Jedná kratičká blbůstka, která mě dneska napadla.
Nádraží King´s Cross se rozplynulo a Harry opět osiřel. Brumbál byl pryč a jemu zůstala jen realita. Na tváři ho škrábalo jehličí a drobné větvičky.
Přežil.
Chlapec, co přežil,… přežil zase.
Brumbál, plány, láska, osud… Ať za to mohlo cokoli, byl tomu docela vděčný. Kdo jiný dostane tolik šancí k životu?
A tentokrát byl konečně sám. Cítil to. Voldemort byl pryč. Byl ve svém těle a ve své duši dokonale sám. Patřil jen sám sobě. Kdyby nemusel předstírat, že je mrtvý, nejraději by začal okolo mýtiny tančit radostí. Ale to už by asi přežít nemusel. Ani štěstí není všemocné.
"Ty, zkontroluj ho. Podívej se, jestli je opravdu mrtvý," uslyšel důvěrně známý Voldemortův hlas a za chvíli mu do tváře spadly dlouhé vlasy a jeho ucha se dotkly měkké rty.
Radost z nového života se vytratila. Je po něm…
"Draco… Je naživu?" sotva slyšitelně mu zašeptal do ucha ženský hlas. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že se nepřeslechl. Žádná Avada…
"Ano," odpověděl, jak nejtišeji dokázal, ale žena ho slyšela.
Napřímila se a teď již pevným hlasem oznámila všem okolo: "Je mrtvý."
***
Do Bradavic již přicházel různě. Připlul na loďce, vezl se kočárem taženým testrály, přemisťoval se s Brumbálem, v doprovodu Snapea, s přeraženým nosem, plížil se tajnou chodbou… Jako mrtvý se sem ale nesl poprvé. V kruhu oslavujících Smrtijedů a se šťastným a triumfujícím Voldemortem.
S klidným svědomím mohl říct, že tohle byl zatím ten nejhorší způsob. Při sestupné tendenci, pokud šlo o kvalitu příchodů, zadoufal, že se sem vrací naposled. Kdyby měl tenhle trend pokračovat, nedovedl si představit, kam až by to mohlo dospět.
Tichá výčitka ho přiměla přestat nad tím dále dumat. Jeho přátelé pro něj truchlili, a on mezitím…
Uslyšel Nevillův hlas.
Ze všech lidí v Bradavicích právě Neville prokázal tolik odvahy, že jako první vystoupil proti Pánovi zla.
Před sedmi lety by tohle nikoho nenapadlo…
Vysmekl se z Hagridových paží a dopadl na zem. Vystartoval, zatímco se ze všech stran začínaly ozývat šokované výkřiky.
Skočil do podloubí. Od zdi za ním se odrazila kletba a odštípla kus kamene. V polorozbořených Bradavicích se to ztratí…
Sevřel Dracovu hůlku.
Něco se stalo.
Něco bylo špatně. Hodně špatně.
Namířil ji směrem k Voldemortovi - a nic.
Chráněn silnou zdí se zastavil a pozorně si hůlku prohlédl.
Byla v pořádku.
Namířil na zmačkanou přilbu. "Accio!"
Nic.
Opřel se zády o jedinou křehoučkou překážku mezi sebou a smrtí.
S hrůzou mu to pomalu začalo docházet.
Co když jeho schopnosti… jeho čarodějné schopnosti… byly celou tu dobu spojené s kouskem Voldemortovy duše, která před chvílí zemřela?
Tohle Brumbál při své genialitě trochu nedomyslel…
Žádné komentáře:
Okomentovat