Asi 30 minut před koncem hodiny mi do třídy vejde kolega, že už jsem ve škole poslední, on prošel budovu, všude pozhasínáno a pozavíráno a ať se teda bavím, že jde domů.
Chvilku před koncem hodiny mi zdechnul notebook, tak jsem studenty vypustila a vyrazila nahoru do sborovny. Přede dveřmi jako by do mě uhodil blesk. Čirá hrůza.
Klíče!
Pod paží notebook, přede mnou dveře - a všechny mé věci za nimi. Jsem poslední ve škole. Nikdo tu není. Sborovna zamčená. Vážně jsem takový idiot?
Projdu si možnosti. Nikomu nezavolám. Mobily jsou bezpečně zamčené dva a půl metru ode mě. Přes internet nikomu nenapíšu, notebook umřel, kabel je s mobilama mimo dosah. Pro jistotu zkontroluju, jestli u sebe není zavřený ředitel nebo zástupkyně. Samozřejmě že ne, co by tu touhle dobou dělali! Vyjdu ze školy a už se sem nedostanu, dveře zapadnou. Jenže se nedostanu ani domů! A nezavolám spolubydlící, protože nemám mobil. A nenapíšu jí na messenger, protože nemám notebook. Nevím, kdy dorazí, přece nebudu do večera sedět na prahu a čekat, jestli mě někdo nepustí do baráku, abych pokračovala v sezení na schodech před bytem!
Naděje! Vždyť vlastně v patře nad námi taky bydlí nový kolega! Vyběhnu do schodů, tam dveře, za ně se nedostanu. Tak nic.
Jediné proveditelné - buď půjdu pro klíče hodinu na jednu stranu města za PP, nebo hodinu na druhou stranu někam do háje za Tedem, u těch aspoň vím, kde bydlej. MHDéčkem tam nedojedu, respirátor je ve sborovně se vším ostatním. Ještě me napadne, že bych to mohla zkustit otevřít bez klíče. Prozkoumám klíčovou dírku - i kdyby se mi to povedlo, dojít za jedním z nich bude stejně rychlejší.
Sejdu dolů - a ve třídě, kde jsem učila, hned proti schodišti, leží na lavici moje klíče a respirátor. Já jsem si totiž na začátku hodiny sedla do lavice, abych od nich neseděla tak daleko, ale pak jsem šla promítat, tak jsem se s notebookem přestěhovala za katedru a po klíčích už ani nevzdechla. Prostě debil.
:DDD Dobré. To ja som sa zmohla len na odloženie kľúčov v práci na záchode a ich zabudnutí. A o 10 minút zbesilým behom späť a potom nadávaním, že ich niekto stopil. A samozrejme následne behaním po kanceláriách, sekretariáte a okolí, či ich niekto nenašiel. Samozrejme boli nakoniec na vrátnici.
OdpovědětVymazatStane se, no... Proč nebýt čas od času za blbce... :-D
OdpovědětVymazatTak pozri, aspoň pri tom nikto nebol. I keď keby bol, nebola by si zamknutá. :D
OdpovědětVymazatno, tak já to samozřejmě hned po příchodu napsala PP, že kdybych byla takový idiot, jak jsem se lekla, tak by mě tam do půl hodiny měl na návštěvě :-D
OdpovědětVymazatVidíš, keby si ich nenašla mohla si pokračovať, kde si prestala. :D
OdpovědětVymazatHm... Z tohohle se spíš asi budu muset radši vymotat, než to podporovat...
OdpovědětVymazatBudeš musieť alebo chceš?
OdpovědětVymazatOboje. Se bojím, že tohle prostě nedám, že to neustojím
OdpovědětVymazatHm, nedivím sa ti. Som rada, že nie som na tvojom mieste a mám len miesto s výhľadom.
OdpovědětVymazatfakt si říkám, že tenhle rok tady možná bude už konečně poslední. sice tím vyhrožuju věky, ale bojím se, že tohle už nezvládnu. a dlouhodobě už vůbec...
OdpovědětVymazatVčera som napísala komentár a blogspot mi ho stopil. :(
OdpovědětVymazatSom rada, že som len pozorovateľ.
Hele, k tým kľúčom a vôbec takým situáciám, keď človek robí blbosti. Máme dvoje dvere von. Pôvodne sme mali schodisko otvorené a potom sme ho pri zatepľovaní uzavreli, takže máme dvere, uzavreté schody a ešte jedny dvere. Na noc zamykám vonkajšie, cez deň keď som vonku zamykám vnútorné. Išla som ráno von a podarilo sa mi zamknúť obe. Doobeda som potom išla vysíriť pivnicu. Máme ju podlhovastú, rozvešala som sírne knôty a išla ich zapáliť. Samozrejme ako idiot som zapálila najskôr tie pri dverách a potom som musela ísť dozadu zapáliť tie zvyšné. Skoro mi chytili vlasy. No blbec.
Mně to blogspot dělá v polovině případů, kdy jsem na mobilu, proto občas mívám takový prodlevy, nemám nervy psát román dvakrát. Občas mě to tu točí taky.
OdpovědětVymazatJá mám taky občas pocit, že jsem jen pozorovatel, protože ty situace, ke kterým občas dochází, jsou tak praštěný, že si ani nepřipadám, že to mám to řešit... Třeba dnes na mě PP (kamarád ho dnes překřtil na Pepe, tak jsem si z toho udělala Pepek) vytáhl, jak s tou naší holčinou řešil její milostné trablě - líbí se jí kluk, a ten teď slinté po slečně z mé třídy, a jak je strašný, že to s ní řeší, co je to za pařeza. To si jen říkáš - slyšíš se?? Vnímáš se?? A co jako děláme my celou dobu my?? Jednu chvíli řeší, co my dva, a proč do toho nechci, a během pěti minut otočí a řeší tu svou pipinu. Ale to mu přijde normální... :-D
Stane se, občas je člověk šikovnej :-D
Tak dnes se mě PP zeptal, jestli na odpoledne neplánuju nějaké rande, třeba s Pepkem námořníkem. Mám takovej pocit, že ten chlap občas chytá telepatický vlny :-D :-D
OdpovědětVymazatTakže si mala rande s Pepkem? :D
OdpovědětVymazatJáj aha, už som prečítala to druhé, dlhšie, už som v obraze. :)
OdpovědětVymazatTo už je normálně psycho, ty konverzace... :-D U toho by měl sedět psychiatr a měl by materiál k publikaci na řadu let. By napsal bestseller. Nebo by to propadlo s tím, že žádný lidi nemůžou být takoví tebilové. A tak dlouho... :-D
OdpovědětVymazatdebilové. ani napsat to neumím
OdpovědětVymazatTo máme z toho, že konverzujeme na troch miestach. :)
OdpovědětVymazatJa som zase dnes testovala slovenské zdravotníctvo. Ten palec mám poriadne zapálený, tak som sa konečne dostala ku kožnej a verdikt bol, že treba na chirurgiu ho dať odstrániť. Nie najpríjemnejší pocit. Jednotka v desuplnosti bol doteraz zubár, ale chirurg ho teraz rýchlo dobieha. Ale zase dostať sa tam je taká tortúra, že sa prestávam báť a som len nasraná.
Objednať na presný čas sa na chirurgii v nemocnici nedá, treba prísť, zaregistrovať sa a čakať, zavolajú si ma. Ok, tak počkám. Síce v terajšom zhoršujúcom sa stave s koronou mi to pripadá na hlavu, ale dobre. Po dvoch hodinách a asi desiatich ľuďoch, ktorí prišli až po mne a napriek tomu išli dovnútra skôr ako ja, som to zabalila. Zajtra si zavolám do súkromného centra a skúsim sa objednať tam. Síce si asi niečo priplatím, ale na toto nemám nervy. Nechápem, v celej nemocnici sa normálne objednáva na presné časy, len na chirurgii majú takýto debilný systém. Čerešnička bola, že som odchádzala už hodinu po oficiálnom skončení ordinačných hodín, čiže nebolo vôbec isté, či sa dostanem dnu aj keby som zostala, alebo či za chvíľu nevyjde sestra a nerozpustí to tam.
Odstrániť necht, nie palec, aby bolo jasné. :D
OdpovědětVymazatJsem se docela vyděsila, co s tím máš, že to chtějí sebrat celý! A že jsi fakt hustá, že s tím ještě navíc pořád chodíš! :-D
OdpovědětVymazattak snad to na soukromé klapne, na tohle bych asi taky neměla nervy.
OdpovědětVymazatJá jsem jeden čas bez nehtu na palci byla taky - spadla mi kláda na nohu nebo tak něco a prostě slezl. To období, než narostl, bylo strašný, vůbec jsem nebyla schopná chodit. Člověk by neřekl, jak ztrátou nehtu ztratíš stabilitu a oporu...
Ježiš nedes ma ešte aj ty, keď som aj bez toho posratá, ja chodiť potrebujem.
OdpovědětVymazatPromiň. Jen jsem se chtěla vyjádřit k tématu, o tomhle nemám často příležitost se zmínit :-D
OdpovědětVymazatAle zase je fajn, že ten nehet roste docela rychle, a jakmile už tam něco je, tak je to hned znát a je to lepší...
Jinak ono nejde o to, že by to nějak bolelo (i když já tam teda zánět neměla), jenom je to prostě strašn zvláštní pocit, úplně chybí opora a rovnováha je úplně jiná, než jak člověk zvyklej. Jeden by neřek, jak tak mrňavá věc může mít až takovej vliv...
Hádam ti nebude horšie ako keď pajdam štýlom Peyraca. :D Nie ze by ma to bolelo stále, teraz je to napríklad pomerne kľudné, najskôr preto, že mi kožná predpísala antibiotiká. Aby sa zápal nesiril.
OdpovědětVymazatVšak jeden by ani nepovedal, že jeden zapálený necht a nemôžeš normálne chodiť. Par rokov dozadu mi nejaká krava prešla s kočíkom po malíčku. Nič mi nebolo, normalne som chodila, to bolo ráno. A poobede už má bolel a podvečer som normálne nemohla dosliapnut a musela som na pohotovosť. Poslali ma na rentgen, bolo to nakoniec len obrazene, nie zlomené. Taka blbosť a nemohla som týždeň normálne chodiť.
Taky milý... To já měla jen ten palec, další už testovat nepotřebuju :-D (Teda taky jsem si nasekla palec u ruky, to jsem pak chodila týden s palcem nahoru, jinak mě v něm strašně škubalo, všichni ze mě měli srandu).
OdpovědětVymazatTak snad to na té chirurgii vyřeší a konečně se to dá do pořádku..
Ak sa na nejakú dostanem. Na súkromnej znela mierne namyslená odpoveď "také nerobíme", choďte do štátnej.
OdpovědětVymazatNáhodou, aspoň si vyzerala pozitívne. :D