Skoro každý rok nás moudrý klobouk nabádá ke spolupráci a sjednocení. Každý rok uvažuju nad tím, že to studenty nechám stokrát napsat - aspoň by to jedinkrát poslouchali a třeba by si to nějaká dušička vzala k srdci.
Ale copak je nějaká spolupráce možná, když je tu Zmijozel? Ty nám byl Salazar opravdu dlužen! Ona mu nestačí Tajemná komnata bůhvíkde, on tu musí mít i armádu rozvracečů!
Dnes ke mně například přišla Minerva. Takové úžasné zprávy měla! Mohli bychom pozvednout úroveň famfrpálových zápasů, dát prostor mladé, nadané krvi, podpořit ji a ukázat, co všechno je možné, má-li člověk nadání. Jenomže tu stále existují ti škarohlídi stříbrnozelení, kteří nemají pochopení pro zdravý rozvoj mladého ducha a krále sportů. Sice jsem se to snažil co nejrychleji uzavřít ve prospěch zdravého rozumu, ale Severus přišel moc brzy. Julia sice měla nějaké výhrady, ale respektuje mě a nehádá se. Naštěstí! Zatím... Ono to taky jednou přijde. Severus byl zpočátku také takový tichý, poslušný... Snad dva měsíce mu to vydrželo.
Dva Zmijozelci ve sboru jsou opravdu moc. I jeden je příliš. Ale dva?! Katastrofa! Ještě štěstí, že se mezi sebou nedokážou dohodnout, to by tu teprve bylo veselo. Moudrý klobouk tomu říká individualita. Houby! Paličatost je to! Umíněnost!
Člověk chce dát mládeži prostor (To, že se zrovna jednalo o Nebelvír, přece nehraje roli! Kdyby to byl někdo ze Zmijozelu, jednal bych stejně. To je ale pouze hypotetická situace. Copak za to můžu, že veškerá elita se koncentruje v Nebelvíru a Zmijozel pojímá opačnou část spektra?), ale ono to nedovolí a pořád jen hážou jednomu klacky pod nohy! A to jsem jim dal kabinety tak blízko k sobě, aby se necítili izolovaní (Tedy hýbal jsem jen s Julií, Severus se do sklepení nastěhoval sám a nechtěl ani slyšet o věži - a to jsem mu jednu nabízel, aby byl na čerstvém vzduchu a nevypadal jako tvaroh.). Tolik pochopení projevuju každý den pro tuhle náturu a čekám vděk? Ne! Proč? Protože nejsem naivní. Za ty roky už jsem poznal, s čím mám tu čest. Zmijozel, to je jen jiné slovo pro problém.
Přitom Julie Marciany je škoda. Kdyby se byla dostala do kolektivu normálních lidí, mohla to dnes být báječná mladá dáma. Ale zkazili ji. V té koleji musí panovat nějaká divná aura. Jinak nevím, jak by mohl rozumně uvažující člověk srovnávat Nebelvír se Zmijozelem takovým způsobem jako ona. To její prohlášení, že si mezi tím jeden nevybere, že je to prašť jako uhoď a že by radši chtěla jen normální studenty z Mrzimoru a Havraspáru, mi kdysi pořádně hnulo žlučí. Těšil mě jen fakt, že Severusovi, který byl u toho, taky - a možná ještě víc.
Ten jejich vztah by mě taky zajímal. Škoda, že oba ovládají nitrobranu... A ptát se nebudu - jednak je to pod mou úroveň, jednak by mi to stejně neřekli. Tváří se na sebe všelijak, ale kdybych jednoho z nich propustil (což ale nemůžu), do týdne by mi odešel i druhý. (No, Severus by asi neodešel, ale vyštval by všechny ostatní. Takhle si všechno vyventilují mezi sebou a s jistou mírou tolerance se s nimi dá vyjít. A hlavně máme relativně klid.)
Když odcházeli, Julia se na mě podívala (Severusovi jsem ani za ten pohled nestál). Nevím, jak to dělá, ale když se na mě podívá tím svým jedním konkrétním pohledem, připadám si jako přistižený při nějaké nepravosti. Znám ten pohled, je mi tolik povědomý, ale nevím odkud. V duchu už jsem tolikrát prošel všechny známé kouzelníky, ale bez uspokojivého výsledku. Přitom musím být jen kousek od cíle, cítím to! Jen to stále ještě nevidím. Mám pocit, že je to něco tak samozřejmého, že to mám před očima, ale stále mi to uniká.
Ale nechme Julii Julií. Pro dnešek zdravý rozum zvítězil, můžeme s Minervou slavit. Je mi jasné, jak budou ti dva někde hučet, ale to mě netrápí. Oni si důvod najdou vždycky. Letos máme konečně možnost porazit Zmijozel ve famfrpálu - tedy Nebelvír má tu možnost, samozřejmě.... Nechápu, jak se tam dostalo to "my".
<![CDATA[//><!]]>
Žádné komentáře:
Okomentovat