K sepsání následujícího mě přinutilo pár nápadů, se kterými se v poslední době vytasili naši moudří. Nechci si tu hrát na to, že bych k dané problematice přinášela nějaké velezávažné a převratně nové poznatky, jen cítím potřebu se vyjádřit.
Než začnu, odkážu na dva články:
A hned potom se omluvím, že kdyby tady byly nějaké nedostatky s interpunkcí z mé strany, tak nejsem debil, ale mám nějaký sajrajt pod čárkou a ně vždy mi to docvakne, abych se vrátila a čtyřikrát zmáčkla klávesu.
O co tedy jde?
Někdo zřejmě usoudil, že když už se v čin uvedl i ten nedostatečně propracovaný paskvil jménem státní maturita, zase by to vypadalo, že se tím v oboru školství vyčerpaly nápady a ministersto a s ním i spousta dalších povolaných teď několik let nebudou nic dělat a jen si válet šunky. Takže se tyto fámy rozhodl utnout již v prvopočátcích a přišel s MYŠLENKOU.
Nebudu tady obšírně vysvětlovat, oč jde. Proto jsem sem zkopírovala ty linky abyste si mohli udělat obrázek. Stručně a zjednodušeně jen řeknu, že jde o jakousi mladší sestřičku státních maturit, jejíž podstata tkví v tom, že nám roztřídí mládež už na základní škole na ty, co budou mít tu výsadu, že se budou moci pokusit i o maturitu samotnou, a na ty, kterým bude tato možnost odepřena - a to už v pátých či devátých třídách.
V prvé řadě musím přiznat, že vůbec nechápu důvod, proč někoho napadlo nad tím přemýšlet (pokud pominu ten, co jsem tu uváděla na začátku). Asi jsem omezená, ale vždycky jsem za prostředek rozdělení mládeže do škol považovala přijímací řízení. Žák si vebere dle svých zájmů (nebo dle toho, v čem by svého potomka chtěli vidět rodiče) školu a udělá přijímačky, v nichž se škola zaměří na to, aby zjistila, zda se žákovi dostává toho, co ona vyžaduje. Pokud tímto žák neoplývá, přijímačky neudělá a zkusí štěstí jinde, až najde své místo pod sluncem. Tolik k lehce naivní představě. Praxe: Střední školy nemají peníze, protože ne všechny mají dostatek dětí. Děti s sebou přinášejí peníze. Logicky: pokud chceme prachy, potřebujem děcka. Nového Einsteina stejně nevychováme, tak o co jde. Nakonec se stejně budeme plácat někde kolem průměrnosti (Ke které teď navíc děcka stejně musíme vést, protože máme sjednocené síto státních maturit, kterým musí projít, abychom se vyhnuli diskuzím, že tamten gympl má maturu těžší, takže můj potomek má o dva stupně horší známku než tvůj potomek, ale můj potomek je xkrát lepší, chytřejší, nadanější a hezčí, jen ty jsi omezenej a nevidíš do toho. Těmto diskuzím se ale stejně nevyhneme, protože moje dítě není žádný uniformní produkt, má své názory, své myšlení, a když ve slohu prokáže originalitu a napopiratelné spisovatelské nadání, nemělo by to být jeho mínus, protože se nevejde do nějakých předepsaných bodových stupnic, ale plus, které zase nedokáže dostatečně ocenit nějaký pitomec z bůhvíodkud, který mého potomka vůbec nezná.), takže další odstíny šedé nás již nezabijou. Pokud se tu chce trápit dítě, které očividně nemá na naše standardy dostatečné předpoklady, ať se trápí. My se lehce přizpůsobíme. Nebo klidně i víc (záleží na konkrétní škole). Vždyť peníze potřebujeme, abychom mohli existovat, fungovat, vzdělávat. Bez těhle ústupků by nás mohli zavřít.
Neobhajuju tady myšlenku, že na vzdělání má právo každý bez ohledu na schopnosti a inteligenci. To už tady jednou bylo a dopadlo to, jak... No, dopadlo to. Právo mít může. Každý má svá práva. Jenomže tím právem to asi tak končí. Každá škola má (by měla mít) určité své standardy, aby zaručila žákovi jistou úroveň vzdělání. Proto tam ten žák jde. Kdyby nebyly rozdíly, můžeme mít jednu střední školu pro všechny, s identickými učebnicemi, osnovami (pardon - plány) a zakončením (pardon, k tomu už nám v rámci maturit došlo). Chci jen říct, že pokud se škola rozhodne snížit své nároky a úroveň, je to její rozhodnutí a zabránit tomu nelze. Můžete dát dítko jinam. To ano. Ale zase se ocitneme na začátku spirálovitého cyklu - málo dětí - málo peněz - potřebujeme víc - musíme přijmout víc dětí - ok, nedáme přijímačky, přijmeme dle průměru - ok, vezmeme ty, co se přihlásí, ono už to nějak dopadne, oni se začlení...
Dobře. Nějaké sortování na základkách bych tedy asi měla vítat. Z výše napsaného se to tak možná může jevit. Když rozdělíme děti na základce na ty s potenciálem a ty, nad kterými zlomíme hůl, zamezíme přílivu méně nadaných do škol s vyššími požadavky. Haha. Nesnižuju cenu učňáků ani lidí s učňákem. Nalijme si čistého vína. Lidé s nějakým praktickým oborem dnes seženou práci lépe než titulovaní, kterých je všude přehršel. (Znám případy, kdy člověk pokračuje v dalších a dalších studiích na vyšší tituly jen proto, že nemůže sehnat práci. Vzdělanci z donucení. Úsměvné, ale není to tak ojedinělé.) Pokud škola bude chtít děti nabrat, nabere je. Jen zbytečně vystresujeme spoustu dětí, které se budou cítit méněcenní jen proto, že neprošli nějakým testem. V pětce či devítce by se mělo rozhodnout o osudu člověka? Vždyť já šla na gympl, abych získala čas se rozhodnout - a ani potom jsem netušila, kam se vrtnu. (Mám po vejšce - a furt to nevím :D )
Jak by ty testy vypadaly? Něco jako testy studijních předpokladů? Všeobecný přehled? SCIO? Podle toho chceme měřit člověka, na co má? Pochybuju, že by naše ministerstvo investovalo do důkladného prozkoušení každého žáčka po všech stránkách. Ještě navíc v tomhle raném věku. Nakonec to sklouzně na nějakou tu A4, která nemusí mít vypovídací hodnotu téměř žádnou. Vezmu-li to nejprve z vlastní zkušenosti - těhle testů jsem se vždy bála jak čert kříže. Číselné řady. Napište mi někam číslo a čínský znak. Pro mě je to totéž. Zapamatovat si pin je pro mě noční můra - když si ho konečně zapamatuju, většinou měním kartu. Jednou jsem narazila na řadu M - V - .... - M - J - S - U - N - P. Zblblá z matematických řad jsem si napsala abecedu, očíslovala písmenka a tak dlouho vymýšlela rovnice, až jsem v tom našla nějaký systém. Nadšená, jak jsem dobrá, jsem koukla do výsledků - a tam bylo naprosto nematematicky napsáno Z, protože v té řadě nešlo o dvě prolínající se řady ze dvou rovnic, ale o naši sluneční soustavu (tehdy do ní patřilo ještě Pluto). Ale dobře, jsem smířená s tím, že když jde člověk na gymnázium, měl by být schopen zvládat více oborů. I matematiku. Pokud ji tolik nechce, jde na nějakou úžeji zaměřenou školu. Proto je tu těch škol tolik. Obdobnou paniku jsem zažívala i nad přijímačkami na vš, kde jsem na jednu školu rovněž dělala onen všeobecný přehled, matiku a spol. Uznávám, že člověk by měl mít jakýs takýs přehled. Když narazíte na člověka, co vám zarytě tvrdí, že 2. světová válka byla v 18. nebo 19. století a že Einstein žil v renesanci, je to smutný. Ale proč dělat přijímačky z věcí, které NEJDU studovat? Tenhle systém už byl kritizován mnohokrát. Univerzita pro všechny obory zvolí tento jeden test, všichni bez rozdílu si ho udělají a na základě výsledků jsou buď přijati nebo ne. A světe, div se, kdosi si všiml, že "paradoxně" se na obory nedostávají právě ti zájemci, kteří už se o onen obor zajímají delší dobu a často v něm již i nějak působí. Jak je to možný? No protože se asi zabývají tím daným oborem, a ne tím, jaké státní zřízení je v Ugandě a co chtěl člověk do háje říct touhle nesmyslnou řadou trojciferných čísel... A kdo stojí k čertu tenhle rok v čele Švýcarska?
Zpět k segregaci na základkách. Už jen kratičce. Co nervozita, tréma? Vždyť já měla noční můry, že promluvím nahlas! Kuňkala jsem, co šlo... Ok, prala jsem se, ale to je věc jiná. A co ten individuální přístup, co se hučí do studentů pedagogických škol? Každé dítě je osobnost, respektujte to, vyjděte mu vstříc, najděte si způsob, jak mu to sdělit jinak, nestresujte ho, není to jeho vina, není na tom nic špatného... Neprotiřečí si to tak trošku?
Koukám že jsem se tu zase rozvášnila do všech možných směrů. Pokud jste dočetli až sem, cením si toho a gratuluji. Pokud jste nečetli ten druhý článek (odkaz na lidovky), vřele doporučuju. Pod ten bych také byla ochotná se podepsat.
.
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat