Pád 2 72
Spočítala jsem si, kolik času může Minervě zabrat cesta k nebelvírským kolejím a zpět do jejího kabinetu - a vyrazila ještě o půl hodiny později. Třeba do té doby usne, a když jen tak lehce zaklepu, třeba ji ani neprobudím a budu mít pro dnešní večer vystaráno. Povinnost splněna. Jenže Nebelvír nikdy nespí, jak se mě už od loňska snaží přesvědčit Severus, aby obhájil svou noční paranoiu zvanou Potter, takže tam na mě Minerva už čekala s nevyzpytatelným výrazem, kdy jsem nevěděla, jestli půjdu přímou cestou do Azkabanu (ale nebyla tu žádná eskorta, takže bych mohla zdrhnout), jestli vyfasuju nějaký noční dozor navíc (pokud možno někde nahoře ve věži, uffff, protože jsem mladá a těch pár schodů navíc mě nezabije - na rozdíl od Filiuse) nebo dostanu za úkol pomoct Filchovi s úklidem. Pokud možno bez kouzel. Když za mnou zapadly dveře, rázem jsem se cítila jak ve vězení. Jsou místa, odkud není cesty nazpět. Pro některé. A když vleze Zmijozel dobrovolně do spárů Nebelvíru, přímo si to o to koleduje. Možná jsem měla někomu říct, kam jdu… a že když se do hodiny nevrátím, ať mě jde hledat… Hezká myšlenka, jenže komu? Kdo by mě neposlal do háje? Jedině Zlatoslav. Z bláta do louže.
Přijala jsem nabízenou židli a sklouzla na ni. Obrnila jsem se náležitě zmijozelským výrazem, ať to znamená cokoli, a očekávala cokoli.
"Jdu pozdě," ozvalo se jedno z "cokoli", co jsem neočekávala, a ohlédla se na čerstvě příchozího Severuse. V ruce držel několik pergamenů. Většina profesorů začala hlídky v liduprázdných chodbách chápat jako příležitost k mobilnímu opravování úkolů, někteří začali dokonce i číst letáky z ministerstva. Já vytáhla jakási pojednání o mudlech, co se mi tam válela v kabinetu od chvíle, kdy mi je Charity přinesla. A byla jsem opravdu ráda, že jsem se k nim dostala, protože kouzelníky pojatá mudlovská technika stála opravdu za přečtení. Nikdy by mě nenapadlo, že budu hltat každé slovo z eseje o funkci automatu na sušenky.
Něco se Luciusovi muselo nechat. Díky jeho intervenci byl celý sbor obeznámen se vším, co nám ministerstvo zaslalo, ještě v den, kdy to sovy doručily, a nemuselo se čekat na pravidelný výtah, který nám podával na poradách Brumbál, asi abychom tu kolektivně nezvlčeli. Předhodit tohle ale Minervě jako pozitivum mi nepřišlo jako nejlepší nápad v tuhle chvíli.
Vyměnili jsme si se Severusem pohled "a co ty tu děláš?", evidentně ani jeden z nás netušil nic o přítomnosti druhého. U mě je neinformovanost běžné, ale v jeho případě to bylo na pováženou.
"Severusi, mohl byste ještě chvilku počkat venku? Potřebuju tady s kolegyní vyřešit ještě jednu záležitost."
Překvapeně zvedl obočí, nicméně se beze slova otočil a nechal mě tam zase samotnou. Přinejmenším jsem se mohla utěšovat, že někdo o mně ví. Moc velká útěcha to sice nebyla, ale mohlo to být horší.
"Nebudu chodit dlouho okolo a zeptám se přímo, protože asi víte, proč jste tady."
Kývla jsem. Samozřejmě že vím, proč jsem tady. Od Hagridova uvěznění a Brumbálova suspendování nová ředitelka dospěla k přesvědčení, že na té zmijozelské tendenci vyhledat první scestí a pustit se po něm opravdu něco bude a že by se to mělo začít řešit. A já měla to štěstí, že jsem byla první na řadě.
"Profesor Brumbál na to ale nahlíží jinak a já jeho názor respektuji."
Začala jsem uvažovat, zda si mohu oddechnout. Nechtěla jsem to ale uspěchat, takže jsem zůstala napjatá a čekala, jak to bude pokračovat. Zase tak naivní, že by mě sem Minerva pozvala jen proto, aby mi řekla, že mi Brumbál věří, jsem nebyla. Nenechám se jen tak ukolébat od někoho z Nebelvíru.
"Musím se vás ale zeptat, i když mi to není dvakrát příjemné."
Mně to nebylo příjemné ani jednou.
"Věděla jste, k čemu se Lucius Malfoy chystá?"
Vážně mě zajímalo, co si myslela, že jí řeknu. Žila v přesvědčení, že kdybych o jeho plánech věděla dopředu, teď bych se tu zhroutila a v slzách škemrala o odpuštění?
"Nevím, co si myslíte, ale můj vztah s panem Malfoyem není až tak blízký, jak si asi představujete. Já se nesvěřuju jemu a on se nesvěřuje mně. Takže ne, nevěděla jsem to. Kdybyste se zeptala, jestli mě to překvapilo, asi bych s odpovědí zaváhala, ale nakonec i tam by asi odpověď zněla ne. Nejsem až tak naivní, abych si dělala iluze, že… Zklamalo mě to, to ano… Ale asi nepřekvapilo."
Kývla. Její výraz se nikterak nezměnil, abych si mohla udělat obrázek, zda mi věří nebo nevěří. Kdyby se zeptala, zda na tom nesu podíl, odpověď by byla mnohem obtížnější. Pevně jsem doufala, že ne, ale jistá jsem si být nemohla. Lucius měl na ministerstvu mnoho svých loutek a mnohé tam byly i mým přičiněním.
"Nezmínil se… Nemáte představu, jestli má něco společného s otevřením Tajemné komnaty?"
Nadechla jsem se a vrátila jí její pohled stejně pevně, jako ona hleděla na mě. Hlavou mi vířily myšlenky a tvořily závěry, které se mi ani trošku nelíbily.
Přímost za přímost, dobrá…
"Kdybyste se mě zeptala před tím… incidentem, řekla bych vám, že ne, a věřila tomu. Vlastně si pořád nedokážu představit, že by ohrozil svého vlastního syna… Nebo že by na to Cissa přistoupila… Ale dnes si tím nejsem až tak jistá. Nevím, čemu mám věřit, a už jsem z toho unavená. Každopádně ve stavu, v jakém momentálně jsme, se ho zeptat ani nemůžu. A i kdybych mohla, k čemu by to bylo?"
"Říkáte to, jako byste o těch odpovědích už předem přemýšlela."
Ušklíbla jsem se. "Takže jsem se tady měla zakoktat a začít se ospravedlňovat? Pokud mě chcete z něčeho obvinit, tak do toho. Nejsem dokonalá, mí známí nejsou dokonalí a já dělám jednu chybu za druhou. Nehodlám se tady tvářit, že mě všechno to, co tady říkáte, nenapadlo a že mě to šokovalo. Přemýšlela jsem nad tím, ano… Až tak hloupá taky nejsem, i když jsem ze Zmijozelu. Ale nevím víc než vy."
Netuším, nakolik jsem ji přesvědčila, v každém případě jsem ale byla ráda, když jsem dovnitř mohla vpustit Severuse a opustila bitevní pole. Abych se ale v nejbližších dnech vyhnula možným dalším sociálním interakcím s cílem zjistit skutečnou povahu mého vztahu s Malfoyovými, snažila jsem se během společných chvil (jídlo) pokračovat ve strategii, se kterou jsem započala hned po brumbálově odchodu - vyskytovat co nejblíže Zlatoslava Lockharta. Tím jsem se zcela automaticky dostala mimo hlavní proud a nikdo se se mnou nesnažil zapřádat rozhovor. Kupodivu se mě Minerva nerozhodla kontaktovat ani během volného času, ani během nekonečných dozorů nebo krmení Hagridových mazlíků. Já si zase jako vedlejší produkt rozšířila své obzory o svém kolegovi. Jednoho dne o něm budu moct napsat knihu.
***
"Malfoy mi dnes nabídl místo ředitele Bradavic," oznámil mi Severus a pohodlně se usadil za svým stolem, když se vrátil ze skleníků, kam odvedl na výuku druháky. Miloval tyhle společné výlety naprosto stejně, jako je milovali studenti. Jediný, kdo se v tom vyžíval, byl Zlatoslav. Z jeho pohledu to byly jen další cenné okamžiky, kdy se mohl dětem věnovat a oslňovat je. A náležitě toho využíval. Dokonce za mě občas vzal i dozor v knihovně, aby mohl více na kouzelnickou mládež působit a udělovat jí cenné rady. Tuhle jeho iniciativu jsem z celého srdce vítala a podporovala.
Zůstala jsem na něj nevěřícně civět. "Cože ti Lucius?"
"Malfoy mladší," opravil můj chybný předpoklad.
"Draco Malfoy ti nabídl místo ředitele téhle školy?" zopakovala jsem jeho slova, abych se ujistila, že ho chápu správně.
Přikývl.
"Aha." Víc jsem ze sebe nebyla schopná dostat.
"Čekal jsem trochu víc kolegiálního nadšení, a ty se zatím je tváříš…" hledal správné slovo.
"Tvářím se, protože si to momentálně představuju, tak mě nech, docházím k velmi zajímavým představám."
Opřel se lokty o stůl, propletl prsty a položil na ně bradu. "Tak se tvař, počkám."
Zamračila jsem se na něj. "Právě mě to přešlo."
"Takže první věc, kterou jako novopečený ředitel udělám, bude, že si zjistím, co to máš poslední dobou s mou předchůdkyní na tomto postu. Posledních čtrnáct dní mezi ní a sebou držíš Lockharta jako štít."
Myslela jsem si, že jsem nenápadná. Ouha.
"To je to tak vidět?"
"Když se na to soustředíš a když jsi výjimečně dobrý analytik lidského chování…" připustil skromně.
"Máš veškerý můj obdiv."
"Obdiv nepotřebuju, já vím, že jsem dobrý. Chci odpověď."
"Ženská rivalita?" nadhodila jsem první možnost, co mě napadla.
Přimhouřil oči. Samozřejmě že mi tu blbost nevěřil. Byl přece špičkový analytik. Nicméně rozhodl se hrát se mnou. "Rivalita v jaké oblasti?"
"Když jsi tak skvělý analytik, tak sis přece musel všimnout, že středobodem našeho vesmíru jsi ty. A když tu není Brumbál, vliv na tvou maličkost může mít velké mocenské důsledky."
"Takže se mi snažíš sdělit, že vedle Minervy jsi ty má další konkurentka na nejvyšší post v hierarchii téhle vzdělávací instituce."
Přeložila jsem si jeho větu a usmála se na souhlas.
"Víš, že bych si to mohl zjistit," výhružně se usmál on.
"Vlezeš mi do hlavy, a garantuju ti, že toho budeš nadosmrti litovat."
"K tomu ani nepotřebuju garance. To vím i bez tvého ujištění. Navíc nejsi jediná, od koho si to můžu zjistit."
"Hodně štěstí u Minervy," odsekla jsem a opustila sklepní prostory.
Proč já jsem tam vlastně lezla?
Vzpomněla jsem si až na chodbě a udělala čelem vzad.
"Severusi, jak jsi na tom s páchníky a zlatohlávky, Poppy skoro došly zásoby, ani nechci vědět do čeho."
"To se nedivím, zlatohlavy aby dnes člověk pohledal…"
Žádné komentáře:
Okomentovat