"Máte něco důležitého na práci?"
Vyhlédla jsem zpoza hory knih a pergamenů. Myslím, že jsem se tvářila dost výmluvně, takže jsem Severuse ani neuznala za hodného odpovědi.
"Ale no tak, kolegyně," změnil tón o stupínek blíž k čemusi, co by nezasvěcenci mohlo připomínat smířlivost. Na mě si ale nepřijde.
"Počkat! Kde jste se tu tak najednou zase vzal?"
Odsunula jsem jednu horu mírně stranou, abych ho dostala do zorného pole. Znervózňuje mě, když ho nevidím. Existují lidé, co prostě pro klid duše musí být na očích. Nebo ve sklepě.
"Úplně jsem přeslechla vaše zaklepání. No, vás to ale očividně neodradilo. Tak co je tak důležité?"
"Neklepal jsem," odvětil nevzrušeně a pak v jeho očích zaplály plamínky, které jinak vídám jen u Hoochové. Tady se děje něco velkého! "Potter má teď večer první trénink."
Tak teda neděje...
"A...?"bylo jediné, co jsem na ty byla schopná odpovědět.
"A? Děláte si legraci? Tady jde o famfrpál, o pohár, o... Kde je váš sportovní duch?"
"To nevím, ještě jsem s ním nikdy neměla tu čest. Až ho najdu, dám vám vědět... A doufala jsem, že pro dnešek už máte Pottera dost."
"To ano. Ale tady jde o budoucnost."
"Tak si dojděte za Sibylou."
"Moc schodů."
"A kde je VÁŠ sportovní duch, kolego?" popíchla jsem ho.
Zamračil se, ale nechal to bez odezvy.
"Vy vůbec nemáte smysl prou soutěž," objevil Ameriku.
"Ne," odpověděla jsem a uzavřela tím pro sebe celou tuhle záležitost.
Ne však pro něj, jak jsem zjistila, sotva jsem se opět zabarikádovala za knihami o zvycích mudlů.
Obešel stůl, postavil se mi za záda a tak dlouho se mi díval pod ruku, až jsem zase přestala pracovat a začala se věnovat ryze jemu.
"Studium mudlů," zavrtěl pohrdlivě hlavou.
Já si o tom sice taky myslím své, ale budu ten předmět bránit do posledního dechu. Dokud ho učím já, tak si tu nebude vrtět hlavou. Ne na mém území. Ne těch čtrnáct dví do návratu Charity, která si ho pak zas přebere.
"Co tam vůbec děláte?"
"Právě probíráme mudlovské představy o magii. Fred a George Weasleovi jsou velmi..."
"Dnes už žádný Weasley, prosím," zaúpěl.
"Weasleyovi vám vadí a Pottera chcete sledovat? Hm."
"Berte to jako ochranu."
"Ochranu?" skoro mi zaskočilo.
"Kdyby spadnul z koštěte," opáčil nevinně.
"McGonagallová a Brumbál tam stejně budou někde schovaní, aby si na dohlédli."
"Prostě chci vědět, co mohu očekávat. Stačí vám to takhle? Copak na vás příslušnost ke Zmijozelu vůbec nezanechala stopy?"
"Mýlíte se, pane kolego," zaševelila jsem sladce. "Příslušnost ke Zmijozelu mi dala mnohé. Především svobodu. Nikdo na mě nikdy neměl žádné velké nároky."
***
Školní pozemky se pomalu ponořily do tmy. Ano, samozřejmě, že mě přesvědčil jít sledovat ten trénink. Snape dokáže být velmi přesvědčivý, když chce. (Možná je přesnější slovo otravný.)
Zůstali jsme tiše schovaní na tribuně a čekali, až Wood s Potterem opustil hřiště a až se nenápadně vytratí i Albus s Minervou. podle mě to bylo sice zbytečné, protože v jeden okamžik jsem měla pocit, že mi náš ředitel zamával, ale nechtěla jsem Severusovi kazit radost z tajného dobrodružství. Dost na tom, že mu ji už zkazil ten prvák. Naštěstí už byla tma, tak jsem se nemusela koukat, jak se mračí. (Stejně si to umím dost živě představit.)
Schopnosti toho chlapce na mě udělaly docela dojem (už tím, že se na tom koštěti udržel - to mě se nepodařilo celé první dva měsíce...). Na Severuse zřejmě také, takže teď to Harry asi nebude mít zbytečně jednoduché. Na druhou stranu - kdo to má jednoduché? Tak ať si zvyká...
"Tak už pojďte," zašeptala jsem, když už jsme na hřišti konečně osiřeli.
Obrátil ke mně bledou tvář. K mému překvapení se nemračil. Vypadal přepadle. Proti vlastnímu přesvědčení jsem mu položila ruku na rameno a on to proti vlastnímu přesvědčení strpěl.
"Viděla jste to koště?"zašeptal s posvátnou úctou.
Asi nebyla ta pravá chvíle zmiňovat se o tom, že nechápu každoroční nadšení kluků pro pomůcky na zametání, tak jsem jen kývla.
"Budu muset sehnat sponzora."
"Vždyť je to jen hra."
"JEN hra?!" vyjel na mě. "To já potom musím vydržet s McGonagallovou!!! JÁ!!! Ne vy!"
"A co sportovní duch?Jde jen o jedno koště. To nic neznamená."
"K čertu se sportovním duchem!" vyštěkl nasupeně.
Hned mi bylo líp. TOHLE je zase náš Snape.
"Promluvil Zmijozel," poznamenala jsem.
"Tím se VY vůbec neohánějte! Vy jste jen důkaz toho, že ta prodřená a ošoupaná hučka je zlomyslná a na nic jako skoro všechno tady!"
"Tak už pojďte, zvu vás na kafe."
Žádné komentáře:
Okomentovat