V této části se kouknu na postavy, které jsou ode mě asi očekávány, v dalším článku se podívám trošku jinam.
Jako blog zaměřený na HP FF, jak mi tu hlásá zkazka nahoře (i když sama mám s vlastním zařazením do FF trošku osobní problém, o tom možná někdy jindy), by měla být odpověď jednoznačná. Harry Potter. Opominu to, že v té mé nekonečné telenovele, kde je Harry Potter přepisován, se Harry Potter skoro ani neobjevuje, a že v povídkách, kde se objevuje, většinou zařve. Harry Potter je dobrá postava. Oceňuju, že ho nechala J.K.Rowling koketovat s myslí Voldemorta a aspoň lehce ho tak vzdálila těm prvoplánovým dobrým postavám. Je škoda, že tento motiv nebyl silnější a že to Harry nakonec poměrně rychle překonal, ale jako možnost to tu bylo. Harry Potter je ale primárně knihou pro děti a mládež (nehádejte se, je), takže na to musí být brány ohledy a daný konec byl nevyhnutelný. Ale ta možnost… Ta možnost je jednou z těch věcí, co mě na něm přitahuje a proč jsem knihám věrná i po letech. Kdo z vás cítí nutkání přečíst si knížky o svých dětských hrdinech znovu? Málokterý z nich vám má co nabídnout i dnes, už jsme je přerostli a oni zůstali, kde vždycky byli, a ani nám nedovolí, abychom se na ně dívali jinak.
Když už jsem začala Harrym, musím (nemusím, ale chci) se vyjádřit i k jiným postavám. Severus Snape, samozřejmě. Tohle bylo nevyhnutelné, že? Postava, kterou děti celou sérii nenávidí, ale po posledním dílu se stane nekriticky obdivovanou. Protože on přece miloval Lily a celý život obětoval tomu, aby chránil jejího syna, protože má její oči (co na tom, že ksicht úhlavního soka) a s pohledem do těch očí zemře, to je tak smutnýýýýý… Statečný Zmijozel, co zemře jak Nebelvír. Být Severus, obracím se v hrobě. Severus není postava z telenovely a pochybuju, že bylo jeho snem zemřít hrdinně, aby mohl být srovnáván s Nebelvírem. A jeho jméno bylo recyklováno a nacpáno mezi jméno chlapa, co s ním celý život jen manipuloval a nepokrytě ho využíval, a příjmení chlapa, co mu přebral holku. Uvědomujete si, v jakých vývrtkách asi musí být, když po světě běhá někdo s jeho jménem a obličejem Pottera? Tomu se teprve říká tragédie. Nemluvě o slově "always", které už nikdy nebude označovat jen dámské vložky.
Ale nechme stranou jeho konec a podívejme se na něj, dokud žil. JKR se podařilo udělat sexsymbol z chlapa, který vzhledově vůbec sexy není (voskově bledý, dlouhé mastné vlasy a vzhledem ke své práci to asi ani s vůní nemůže být nic moc) a povahově to taky není procházka růžovou zahradou. Odmyslete si charizmatického Rickmana - kdo z vás by ho chtěl za učitele? Ruku na srdce. To je jak doktor House - u jiných je to zábavné, ale kdo z vás by k němu šel podruhé? Protože pokud člověk nemá chorobu, která se vyskytuje v jednom z milionu případů, tak se vámi zabývat nebude. A i pak vás přesune na svůj tým a bude se na vás akorát chodit koukat, jestli ještě žijete nebo už to máte za sebou.
Povinné postavy jsme odbyli, tak hop na tři postavy, které zase fascinují mě.
Albus Spoustajmen Brumbál. Pohádkový dědeček s dlouhými stříbrnými vlasy a vousy a jasně modrýma očima za půlměsíčkovými brýlemi, jediný, jehož se Voldemort bál, porazil Grindelwalda, dokud je v Bradavicích, jsou Bradavice v bezpečí, snaží se integrovat do sboru lidi, kterými je ve společnosti opovrhováno a tak dále a tak dále… Zní to perfektně, ne? A potom nám JKR odhalí něco z jeho života a socha se na piedestalu trošku otřese. Jistě, ne moc a vše se vrátí zpět, protože Harry ve své posmrtné exkurzi odhalí, že ani ty špatné věci nebyly špatné, ale tenhle náhled už tu je. Oceňuju ale to, jak se k němu čtenář dostane. Skrze Ritu Holoubkovou. Jak je Rita prezentována? Už od čtyřky na ni máme pifku, protože víme, jak psala o Harrym, jak mu tím ubližovala a… A teď si vezměme noviny a začtěme se do zpráv ze společnosti. Ani nemusíme sahat po bulváru, objevuje se to i v serióznějších periodicích. Rita měla tu smůlu, že byla jediným investigativním novinářem v kouzelnickém světě. Kdyby měli jiné noviny než ministerského Věštce (oficiální stanoviska a zprávy), Lovegoodova Jinotaje (dost pofiderní zdroj informací) a Týdeník čarodějek (soutěž o nejkrásnější úsměv hovoří za vše), tak by její recepce mohla být úplně jiná (vždyť to byl snad jediný investigativní novinář široko daleko). Ale děti to aspoň naučí práci s médii a ukáže, že to, co je jim předkládáno, může být zkreslené. Vraťme se zpět k obrazu Brumbála skrze Ritu Holoubkovou. Jen sesbírala fakta a dohady, pospojovala a zveřejnila. Jistě, trochu fantasticky a skandálně, ale vezměte si něčí životopis… A na otřesení modly není nic špatného. Čemu kdo uvěří, tomu uvěří. Nechcete věřit, nevěřte. Ale když to srovnáte se vzpomínkami, které Severus poskytl Harrymu, choval by se takhle někdo nejvýše dobrý a spravedlivý? Vždyť to byl neskutečný manipulátor, který jen rozdělil role, všechny do nich vmanévroval a držel je na místech. Že Harrymu věřil a doufal, že to dobře dopadne? Prosím vás… Víte, na kolik náhod se musel spolehnout? To, co se stalo, nebyl produkt geniální mysli, to byla zatracená souhra náhod, které mu vyšla jen tak tak. Poslali byste dítě do jeho školy, když víte, do čeho vmanévroval Harryho? A přesto máme na konci modlu zpět a možná ještě větší. Geniální, že?
Sibyla Trelawneyová. OK, každý rok někdo zemře, v průběhu sedmi dílů se z ní stane alkoholik, smrdí to u ní jak v laciné parfumérně, vypadá divně a je tak trochu - nestandardní. Ale uvědomujete si, že všechny její věštby vyšly? Že celou dobu se na ni všichni dívají skrze prsty, ačkoli její věštba vše odstartovala a všichni ji mají za bernou minci a ani na okamžik o ní nezapochybovali? A stejně je terčem posměchu a nevěří se jí ani slovo… Obraťme to. Vidíte budoucnost. Chcete, aby vás celý život lidi prudili s tím, co se jim stane? Co byste udělali? Vidím něco temného… Jsi ve velkém nebezpečí… Do roka a do dne jsi tuhej…
Zlatoslav Lockhart. Povrchní floutek, co nic neumí, jen se vytahuje. Dobře, asi je dobrý beletrista, když se jeho romány dobře prodávají, ale při tom, že se v knihách moc neřešilo, jestli mají kouzelníci i vlastní dobrodružnou literaturu, tak jeho díla musela být sama o sobě trochu jako zjevení, i kdyby je nevydával za pravdu. Jenže tady stop. Ona to byla pravda. Vše, co napsal, se stalo. Někomu jinému. Popisoval velké skutky velkých kouzelníků, schopných kouzelníků, velmi schopných. A dokázal se postarat, aby nikdo z nich nepromluvil. Tohle není důkaz schopností? Ten chlap musel být setsakramentsky dobrej. Nikdo mě nepřesvědčí, že by se všichni ti úžasní kouzelníci nechali jen tak jednoduše zpacifikovat jednoduchým paměťovým kouzlem, když existuje taková šíře kouzel obranných. Vždyť ten chudák dojel jen na to, že jedno hovado z Nebelvíru nebylo schopný si celý školní rok opatřit novou kouzelnou hůlku, což je podle mého osobního názoru docela podstatná pomůcka - pro kouzelníka. Na škole čar a kouzel. Co tam Weasley vlastně celej rok dělal? Vždyť už na začátku roku mu McGonagallová doporučovala, ať si pořídí novou…
Tohle jsou pro mě důvody, proč je dílo JKR tak přitažlivé nejen pro děti, ale proč jsme i my s ním došli až sem. Já osobně se s ním seznámila poprvé až na VŠ, protože to všichni znali a já byla zvědavá, co to vlastně ten Potter je, takže mi ta fáze "vyrostla jsem s Harrym Potterem" chybí. Skončilo to ale tak, že už to mám doma i v originále a snažím se občas nahlížet i do toho. Je to komplexní svět, který sice není dokonalý, ale nesvazuje, umožňuje rozlet fantazii, autorka nám otrocky nevyžvaní úplně všechno, ale nutí čtenáře si domýšlet, představovat, co by, kdyby… Umožňuje tvořit si na postavy vlastní názory, což je něco naprosto fantastického, především pokud jde o dětskou literaturu. Nevyhýbá se otázkám morálky, dobra, zla, smrti, ale nehodnotí, nýbrž dovádí dítě k nějakému názoru. To je to, co oceňuju a kvůli čemu se děl JKR zastávám a zastávat budu. Jen ji srovnejme s jinými díly pro mládež. Já třeba vyrůstala mimo jiných s Rychlými šípy. Ideál Mirek Dušín, Jarka Metelka, Červenáček… No co bych vám povídala. Milovala jsem je, ano. Ale tenhle rozměr tam chyběl. Barevní a čistí (pokud jde o oblečení, ne etnikum) mluvili slušně, sbírali bobříky, byli ukázkou toho, čím bychom měli být. Byli vzory. Ti dobří byli jak vypraní v lanze, bílá bělejší…, ti špatní byli špatní, komičtí. Dostali jsme je rozdělené a s tím už se nehnulo. Žádná jiná možnost neexistovala. Bylo to hezké čtení, napínavé, zábavné, měla jsem je ráda, ale dnes bych to do ruky nevzala. Splnili svůj účel a dnes mi nemají co dát. Netvrdím, že Harry Potter je filozofické dílo jdoucí napříč mezi generacemi. Bože chraň! Tvrdím jen, že je to dílo, které naučí děti se ptát, přemýšlet a ukáže jim, že ani ty nejbělejší věci nejsou vyprané vždy úplně dočista, ale někde pod rantlem se vždy nějaký flek najde - a není to kvůli tomu špatně. Prostě to tak je.
Žádné komentáře:
Okomentovat