
Měl jsem poslechnout Sibylu a obrátit se jinam.
Nechápu, proč za mnou Severus vůbec chodil. To se chtěl jen pochlubit?
Ten Zmijozel, ten Zmijozel… Nevzpomínám si, že by z nich Armando Dippet taky tak šílel. No, taky neměl Severuse…
Ještě před obědem zaskočil i Lockhart.
Doufal jsem, že nejde na návštěvu, ale asi by bývalo lepší, kdyby si přišel jen poklábosit. Stavil se, protože slyšel o trestu, co čekal Harryho a Ronalda, a chtěl mě požádat, aby se Harryho potrestání mohl ujmout sám.
"Víte, tato záležitost není zcela v mé pravomoci. Pan Potter náleží do koleje profesorky McGonagallové a jen ona může rozhodnout, jak bude potrestán."
"Rozumím," rozzářil se. Napadlo mě, zda zvládá i jiný výraz tváře.
"Nicméně… Nenapadá mě důvod, proč by k tomu neměla svolit." Ano, byla pravda, že mě ti dva chlapci opravdu svým chováním velmi naštvali. Já tu celé roky stavím Nebelvír na piedestal, dávám ho všem za vzor - a oni mi vyvedou takovou věc, že kdyby byli ze Zmijozelu, tak… Možná by jim nějaký čas strávený v Lockhartově společnosti neuškodil.
"Skvělé! Promluvím s profesorkou u oběda."
Myslím, že oběd dnes vynechám. Nechám si něco přinést sem. Sibyla to praktikuje celá léta, asi ví proč. Začínám ji nějak doceňovat - což je trochu tragické, když se nad tím tak zamýšlím.
U dveří se Zlatoslav ještě zastavil. Lekl jsem se, že se vrátí, ale jen se otočil.
"Nevíte, kde jsou dvojčata?"
Po velmi dlouhé době jsem zůstal jen stát s otevřenými ústy. Dvojčata… ?
Fred a George Weasleyovi by měli v tuto chvíli mít Binnse, Parvati a Padma Patilovy by… Copak mám znát zpaměti rozvrh veškerých skupin?
"Ach, promiňte, pane řediteli, já to řekl nahlas? Měl jsem na mysli samozřejmě profesora Snapea, potřebuji s ním něco projednat… Víte, Obrana proti černé magii je velice zajímavý a náročný předmět, takže se obávám, že určený rozsah výuky není tak zcela dostačující a rád bych tedy zorganizoval i nějaké volnočasové aktivity a rád bych se s ním o něčem poradil. Byl jsem se o přestávce podívat ve sklepení, ale nezastihl jsem ho tam."
"V tom případě bude zřejmě u profesorky-" Dvojčata? No, leccos by to vysvětlovalo.
"Děkuji, pane řediteli," skočil mi do řeči a blýskl svým chrupem. "Hned se tak stavím. Nashledanou."
Salazare, tohohle jsi mi byl taky dlužen, že?
Nádech, výdech…
Když teď mám volné poledne, měl bych se konečně podívat na ten Juliin životopis a zkusit doplnit těch pár prázdných míst. Jen nevím, jestli víc chci mít pravdu nebo se mýlit… Možná bych měl poslechnout Aberfortha a nechat to plavat, ale chci mít jasno. Potřebuju mít jasno.
Žádné komentáře:
Okomentovat